Večer náležitě pokročil, a když se ručičky na hodinách začaly přibližovat k druhé hodině ranní uvědomilo si noční nebe, že ty dvě postavy u zapáleného krbu se stejně ke spánku nechystají. Černovlásek nyní seděl ve svém křesle, s rukama spletenýma do sebe a bedlivě poslouchal čarodějku, která zapáleně vyprávěla o svém dětství a nevnímala nic a nikoho kolem sebe, kromě Severuse.

Celý večer se bavili o všem a o ničem zároveň. Probrali plány Řádu, život po válce a své minulosti, ale Severus se stále nedokopal k tomu, aby Hermioně prozradil tajemství o spojení temného Pána a malé Iris a už vůbec nesebral odvahu k odhalení svých citů.

„No, a pak když jsem složila zkoušky mi rodiče řekli, že to byla dobrá volba, že jsem nakonec do Bradavic skutečně šla." Usmála se Mia se zasněným úsměvem na rtech a chvíli se ztratila v plamenech olizujících kamenné stěny krbu.

„Mio?" potichu přerušil tok dívčiných myšlenek černovlásek a ustaraně se zadíval do jejích hlubokých očí.

„Ano Severusi?"

„Něco jsem ti neřekl. Něco moc důležitého, ale ještě, než ti to povím mi musíš přísahat, že to zůstane jenom mezi námi, jinak by to mohlo ublížit lidem, kteří si to nezaslouží," podotkl starostlivým hlasem kouzelník, jelikož věděl, že kdyby se o tomto spojení dozvěděl někdo cizí, mohlo by Iris hrozit bezprostřední nebezpečí.

„Samozřejmě, tvé tajemství je u mě v bezpečí," usmála se jemně Mia a povzbudivě pokývla hlavou.

„Jedná se o Iris," úsměv z dívčiny tvářel zmizel stejně rychle, jako se tam objevil a to proto, že v Severově hlasu zaslechla obavy.

„Po mém zranění, které jsi měla na svědomí ty," provokativně se na červenající se dívku pousmál.

„po něm jsem nějaký čas strávil na lůžku, kam ke mně Iris několikrát přišla. A s ní i Narcissa,"

„Narcissa? Narcissa Malfoyová? Proč k tobě chodila ona?" zeptala se nechápavě Mia.

„Jedním důvodem je to, že jsem k ní vázán neporušitelným slibem ohledně ochrany Dracova bezpečí. To ale není to nejdůležitější. Narcissa má, jak jsem se dozvěděl, kromě Draca ještě jedno dítě. Dítě, o kterém skoro nikdo neví, dceru," v tu chvíli Hermiona pochopila. Šokovaně si rukou překryla ústa a postavila se. V tichosti začala přecházet po pokoji a rozrušeně si mnula ruce.

„T-to by ale znamenalo, že Narcissa a Voldemort..."

„Přesně tak," potvrdil hnědovlásčinu myšlenku Severus.

„Jak je to vůbec možné?! Jak by zvládla před svým manželem, Dracem a vlastně všemi skrývat dítě?"

„Jednoduše. Nebyl to totiž její nápad. Hned po porodu jí Voldemort Iris sebral a dal jí do péče jiným kouzelníkům, které považoval za oddané. Bohužel pro něj se ho rozhodli zradit, a tak se Iris dostala ke mně, a nakonec i k tobě. Když Narcissa zjistila, že je Iris zpátky v sídle, vynutila si setkání s ní a Voldemort, jelikož pro ni má určitou slabost jí to povolil," stále šokovaná Mia se znovu posadila do křesla a zamyslela se. Po chvilce sebou ale škubla a polekaně spojila svůj pohled s černovláskem.

„P-počkej, tím chceš říct, že ten kouzelník se speciálními schopnostmi, kterého chtějí přijmout do Kruhu má být naše malá Iris?!" Severus pouze přikývl. Viděl, jak se o dívku pokouší šok, a tak rychle vstal, sedl si před ní na zem a vzal její rozklepané ruce do svých.

