Snape se urychleně otočil za ránou, která přišla z druhé strany místnosti. Uviděl Weasleyovou jak si v úděsu zakrývá rukou pusu, a pak taky hlouček studentů, postávajících u zdi.

„Co se to tam děje?!" zvýšeným hlasem se zeptal a rozešel se směrem k Nebelvírům.

Hlavou se mu honilo dost variant toho, co se mohlo stát, ale rozhodně ne slečnu Grangerovou v kaluži její vlastní krve.

„Všichni ustupte!" zakřičel na ztuhlé Nebelvíry neschopné slova. Rychlým diagnostickým kouzlem zkontroval, v jakém stavu je Grangerová. Už jenom to, že byl schopen bez sebemenšího problému vstoupit do její hlavy mu potvrdilo to, čeho se obával, že je její stav vážný.

„Hodina skončila. Vypadněte!" věděl, že jí musí co nejrychleji dostat na ošetřovnu, jinak by mohly být následky špatné.

Chytil svoji studentku jednou rukou pod koleny, druhou pod rameny a rychlým krokem se přes všechny možné zkratky dostal až k ošetřovně. Krev jím proudila rychle a roznášela do celého jeho těla adrenalin, který ho hnal dál.

„Poppy!! Rychle, slečna Grangerová potřebuje tvou pomoc!" zakřičel přes celou ošetřovnu v naději, že madam Pomfreyová je poblíž. Co nejopatrněji položil Nebelvírku na lůžko a neúmyslně zachytil úryvky jejích myšlenek. Vyděšeným pohledem se na ní podíval. Dívka ležící před ním zažívala obrovskou bolest a on se přistihl v obavách o ní.

Poranění hlavy nejsou ani v kouzelnickém světě jednoduchá záležitost a on to moc dobře věděl.

„Kde sakra je?!" pomyslel si Severus. V ten okamžik sebou Hermiona s bolestným zkroucením tváře škubla.

„A dost. Na tohle nebudu dál koukat." rychle přešel do místnosti, kde Poppy skladovala jím uvařené lektvary a našel výtažek z Mandragory. Smíchal ho s rozdrceným pelyňkem a vrátil se co nejrychleji ke své studentce.

Opatrně si sednul na postel vedle ní, přičemž se jenom letmo neúmyslně dotkl její ruky. V místě dotyku mu tělem projel proud tepla. Zaraženě se na Grangerovou zadíval.

„Co to sakra bylo?!" upřel na dívku svůj pohled a přemýšlel, co ono teplo způsobilo.

Nechtěl se jí znovu dotknout, ale musel se ujistit, že má normální teplotu. Zvedl svou ruku a jemně ji přiložil k jejímu čelu.

„Ještě, aby z ní nesálalo teplo. Má horečku, nejspíš vnitřně krvácí..." opatrně, jako by snad byla dívka z porcelánu jí posadil a přiložil jí k ústům lahvičku s lektvarem.

„Notak Hermiono, napij se pře... Počkat. Hermiono? Nenene. Slečna Grangerová to je. Napijte se přece!"

„Severusi? Co tady dělá... U Merlina!! Co se jí stalo?" vyděšeně se zeptala Poppy a odstrčila Severuse od Hermiony. Ten si nepříjemně odfrkl, protože ho vyrušila od léčení a napůl úst odvětil. „Nehoda při Obraně. Slečna Grangerová byla odhozena na zeď nečekaně silným kouzlem. Mám podezření na krvácení v hlavě. Musíte něco rychle udělat, jinak můžou být následky špatné!"vychrlil na ošetřovatelku bez jediného nadechnutí navíc.

Madam Pomfreyová se na Severuse překvapeně podívala, jelikož zaslechla obavu v jeho hlase. Na to od něj zvyklá nebyla. Je možné, že by se tahle bál o svou studentku? Ještě k tomu o Hermionu Grangerovou, která je z Nebelvíru?

„No co, kdyby se jí něco stalo, je to na mě. A vážně se kvůli nějaké Nebelvírce nechci dostat do problému, takže si laskavě pohněte a pomozte jí Poppy!"naléhavost v jeho hlase byla teď už velmi zřetelná.

Poppy se s tajemným úsměvem na tváři otočila zpátky k Mie a pustila se do léčení. Severus si jenom sedl na židli z druhé strany postele a se starostí v očích sledoval, jak se pomalu, ale jistě vrací jeho studentce barva do tváří.

Po asi deseti minutách léčení se madam Pomfreyová od Hermiony zvedla se slovy, že je z toho venku, a že nakonec to nebylo vůbec tak hrozné, jak se zdálo, stačilo jenom zastavit krvácení a zacelit ránu na hlavě.

"Jde vidět, že je z Nebelvíru, je to bojovnice."S tím odešla zpátky do své kanceláře.

Severus se ujistil, že se za Poppy zavřely dveře a přisedl si blíž k Nebelvírce. Chtěl zkusit, jestli se ten divný přenos energie stane znovu, ale bál se. Nechtěl se jí dotknout. Co, kdyby se probudila a spatřila, jak jí její odporný učitel drží za ruku? Co by si asi myslela, že?

„Musím to zkusit. Není to normální, to určitě ne..." Ještě jednou se rozhlédl kolem. Ošetřovna byla až na ně dva prázdná.

