Odbila devátá hodina večerní, když Hermiona konečně dokončila spolu s primusem rozpis hlídek. Unaveně se protáhla, když v tom na okno společenky zaťukala zobákem sova. Hermiona jí otevřela a čekala k jakým pokojům se rozletí, jestli k dívčím nebo ke klučičím. Překvapivě se sova usadila na opěradle židle, ve které Mia předtím seděla.

„Copak mi to neseš za dopis sovičko?" řekla si pro sebe. Měla pocit, že sova vypadá trošku jako ta nová, kterou Ginny dostala k narozeninám, ale to je hloupost. Proč by jí její kamarádka posílala dopis, když může jednoduše sejít z pokoje dolů? Opak byl, ale pravdou. To zjistila ve chvíli, kdy dopis otevřela a spatřila škrabopis, kterým byl vzkaz napsán a mohl patřit jen jediné osobě.

„Drahá nejlepší kamarádko, s Lenkou moc dobře víme, že jsi po večeru plném práce utahaná. Ale bohužel tě nemůžeme nechat jít spát. Čekáme na tebe v pátém patře nalevo za sochou Sirény. A měla by sis pospíšit. Už tudy jednou prošel Filch. S sebou si nic brát nemusíš, plavky a ručník jsem ti zabalila a zbytek je překvapení.

Tvoje nejdražší, nejhezčí, nejúžasnější...No dobře, prostě Ginny."

Hermiona se nad dopisem musela i přes únavu pousmát. Přes všechny problémy, které začali s jejím nástupem do Bradavic, si nemohla přát lepší kamarádky. Otočila se na hnědou sovu, ale ta už se rozletěla do pokoje, aby si ukradla z kabátu její kamarádky nějakou tu odměnu.

Když procházela obrazem Buclaté dámy, snažila se vypadat naprosto normálně, jakože jde na běžnou prefektskou hlídku. Dáma se na ní pouze usmála a popřála jí hezký večer.

Nepozorovaně se dostala až do pátého patra a oddychla si. Lenka na ní mávala zpoza sochy a Ginny se málem přerazila, když se snažila dostat do chodby.

„To to trvalo. Jsi si ještě mohla dát čaj s Brumbálem ne?" ozvala se sarkasticky Ginny. „Hlavně už nás pusť do tý koupelny. Nutně potřebuju výřivku!"

Mia se jenom usmála, pozdravila Lenku a pro sebe si zašeptala něco ve stylu: „Hádám, že tady někdo neměl úplně růžový den."

„Lesní vůně!" pronesla heslo, díky kterému je socha pustila dovnitř. Jakmile vstoupily, z několika desítek kohoutků se začaly do lázně spouštět barevné provazce vody a způsobily, že se v místnosti vytvořila hustá vodní pára. Dívky se převlékly a po dlouhém víkendovém dni se konečně ponořily do příjemně teplé vody.

„Tak tohle jsem přesně potřebovala!" vydechla Hermiona a spokojeně zavřela oči, aby si daný okamžik uvolnění náležitě vychutnala.

„Něco jsem si pro vás připravila, koukejte." Hermiona s Ginny obrátily svou pozornost k Lence, která držela v ruce svou hůlku. Pronesla zaklínadlo, které ani jedna z dívek neznala a objevil se před nimi talíř s jahodami v čokoládě a tři sklenice levandulové limonády.

„Lenko! Jak jsi to udělala? To vypadá úžasně!" obdivně řekla Ginny a bez otálení se pustila do likvidování těch dobrot.

Mia si nejdřív vzala do ruky skleničku a přiťukla si s Lenkou. V tu chvíli byly všechny maximálně spokojené a veškeré své starosti hodily za hlavu.

„A teď je čas na tvojí první lekci Mio. Jsi připravená?" Hermiona odložila limonádu na okraj bazénu a tázavě se na Ginny podívala.

„Jakou lekci?" nechápavě se zeptala.

„Jak pořádně natřít Milicent pr..."

„Ginny, prosím, zkus to bez těch vulgarismů." zasmála se Lenka a věnovala rudovlasé kamarádce prosebný pohled.

„No, dobře. Prostě tě naučím jak nejjednodušeji se Milicent a jejím kamarádíčkům postavit."

„O tom už jsme se přece několikrát bavily. Víš, že je nedokážu okřiknout. Ani je poslat ty víš kam. To prostě nejsem já Ginny."

„A o tom přesně mluvím. Vymyslela jsem pro tebe ideální taktiku. Akorát budeš muset potrénovat a obrnit svoje nervy. A to si myslím, že pro tebe je zvládnutelný, nebo se mýlím?" s otázkou v očích čekala, jakou výmluvu si Mia vymyslí tentokrát.

„To asi jo, máš pravdu. Stejně bych se to jednou učila kvůli sebeovládání a nitrobraně, takže to můžu zkusit." překvapivě souhlasila kudrnovláska. „Tak povídejte, co jste si pro mě připravila profesorko Weasleyová?" Lenka se spolu s Hermionou zasmála a Ginny nad nimi jenom nevěřícně zakroutila hlavou.

„Člověk se ti tady snaží pomoct, a ty si z něj jenom děláš Merlinovy ponožky. Ale dobrá. Je to mnohem jednodušší, než si myslíš. Prostě. Příště, až budou mi nějaký kecy a budou ti nadávat do Merlin ví čeho, budeš s nima ve všem souhlasit. Odkýváš jim to. Žádné slzy, nesmíš jim ukázat, jak moc ti tím ubližujou."