„Teď mě dobře poslouchej Mio, ano? Nikdy nedovolím, aby se Iris stala jednou z nich a už vůbec ne, aby zabila nevinného člověka. Udělám pro to všechno, slyšíš mě?" Mia, neschopna slova jenom sotva postřehnutelně přikývla a sklopila svůj pohled k jejím dlaním, bezpečně uschovaným v těch Severových.

„Věřím ti," řekla tichoučkým hlasem. V ten okamžikem černovláskem projela vlna tepla.

„Teď nebo nikdy" řekl sám sobě a zhluboka se nadechl.

„Víš Mio, je tady ještě něco o čem jsem s tebou chtěl mluvit," nervózně začal černovlásek a doufal, že někde během svého monologu najde i zbytek odvahy k odhalení svých citů.

„Já samozřejmě pochopím, když nebudeš chtít..." začal si mumlat potichu Severus skoro bezhlasně.

„Nerozumím ti, co bych neměla chtít?"

„No tak se seber ty srabe. Musíš jí to říct!" koplo do něj jeho srdce a on se konečně rozhoupal k tomu, co chtěl udělat už dlouho, i když se toho obával. Její upřímné oči mu dodaly odvahy a on její ruce sevřel ještě o něco pevněji.

„ Musíš vědět, že jsem nikdy nebyl moc dobrý v projevování svých citů," Mia se jenom pousmála, jelikož si vzpomněla na všechny ty hodiny s ním, kdy se pomalu bála o svůj život kvůli jeho vražednému, nepřístupnému pohledu.

„Je mi jasné, že víš o mé minulosti s Lilly, ale ona nikdy nebyla ta pravá. Myslel jsem si, že pro mě nikdo jiný na světě není, ale to byl omyl," znovu přerušil svůj proslov, jelikož se bál. Jeho srdce naplnil strach a ani hnědovlásčina přítomnost mu už nepomáhala ulevit strachu z odmítnutí. Strachu z opovržení a zavržení.

„Severusi podívej se na mě," řekla přívětivým hlasem Mia, jelikož černovlásek se svým pohledem vyhýbal její tváři a nervózně si hrál s jejími prsty u ruky. Na moment zaváhala, ale nakonec spojila své rty s těmi jeho v jednom krátkém, ale cituplném polibku. Když se od sebe odpojili, Severus na dívku nevěřícně koukal.

„Chtěl jsem se zeptat jestli...jestli bys v tomhle nechtěla pokračovat. M-myslím ve vztahu mezi ehm, námi dvěma," vymáčkl se neohrabaně černovlásek a neklidně pátral očima ve tváři dívky ve snaze nalézt její reakci.

Mia jenom nevěřícně koukala na klečícího kouzelníka a její srdce bilo jako o závod. Krev v jejím těle se rozproudila a ona byla šťastná. Její tělo zaplavil pocit naprosté spokojenosti a štěstí.

„Nechápu, že se musíš ptát. Copak ti není má odpověď jasná?" řekla dívka se sklopeným pohledem, jelikož se za své city ke kouzelníkovi stále ještě trochu styděla, ale to Severus nevěděl. Pesimistická strana jeho mysli vyšla na povrch a on si její odpověď spolu se sklopeným pohledem vysvětlil jako odmítnutí.

„A co jsi čekal? Že by mohla tvé city opětovat? Jsi takový idiot!" nadával vnitřně sám sobě, když se zvedal. Na chvíli se zahleděl do plamenů, než věnoval dívce před sebou poslední pohled. Ale to, co uviděl v jejích očích ho donutilo se zastavit.

„Kam jdeš?" nechápavě se zeptala Mia.

„No, nechci tě už obtěžovat svojí společností," smutně odvětil černovlásek.

„Takže já ti v podstatě řeknu, že tvé city opětuji a ty chceš jen tak odejít? Bez jediného slova?" jeho tělem projel výboj citu a v onyxových očích se rozehřály ohníčky. Mohl cítit, jak se jeho ledové srdce pomalu zahřívá a působením tepla se jeho rozbité části zase spojují.

