Stál jsem v lese, přesněji u Tří balvanů, kde se koná každý úplněk Shromáždění. Je noc a na obloze jdou krásně vidět hvězdy.
Najednou obloha začala silně zářit, a já musel zavřít oči abych neoslepl. Po chvilce světlo ustálo a já mohl otevřít oči.
Nacházel jsem se úplně někde jinde. Kolem mě byla jen krátká tráva která se třpitila od měsíčního světla. Když jsem se podíval před sebe, uvědomil jsem si že předemnou celou dobu stála kočka. Byla průhledná a měla kožich pozdobený hvězdami, oči měla zářivě bílé a měla trošku viditelné zrzavé flíčky kolem uší. Byla to kočka z Hvězdného klanu.
,,Byl jsi vybrán, aby jsi byl součástí proroctví,'' promluvila ke mě, a já jen překvapeně pootevřel tlamičku.
,,Já? K proroctví? Cože? Proč já?'' vydralo se mi z úst, ale Hvězdná kočka mé otázky ignorovala a pokračovala.
,,Poslouchej pozorně, Lišáčku, nemáme moc času,'' začala svou novou větu a po menší odmlce pokračovala ,,na klany číhá zkáza, která je může zničit, a ty jsi jeden ze tří, kteří tomu můžou zabránit,'' řekla, a pomalu začala mizet.
,,Počkej! Jaká zkáza? Kdo další byl vybrán?!'' zakřičel jsem tak hlasitě, že se můj hlas všude odrážel, ale to už byla pryč.
Někdo do mě začal jemně plácat tlapkou a já se s trhnutím probudil. Nademnou se skláněla má učitelka Půlnoc.
,,Vztávej Lišáčku" promluvila na mě Půlnoc, a já byl hned na nohou.
,,Co se děje??'' řekl jsem poplašeně.
,,Lítaj ježci,'' ušklíbla se Půlnoc a zadívala se na bylinky ,,včera jsi zapoměl vzít kerblík, takže pro něj zajdi a pak se můžeš nasnídat.''
Když to Půlnoc dořekla, automaticky jsem se vydal k houští, které obklopovalo náš tábor. Prodral jsem se jim a šel lesem směrem k louce, která našemu klanu byla dostupná pouze na území Nikoho, neboli na území, kam můžou všechny klany protože je to v okolí Tří Balvanů, zde kerblík roste, a cestou se mi honili myšlenky ohledně toho snu, co se mi zdál. V noci o tom musím povědět Šištičce, pomyslel jsem si, a ani jsem si neuvědomil že už jsem skoro u louky, až zářivě žluté stébla mě upozornili, kde jsem.
Zastavil jsem a začal se rozhlížet po kerblíku. Zahlédl jsem ho a vydal se k němu. Začal jsem ukousávat jeho listy, a když jsem ho měl plnou tlamičku, vydal jsem se zpátky.
Cestou jsem se ještě stavil u hranice s Oblačným klanem, kdybych tam náhodou nepotkal Šištičku, ale marně. Tak jsem tam cestou vzal aspoň ještě Heřmánek.
Když jsem byl u tábora, z houští vylezla polední lovecká hlídka, která byla složená z naší skvrnité zástupkyně Ocelotky, tříbarevné válečnice Duhové záře, želvovinové válečnice Vichřice a jejího mourovato bílého učedníka Vydříka. Já jsem jim zdvořile kývnul na pozdrav, všichni tři mi pozdrav pokývnutím oplatili a vydali se do lesa na lov.
Vlezl jsem do tábora, a namířil si to do léčitelského doupěte, kde na mě už čekala Půlnoc. Už už jsem chtěl položit bylinky před ní ale ona mě těsně před tím přísně poučila.
,,Nepamatuješ si kam patří bylinky?'' zabručela pobaveně - myslela to dobře. Já jen kývnul a šel dát bylinky kam patří, Heřmánek k Heřmánku a Kerblík ke Kerblíku... který mimochodem do teď nebyl. Chtěl jsem se vydat k hromadě s úlovky, ale než jsem vylezl z doupěte, tak mě má učitelka oslovila.
,,Když už tam jdeš, Lišáčku, vezmi mi taky rovnou něco,'' řekla mile, a lehla si do jednoho ze dvou mechových pelíšků.
Já jen přikývl a šel jsem k hromadě s úlovky. Z hromady jsem vzal tučného špačka pro Půlnoc, pro sebe jsem si vzal hraboše, a vydal jsem se zpět do doupěte za svou učitelkou. Položil jsem před ní špačka, a šel si lehnout s hrabošem do svého pelíšku, ve kterém jsem se následně do hraboše zakousl.

