Pondělní ráno zastihlo Hermionu a Ginny ještě v postelích. Dívky si stále blaženě oddychovaly a v případě Ginny i slintaly na polštář. Zvuk budíku je obě probudil a ony se na sebe podívaly unavenými pohledy.

„Neeeeeee! Nikam nejdu. Dneska na to kašlu, je moc brzo." Ozvalo se někde zpod přikrývek.

„Bojím se, že budeš muset Ginny. Jestli chceš stihnout snídani, máme nejvyšší čas." Při slově snídaně, se vymotala rudovláska z peřiny a neochotně si sedla na okraj postele.

„Ugh... Nesnáším pondělí." a s dalším mumláním se přesunula do koupelny. Hermiona si kouzlem učesala vlasy a pak se vystřídala v koupelně s Ginny.

„Jenom doufám, že dneska bude mít Snape jednu ze svých lepších nálad, jinak bychom dnešní hodinu Obrany nemuseli přežít." řekl Harry, když se k holkám s Ronem připojili.

„Jako kdyby on měl kdykoliv lepší náladu než na bodu mrazu viď." dodal sarkasticky Ron.

Ve Velké síni už byla většina žáků a taky někteří členové učitelského sboru. Chyběli pouze dva. Profesor Snape a ředitel Albus Brumbál.

„Hele, Snape tady není. Třeba nám dneska OPČM odpadne!" zaradoval se Neville, který zrovna přišel. Ostatní si úlevně oddechli a s úsměvem se pustili do snídaně. Všichni až na Hermionu. Obrana jí bavila a měla pocit, že v ní není úplně nejhorší. Dobré bylo, že dnešní hodina měla být pouze s Nebelvírem, takže jí nehrozilo, že by jí někdo ze Zmijozelu třeba omylem proklel.

„No nic, já musím jít na Věštění z čísel, uvidíme se pak." rozloučila se Mia a opustila Velkou síň.

___________________________

„Já ti rozumím chlapče, ale víc ti vážně prozradit nemůžu a ty to víš. Bylo by to nebezpečné jak pro tebe, tak pro řád." snažil se ředitel obhájit svoje rozhodnutí.

„Víte moc dobře Albusi, že s tím málem informací, které jste mi poskytl, budu rád, když se z příští schůzky vrátím živý!" v profesoru Snapeovi se v tento okamžik už doopravdy vařila krev, ale stále se snažil udržet svůj hlas v klidu.

„Severusi. Uklidni se. Já vím, že to máš těžké a vím, že.."

„Nic nevíte! Vy před ním nemusíte klečet, a snášet opakovaně bolest. Bez vydání jediného zvuku. I přes tu neskutečnou bolest se stále musím udržet při vědomí. Musím to vydržet, jinak by odhalení mojí mysli znamenalo jistou smrt, kdyby se mi dostal do hlavy. Já kvůli vám a řádu trpím pokaždé, když si mě zavolá, a co pro mě děláte vy?!"už to nevydržel. Po dlouhé době dovolil svým nervům, aby nad ním převzaly kontrolu.

„Pochop to. V tuhle chvíli pro tebe víc udělat nemůžu. Věděl jsi do čeho jdeš, když jsi souhlasil s námi spolupracovat." Albus se smutně pousmál, když si vybavil, za jakých okolností se k nim Severus doopravdy přidal.

„Víte moc dobře, proč jsem souhlasil. Víte kvůli komu. Já svoji část dohody splnil, to vy jste byl ten, kdo ji nedodržel, ale já jsem i přes to zůstal. Myslím, že si za to zasloužím více důvěry."

Severus nečekal, co mu na to ředitel řekne. Naštvaně se otočil a odkráčel pryč z místnosti. Byl naštvaný. Myšlenky mu hlavou létaly jako zběsilé a jemu po dlouhé době dělalo problém si je srovnat.

Rázným krokem došel k učebně Obrany proti černé magii, před kterou již stál zástup Nebelvírů. Mávnutím hůlky otevřel dveře a bez zaváhání a jediného slova vešel do rozlehlé místnosti bez stolů.

_____________

„Tak ti tvoje přání moc nevyšlo viď?" zeptala se provokativně Hermiona svojí kamarádky a jako ostatní studenti vešla dovnitř.

Ginny se na Hermionu na oplátku ušklíbla a následovala jí. Obranu a pár dalších praktických předmětů, měli letos šesté a páté ročníky spojené, a proto byla Mia ráda, že může během dne trávit více času s Ginny.

„Utvořte si dvojice a postavte se v odstupu pěti kroků od sebe." ozval se ze středu místnosti Snape a čekal, až jeho studenti splní, co po nich chtěl.