„J-já to nepochopil," přiznal černovlásek a přitáhl si do pevného objetí dívku, která uklidněním vydechla.

„Vážně se budeš muset naučit v sebe trochu víc věřit," zasmála se šťastně Mia v jeho objetí a snažila se si užívat každou vteřinu v jeho blízké přítomnosti.

Po chvilce se Severus odtáhl a svůj pohled spojil s hnědovlásčinýma očima. Ta se pousmála a se splašeně bijícím srdcem vyčkávala až udělá Severus první krok. Ten dlouho neotálel. I když byl na, teď už jeho, Hermionu nádherný pohled, její plné rty ho k sobě volaly a on nemohl, a vlastně ani nechtěl, odolat. Jemně svou ruku položil na její zátylek a přitáhl ji k sobě do polibku.

Místnost se ponořila do uvolněné atmosféry a ti dva si pouze užívali přítomnost jeden druhého a všech citů, které zaplavily jejich těla. Ani jeden nechtěl v jejich polibku přestat, ale nakonec se z nedostatku vzduchu museli od sebe odtáhnout. Mia si stydlivě zkousla spodní ret a zpod svých řas se na Severuse podívala.

„Tak tohle ne. Takhle na mě koukat nesmíš, jinak za sebe neručím," řekl nervózně s laškovným podtónem černovlásek, jelikož cítil, že se v něm probouzí silnější pocity, které už nebyl schopen ovládat. Dívka ho pouze vzala za zápěstí a pomalým, avšak rozhodným krokem zamířila ke svému pokoji. On ji ale před jejími dveřmi zastavil.

„Mio, víš že nemusíme spěchat. S ničím. Mně bohatě stačí to ujištění, které jsi mi dnes večer poskytla. Už to je mnohem víc, než v co jsem si odvažoval doufat."

„Já vím," odvětila pouze Mia a otevřela dveře do svého pokoje. Severus na prahu na moment zaváhal, ale nakonec ho jeho srdce přemluvilo a on váhavě vstoupil do místnosti.

„Možná si můžeme chvíli jenom tak povídat?" navrhla teď už ne tak sebevědomá Hermiona. Severus se musel nad jejími rozpaky nenápadně pousmát, ale beze slova přikývl a sedl na široký parapet vedle jeho Hermiony.

*Hvězdné nebe, sledujíce počínání našich dvou hrdinůse upřímně usmívalo, jelikož se vše, co pro ně plánovalo, vyvíjelo přesně podlejeho představ*

Mia se pohledem na temné noční nebe pomalu uklidnila a Severus, ten si užíval pohled na hnědovlasou dívku, která v měsíčním světle vypadala překrásně. Neodolal a jemně se svou dlaní dotkl jejích vlasů. Spadlý pramínek hnědých loken jí zastrčil za ucho a tím ji donutil se na něj podívat.

„Jsi tak nádherná," Mia se začervenala, ale nic neřekla. Atmosféra začala houstnout, jak oba pocítili nával nových emocí, které ještě neznali. Tento moment se stal tak intenzivním, že se Hermiona pod Severovým dotekem zatřásla. Sama nechápala, že na černovláskovu přítomnost reaguje tímto stylem, ale nevadilo jí to.

Přisedla si blíž k němu a jemně ho pohladila po jeho sněhově bílé tváři. Ten už to napětí nevydržel. Už podruhé ten večer se naklonil, aby si ukradl ty neskutečné rty pro sebe. Motýlci v Hermionině hrudníku se v ten okamžik naprosto zbláznili a ona mohla cítit silné mravenčení v místech, kde se jí Severus dotýkal. Jeho ruce hladily dívčina záda, zatímco rty přesunul na její krk.