Vydechl a promnul si ruce. Nechápal, proč je nervózní. Je to přece Grangerová, ne Voldemort!

Odhodlal se a natáhl k ní svou ruku. Zarazil se těsně nad pokožkou její dlaně a zkusil, jestli se dostane do její hlavy. Povedlo se a on viděl, že už je víceméně v pořádku a odpočívá pod vlivem lektvaru. Oddechl si a ulevilo se mu, že už nemá bolesti.

„Ne, nesnaž se odvést svou pozornost jinam. Nemůže být přece tak těžké jí chytit za ruku ne?" s touto myšlenkou nechal svou ruku klesnout a jejich dlaně se spojily v jedno.

Oběma jim tělem projel výboj tepla a Severus se rychle odtrhl, jelikož se Hermionina ruka pohnula.

„P-pane profesore?" ozval se tichý zmatený hlas z lůžka. Hermiona pomalu otevřela svoje hnědé oči a zadívala se zkoumavě na svého profesora, který se tvářil vyděšeně.

„V-vy jste tady? Co se stalo?"zeptala se zmateně a pocítila zvláštní brnění v ruce.

„Vy si to nepamatujete?" zeptal se a snažil se skrýt své rozpaky. Rychle nasadil zpátky svou masku a do tváře se mu vloudil nezájem.

„Vím, že jsme měli Obranu. Byla jsem ve dvojici s Ginny a pak jsem... Já jsem vás odzbrojila." Překvapeně se na něj podívala a jemně se usmála.

„Vypadá tak zranitelně. A ten její úsměv... Přestaň mozku! Tohle nejde!" přihlásila se jeho mysl o slovo a on své myšlenky musel rychle skrýt. Nevěděl ještě na jaké úrovni je Grangerová s nitrozpytem, ale riskovat, že by zaslechla jeho pošetilé a naivní myšlenky rozhodně nechtěl.

„Ano. Povedlo se vám to za pomoci velice primitivní myšlenkové hradby, která mi zabránila předvídat váš útok." a neúmyslně jeho pohled zabloudil k její ruce, která nyní spočívala jen kousek od jeho vlastní.

Stačilo by se poze natáhnout a mohl by se jí dotknout, ale jeho mysl a přesvědčení o tom, jak by to bylo hloupé, zareagovala příliš rychle a on byl nucen svou ruku složit zpět do svého klína.

„Pak jste se vrátila k Weasleyové a ona vás svou neschopností ovládat Expelliarmus odhodila na zeď. Jak si jistě sama domyslíte, udeřila jste se do hlavy, tak jsem vás radši přenesl sem." stručně dopověděl. „Ale jelikož jste nyní více než v pořádku, myslím, že moje práce zde skončila. Madam Pomfreyová vás nejspíš pustí ještě před obědem. Do té doby vás u ředitele z výuky omluvím." Zvedl se ze své židle a otočil se k odchodu, když v tom se kolem jeho zápěstí obtočily její jemné prsty a donutily ho se zastavit. Překvapeně se na ní podíval a čekal, co Nebelvírka udělá. Její ruka na jeho zápěstí mu ovšem na klidu rozhodně nepřidávala.

„Já, jenom... Děkuji vám, z-za, no víte." a ve chvíli, kdy si uvědomila, že stále ještě drží jeho ruku, ho urychleně pustila.

„O-omlouvám se, já jenom..."

„V pořádku Grangerová. Příště se pokuste omezit fyzický kontakt mezi námi na minimum." otočil se a tentokrát bez jakéhokoliv emoce v obličeji, či zdržení odešel z ošetřovny. Nedivil se, že ho tak rychle pustila. Kdo by se chtěl dotýkat takové zrůdy, jako je on, že?

"Je ale možné, že by její dotyk byl příjemný?? Ne, to nejde. Je to moje studentka. Je to Grangerová. Neměl jsem jí v první řadě vůbec držet za ruku. Kdyby to někdo viděl..." Měl pocit, že to, co cítil, když se jejich ruce setkaly už někdy zažil. Akorát to tentokrát bylo mnohem silnější. Zmatený opustil ošetřovnu a zamířil k ředitelně..

_________________________________________

Sledovala plášť, který se za ním při chůzi vlnil a její myšlenky zmateně létaly jedna přes druhou. Zdálo se jí to, nebo jí profesor Snape držel za ruku?

„To je hloupost! Vždyť jsem Nebelvírka, nesnáší mě..." Ale její ruka stále brněla na důkaz toho, že tam jeho dlaň před nedávnem spočívala.

Naplnil jí překvapivý pocit bezpečí, když si představila, jak její profesor sedí vedle postele, drží jí za ruku a dává na ní pozor. Malý okamžik se nechala unášet svými představami, ale ve chvíli, kdy přestal silný lektvar působit, tvrdě dorazila realita.

„Takhle přemýšlet nesmím! Seděl tady jenom proto, že kdybych se neprobudila, měl by z toho problém. Nemá nejmenší důvod se o někoho, jako jsem já, zajímat. Jsem nicka a navíc jeho studentka." Zatřásla hlavou, aby z ní vyhnala poslední naivní myšlenku na Severu... profesora Snapea a podívala se na madam Pomfreyovou, která k ní právě přišla...