Už bylo něco málo po večeru. Do tábora zrovna dorazila na spátek večerní hlídka, a já si pořád tížil hlavu tím snem co jsem měl. Kdo jsou ti další tři? Jaká zkáza čeká klany co je může zničit? Pomyslel jsem si a zahleděl se na hvězdy Stříbrné kožešiny které jasně zářily.
Podíval jsem se na svou učitelku Půlnoc, která si mě zkoumavě prohlížela. Její jasné, pronikavé, nebesky modré oči dokážou každého rozrušit, a mě se z toho dokonce i zježila srst na zátýlku. Někdo by si mohl i myslet, že tomu druhému čte myšlenky, ale kdo ví.
Po chvilce mě Půlnoc přestala sledovat, položila si hlavu na zem a začala se ukládat ke spánku.
Když jsem si byl jistý, že Půlnoc spí, vstal jsem a pomalu jsem se začal krást z tábora. Moje rezavá srst mě silně prozrazovala, ale naštěstí všichni spali, a já se v klidu protáhl houštím ven z tábora. Když už jsem byl venku, neposledy jsem se ohlédl, a poté šel pomalým tempem k hranici s Oblačným klanem, kde se setkávám s Šištičkou - s kočkou, se kterou jsem se před pár úplňky potkal na hranicích, když jsme byli oba dva na sběru bylinek.
Došel jsem k hranicím... Ale Šištička nikde. A až teď jsem si toho všimnul. Podíval jsem se na oblohu, a měsíc byl teprve ve čtvrtce cesty. Povzdechl jsem si, a šel radši trochu dál od hranic. Usadil jsem se u jednoho, z mnoha listnatých stromů.
Nečekal jsem moc dlouho, a vítr ke mně zavál pach Šištičky - učednice léčitelky z Oblačného klanu. Byl jsem rád, že přišla takhle brzo, protože bych tu nechtěl čekat do té doby, než bude měsíc úplně nejvíše. Šel jsem opět blíže k hranicím se sousedním klanem, a když mě Šištička spatřila, rozběhla se ke mně.
,,Ahoj Lišáčku!'' pozdravila mě přátelsky.
,,Ahoj Šištičko,'' oplatil jsem ji pozdrav, a přátelsky jsem ji olízl ouško. Ještě než mi stihla něco říct, začal jsem se svojí naplánovanou větou už od dnešního poledne.
,,Musím ti říct něco velmi důležitého,'' řekl jsem ji trochu nejistě, a ona jen mlčky našpicovala uši, a ocasem mě pobídla, abych pokračoval. Naposledy jsem se rozhlédl kolem sebe, aby jsem si byl jistý, že tu nikdo není. ,,Dneska se mi něco zdálo, ale nebylo to jen tak něco,'' začal jsem, a po menší odmlce jsem pokračoval ,,Dneska ve snu mě navštívila kočka z Hvězdného klanu, řekla, že jsem byl vybrán k proroctví které znělo nějak takto; na klany číhá zkáza, která je může zničit, a já jsem jeden ze tří, kteří tomu můžou zabránit,'' Když jsem dokončil svou větu, podíval jsem se na Šištičku, která měla překvapením pootevřenou tlamičku, a já trošku nechápal.
Po chvíli ticha promluvila, a tím, co řekla, mě opravdu silně zarazila ,,Mně se zdálo to samé.''

Takže, jak vidíte hlavní postava je Lišáček!
Budu to psát z jeho pohledu, jak on to vidí a podobně. :D
Doufám že se první kapitola líbila ^^

Za obrázek v médiích děkuju Toffee119

A opět... Pokud uvidíte nějakou chybu, dejte vědět... XD

(1126 slov)
↑ nový rekord UwU