„To nezní vůbec špatně Ginny."ozvala se Lenka. „Když uvidí, že ti jejich urážky neubližují, eventuelně je to přestane bavit a budou si muset najít jinou oběť." dodala povzbudivě Lenka. Hermiona se nad tím na chvíli zamyslela a pak váhavě přikývla.

„Dobře, uznávám, že to zní celkem logicky, ale i tak. To jim mám jednoduše kývnout na to, že jsem odpad? Utvrdit je v tom že, ano díky za lichotku, je mi ctí být mudlovskou šmejdkou?" zeptala se s notnou dávkou pochyb v hlase Mia.

„Přesně tak! Jasně, ze začátku to bude těžký, ale představ si, jak moc je to bude štvát. Tímhle jim to můžeš postupně všechno vrátit." Hnědovláska odvětila, že nad tím ještě popřemýšlí a stočila konverzaci jinam. Zbytek večera probíhal v uvolněném duchu. Nebelvírky si po delší době užily pohodově strávený večer a díky unavenosti, která se po době strávené ve vodě dostavila, usnuly téměř v ten moment, kdy se jejich těla dotkla pokrývek postele.

______________________

Poslední 3 hodiny strávil opravováním písemek, které v pátek psal šestý ročník. Slovo znechucený by sotva popsalo, jak se Severus cítil. Ve své koleji byla nejlepší známka, kterou dal přijatelné a celkově spíš potěšil studenty mizernými nebo trollem. Byly pouze 2 vynikající. Překvapivě ji získal Malfoy a tu druhou, jak se dalo čekat, ono otravné stvoření jménem Grangerová.

„Není ani z poloviny tak otravná, jak ty zvládneš být nepříjemný." dal o sobě vědět jeho vnitřní hlas. Severus si pouze nesouhlasně odfrknul a zvedl se od stolu. Párkrát přešel po pokoji, aby rozpohyboval své tělo, ztuhlé z dlouhého sezení ve stejné pozici.

Jak se mu rozproudila krev v těle, začaly mu hlavou běhat myšlenky, kterým se vyhýbal. „Jestli příště nepřinesu nějaké nové informace, Cruciu se za žádnou cenu nevyhnu. Stejně bych musel za Brumbálem zajít, abych mu předal informace o zasvěcení nových Smrtijedů, tak se ho rovnou můžu zeptat. S trochou štěstí mi řekne něco, co alespoň na chvíli uspokojí Vold...Temného pána. To jsi vážně až takový slaboch, že ho ani ve své mysli nezvládneš oslovit jménem? Ani Lilly se toho nebála. Byla by z tebe zklamaná...Stejně vždycky byla, tak co je mi po tom. Zklamal jsem jí tím nejhorším způsobem..." co nejrychleji obnovil stěnu ve své hlavě, a svoje slabosti za ní skryl. Dnes si nemůže dovolit přemýšlet nad minulostí. Musí jít za Brumbálem!

„Vítej drahý chlapče! Pročpak jsi za mnou dnes večer přišel?"

„Dýchej. Takhle ti říká už několik let. Dnes není ten den, kdy ho za to prokleješ. Nech si to na jindy." otevřel oči, vydechl a zaměřil se na čaroděje s půlměsícovými brýlemi, který se na něj vlídně usmíval.

„Mám nové informace ohledně plánů Vy-víte-koho."

„Severusi, tolik let a stále ho neoslovíš jeho pravým jménem? Kolikrát ti mám říkat, že strach ze jména pouze posiluje strach z jeho nositele?"

„Ty přece víš moc dobře Albusi, že kdybych se ho doopravdy bál, teď tu před tebou nestojím připraven vyzradit jeho tajemství." sarkasticky pozvedl jedno obočí a věnoval Brumbálovi úšklebek.

„Ano, jsem si toho plně vědom a zároveň jsem ti za to vděčný. Ale ještě předtím, než začneme, můžu ti nabídnout lékořicové křupky? Mám čerstvou zásobu a jsou velic...."

„Děkuji, ale ne. Můžeme přejít k věci? Mám ještě na opravování dost prací." Albus se usmál, odložil misku s nabízenou sladkostí a pokývnul profesoru Snapeovi, aby pokračoval.

„Tak tedy, včera večer jsem byl opět povolán na schůzi Smrtijedů. Bylo nám mimo jiné oznámeno, že během příštího shromáždění proběhne přijímací rituál nových členů a já se obávám, že Temný pán má v plánu ten večer přijmout i mladého Malfoye." řediteli se na čele objevila vráska, ale přesto nechal profesora pokračovat bez přerušení.

„Chápu, oba jsme čekali, že to jednou přijde, ale vy přeci víte, co ceremoniál obnáší a já nevím, jestli to Draco zvládne."

„Hmmm. To by pro tebe mohl být problém Seve." zmíněný jen obdařil Albuse nechápavým pohledem.

„Nebudeme si tady přeci navzájem lhát. Oba víme, že jsi složil neporušitelný slib Narcisse Malfoyové. A kdyby Draco neuspěl během ceremoniálu, mohlo by tě to vážně ohrozit, možná i na životě." Na chvíli byl Snape zaražen, ale když se nad tím zamyslel, ani ho nepřekvapovalo, že o tom ředitel ví...