„Dnes budete trénovat kouzlo Expelliarmus. Je to kouzlo, které se využívá k odzbrojení protivníka, nebo v nejnutnějším případě k tomu, abyste násilnou cestou odhodili protivníka. Proč vás ho předchozí učitelé neučili během praktické výuky netuším, ale je to kouzlo, které musí ovládat každý kouzelník. Zkoušejte si to střídavě po 3 pokusech a na konci hodiny se jeden z vás pokusí odzbrojit mne." Nebelvírští se po sobě nevěřícně podívali a následně stočili své pohledy zpět, na jejich profesora, jetli mluví vážně.

„No, co na mě koukáte, jako byste viděli mozkomora. Do práce!"

Tím probral celou třídu ze zaražení, ve kterém se v důsledku jeho prohlášení ocitla. Hermiona se postavila naproti Ginny a pokynula jí hlavou ať začne.

Rudovláska se zadívala na Hermionu, následně na její hůlku. „Expelliarmus!"

A nic se nestalo.

„Nevadí Ginny, byl to první pokus. Zkus to znovu." podpořila svoji kamarádku Hermiona.

Ginny to zkusila ještě dvakrát, ale ani jednou se jí nepovedlo Miu odzbrojit. Podívala se na svého bratra a se závistí v očích sledovala, jak právě odzbrojil chlapce, který přežil.

Vyměnily si pozice. Hermiona byla nyní útočnicí. První pokus se jí nepovedl a až na druhý dokázala Ginninu hůlku kouzlem sebrat. Obě z toho byly tak překvapené, že si nevšimly jejich profesora, který stál v tichosti za nimi.

„Je sice pěkné, že vám se povedlo slečnu Weasleyovou odzbrojit, ale budete schopna toho stejného u skutečně silného protivníka slečno Grangerová?" Ginny se překvapeně podívala nejdřív na profesora, a pak hned na zaskočenou Hermionu.

„Ehm, pane profesore?" řekla nechápavě Mia a jenom doufala, že Snape neřekne to, čeho se obávala.

„Připravte si svou hůlku Grangerová a pojďte za mnou." odvětil pouze na půl úst Severus a přešel do středu místnosti.

V tem okamžik všichni přestali s kouzlením a svou pozornost stočili ke dvojici, která se ve vzdálenosti pěti kroků od sebe zastavila.

„No tak, bát se, že mi ublížíte, vážně nemusíte. Směle do toho." řekl a zadíval se sebevědomě Hermioně do očí, ve snaze proniknout do její mysli.

Mia pozvedla hůlku, ale v tu chvíli pocítila mírný tlak za víčky. „Co to sakra...Nitrozpyt. No to snad ne. Vážně se snaží mi dostat do hlavy? Tak to mu nedaruju." pomyslela si Mia a rychle se pokusila si vzpomenout na způsoby vytvoření myšlenkové zdi, o kterých četla. Když konečně pocítila, že alespoň malinko fungují, podívala se na profesorův obličej.

Všimla si, že se mu u obočí udělala malá vráska, když se zamračil. A pak už jenom stačilo pronést „Expelliarmus!" a Snapeova hůlka ležela bezpečně v Hermionině ruce.

Celá třída se nevěřícně koukala na Miu a snažila se pochopit, co se jí to právě povedlo. Snape se na ní jenom s překvapením v očích podíval a prudkým pohybem si od ní vzal svou hůlku zpět.

„Překvapivý výkon Grangerová. Vskutku, nečekané. Dávám Nebelvíru 5 bodů za vaše štěstí." odfrkl si Severus a dal pokyn k tomu, aby se studenti vrátili k procvičování. I když by to nahlas nikdy nepřiznal, byl jejím výkonem ohromen. Hermiona se už už chtěla vydat zpátky k Ginny, když se za ní ozval profesorův hlas.

„Nitrobrana, slečno Grangerová? Netušil jsem, že se o tento obor zajímáte." tázavě a se snahou o minimální zájem se Hermiony zeptal. Nevěděla proč, ale způsob, jakým vyslovil její jméno, jí zapříčinil husí kůži.

„A-ano pane. Něco jsem o tom četla v knihovně."

„Něco jsem o tom četla v knihovně." napodobil posměšně její jemný hlas. „Jak taky jinak. No, můžete se vrátit k Weasleyové."

Hermiona se zmatená vrátila na své místo, ale myšlenkami byla jinde. Ginny jí upozornila, že jde teda znovu zkusit kouzlo, ale Mia jí nevnímala.

„Expelliarmus!" vykřikla rudovláska a se zděšením v očích sledovala, jak v důsledku špatně namířeného kouzla, Hermiona odletěla o pár metrů dozadu a nešťastně hlavou narazila do zdi...