Její jekot s každým dalším bodnutím zanikal. Já jsem však byl jako smyslu zbavený a nic nevnímal.

Jako bych ohluchl a jediné, co jsem mohl slyšet byl ten hlas. Celý svět kolem mě byl v rudé anic mě nezajímalo. 

Mé city najednou zmizeli a jediné,co mi zůstalo byl vztek. Vztek z minulých událostí. Ten blbý zájezd,který se tak zvrtl, ta blbá místnost, ti blbý lidi, a hlavně ten blbý ostrov!

Naposledy jsem do jejího těla zabořil čepel nože a pak se zrychleným dechem padl na kolena. Nemohl jsem tomu uvěřit. Pořád to pro mě bylo jako moc živý sen, ale krev na mých rukou a mi potvrzovala, že jsem vrah.

Deathen za mnou mě jen poplácal po zádech."Nádhera... úžasné dílo..."Začal chodit okolo židle,na které byla mrtvá dívka a pak se zastavil přímo přede mnou.

Já ještě jen na chvíli zahlédl jeho nohy a pak se mi zamlžilo před očima.

S hlasitým výdechem jsem se vzbudil a posadil se. Já...jsem na posteli? Všechno se mi to jen zdálo?

Už jsem chtěl úlevně vydechnout, ale pak jsem si všiml, kde jsem a zaschlé krve na rukou. Povzdechl jsem si a sedl.

"Ale ale ale... už ses probudil?"Uslyšel jsem ode dveří hlas. Ani jsem se tam nemusel podívat, abych zjistil, kdo to je.

"Opravdu se to stalo? Zabil jsem ji? A proč jsem na něj omdlel?"Zahrnul jsem ho hned otázkami a on se krátce zasmál."Myslím, že na ty dvě první otázky odpověď znáš a ohledně té poslední..."Odmlčel se a přešel k mé posteli."... čekal jsem, že omdlíš,ale na to si zvykneš..."Uchechtl se a sedl si vedle mě.

"Zvyknu?"Nechápavě jsem se na něj podíval a on se děsivě úšklíbl."V tom sklepě ještě nějací lidé jsou ne?"