Mia v sobě neudržela vzdech a zapříčinila tím, žese Severovo tělo napnulo. Opatrně vzal Miu do náruče a přenesl jí na postel. Hermiona lehce znervózněla, ale její obavy zmizeli, když ucítila černovláskovy rty na svém krku. Zapletla své ruce do jeho temných kadeří a užívala si ten pocit, který jí jeho blízkost dávala. Severus se na chvíli odpoutal svou pozornost od jejího krku jenom aby své ruce přesunul na lem Hermionina svetru.

Tázavě se na Miu podíval a ta trhaně přikývla. Rychlýmpohybem jí zbavil přebytečného kusu oblečení a jakmile spatřil ladné křivkyjejího těla, projela jím vlna vzrušení, které již tak dlouho nepocítil. Přecejen, byl to muž a nemohl zapřít své základní lidské pudy. Avšak netrvalo todlouho, a i jeho sněhobílá košile zmizela.

Oba zhluboka dýchali a jenom se dívali jeden na druhého, zkoumali konečky prstů pokožku toho druhého, až jim z toho naskakovala husí kůže. Mia se pozastavila u dlouhé jizvy, která se táhla přes Severovu hruď, jinak překvapivě dobře vypracovanou.

„Jak se ti to..."

„To je příběh na jiný večer," odvětil rychle černovlásek a přivinul si Miu k sobě tak, že ležela ona na něm a bylo tedy na ní, jak bude večer pokračovat. Neváhala ani vteřinu. Okamžitě spojila své rty s jeho a ponořila se do výboje energie, který pramenil ze spojení jejich těl. Severova pokožka žhnula a ona si vychutnávala tu blízkost, kterou jí poskytoval. Netrpělivě sebou zavrtěla, a tak se nedopatřením otřela o černovláskovy slabiny.

Ten pouze nahlas vzdychl a pevně chytil dívku za boky, zabraňujíce jí tak v pohybu. Mia se chtěla rychle omluvit, protože netušila, jestli neudělala něco špatně, ale Severus ji nepustil ke slovu. Začal jí líbat ještě vášnivěji, už ne tak opatrně a zkoumavě jako předtím. Jeho tělo pohltil chtíč a on přestal racionálně myslet. Přetočil je tak, aby byl on navrchu a rukama zkoumal Miino dokonalé tělo bez rozpojení jejich rtů.

Mia netušila, co má dělat. Lhala by, kdyby řekla, že se jí to nelíbí, spíše naopak, ale začal v ní klíčit strach. Strach z neznámého a strach z bolesti. Proto když zaznamenala změnu v Severově přístupu, znejistěla.

„Severusi?" řekla tiše, když se zrovna věnoval jejímu krku, ale ten přes zápal vášně nevnímal. Po chvíli se opět vrátil k jejím rtům. Polibky mu notnou dobu oplácela, ale její rozum se dostal ke slovu ve chvíli, kdy Severus rukou zavadil o lem jejích kalhot.

„Sevrusi prosím," ten jako kdyby se probral ze spánku se na dívku podíval. Nejdříve se spokojeně usmál, ale když uviděl strach v jejích očích nechápavě se posadil a chytil jí za ruku.

„Hermiono co se děje?" opatrně se zeptal, snažíce se dívku uklidnit.

„J-já nemůžu...Promiň ale... Bojím se..." tiše odvětila Mia a sklopila svůj pohled do přikrývek, jelikož se bála, že Severuse zklame. Ten se ale pouze usmál, vydechl a jemně ji sevřel v objetí.

„Neomlouvej se, není za co. Říkal jsem ti, že nemáme kam spěchat," odvětil klidně a políbil jí do vlasů. Chvíli počkal a když se Mia aspoň trochu uklidnila, lehl si. Dívka si z jeho hrudi udělala polštář a rukou ho objala kolem pasu.

„Děkuji Severusi, díky že to chápeš," řekla stále trochu rozklepaně.

„To je samozřejmost. Nikdy bych neudělal nic, co bys nechtěla. Spíš já bych ti měl děkovat."

„Za co prosimtě?" zeptala se nechápavě dívka.

„Za tebe, za to, že jsi tu se mnou," odvětil a políbil svou čarodějku na čelo...