Brumbál neváhal ani chvíli a ihned potom, co Severus zmizel se rozešel za Hermionou do stanu. Našel ji tam, sedící na svém spacáku. Hlavu měla v dlaních a vzlyky ovládaly její tělo. Zaregistrovala jeho příchod a jenom k němu zvedla své od pláče zarudlé tváře.

„Vím, že vám to asi moc neulehčí, ale musíte vědět, že za to, co se stalo Severus nemohl. Jsem přesvědčen, že to moc viteálu ho ovládla a on se nemohl bránit," řekl Albus, ve snaze pomoct černovlasému kouzelníkovi, ale dívčiny oči zůstaly neměnné.

„Jsem si jistý, že kdyby byl plně při smyslech, nikdy by ti neublížil,"

„Prosím. Nemluvme o tom. Já...Nechci na to myslet více, než je nutné" odvětila smutně Hermiona. Lehla si, až po krk se zabalila do svého spacáku a snažila se přítomnost ředitele školy ignorovat.

„Dobrá, nechám vás spát, ale...kdybyste si chtěla přeci jenom promluvit, budu na hlídce před stanem," Mia lehce pokývala hlavou, aby dala vědět, že vzala jeho oznámení na vědomí a následně už se snažila vytěsnit vše ze své mysli, aby mohla spát.

Bohužel na sobě pořád cítila agresivní dotyk Severuse Snapea. Muže, do kterého se pomalu ale jistě zamilovala. Dotyk muže, kterého se v tomto okamžiku bála a zároveň se bála o něj...

___________________________________

„Severusi, jsem rád, že jsi se k nám dnes večer připojil," přivítal černovláska Voldemort slizkým hlasem. Ten se jenom uklonil a stoupl si na volné místo mezi Goylem starším a Narcissu.

„Moji drazí, pokud vše půjde podle plánu, do deseti minut se k nám připojí vážený host, kterého šla vyzvednout Bellatrix s Fenrirem. Jestli se jim to povede, v což silně doufám, budeme mít tu čest mezi nás přivítat Ginny Weasleyovou," většina přítomných se potěšeně zasmála. Severus ale neměl čas na falešné projevy radosti.

Ve své hlavě se snažil najít způsob, kterým by mohl varovat členy řádu a zachránit tak dívku před utrpením které ji jistě čekalo, pokud by se únos zdařil.

„Můj pane," vystoupil černovlásek z řady a věnoval hluboký pohled Temnému pánovi.

„Copak mi chceš tak důležitého Severusi, že je nutné mi to sdělit pomocí myšlenek?" optal se nitrozpytem zvědavě Voldemort a opětoval intenzivní černovláskův pohled.

„Sice jsem více než zvědav, co se od té Weasleyové dozvíme, ale musím vás požádat, abyste mi dovolil schůzku opustit,"

„A proč bych měl Severusi? Máš snad něco důležitějšího na práci?" zeptal se nepříliš nadšeným hlasem Pán zla.

„Jde o Iris. Dnes večer má ke mně přijít kvůli trestu jeden žák a nerad bych, aby se v mých komnatách potkal s tou dívkou," zalhal Severus a doufal, že Voldemort jeho lež neprokoukne. Voldemort chvíli zkoumal tu část Severovy mysli, která mu byla černovláskem zpřístupněna, ale po chvilce nátlak povolil.

„Dobrá. Ale jenom pro tentokrát. A navíc bych rád viděl, jak má dcera pokročila ve svých dovednostech. V nejbližší době si tě povolám a až se tak stane, vezmi ji s sebou ano?" přikázal Voldemort a s pokynutím ruky Severuse propustil. Ten se jenom hluboce uklonil a následován nechápavými výrazy všech přítomných, opustil Malfoy Manor.

Jakmile se dostal pryč z domu, co nejrychleji se přemístil na hlavní štáb Fénixova řádu. Měl štěstí, jelikož tam zastihl Remuse a Moodyho, kteří si byli pro nové mapy, ve kterých byla zakreslena místa nejpravděpodobnějšího výskytu viteálů.

„Musíte okamžitě do Bradavic! Bellatrix a Fenrir jsou na cestě tam a chtějí dostat Ginny Weasleyovou," ti dva se na Severuse překvapeně zadívali, ale nezpochybňovali jeho informaci. Znali ho až moc dobře na to, aby věděli, že tento muž nevtipkuje a už vůbec ne, když jde o něco důležitého. Rychle odložili své batohy a s hlasitým prásk se přemístili k bráně Bradavického hradu.

Moody pomocí Nitrozpytu informoval profesorku McGonagallovou a společně se vydali k Velké síni. Tam na ně již zmíněná žena čekala.

„Před chvílí vyšla z Velké síně, myslím, že mířila k Nebelvírské věži," řekla Minerva a rychlým krokem se rozešla chodbou.

„Šla do umýváren," ozvalo se za ní. Otočila se, stejně jako Remus a Moody a spatřila Harryho s Ronem.

„Jdeme s vámi," nebyl čas jim to rozmlouvat. Společně procházeli hradem a jejich kroky zastavil až hluk, který vycházel z dívčích umýváren. Minerva s Remusem vešli jako první, hůlky připravené k případnému útoku.

Jediné co spatřili byly dva provazce dýmu, které právě mizeli za obzorem a lehký nádech ovocného parfému který zaplňoval celou místnost...

___________________________

Jakmile Severus Snape opustil schůzku, všichni se začali zajímat o to, proč mu bylo dovoleno odejít. Nikdo se ovšem neodvážil tento dotaz vyslovit nahlas, a tak se Voldemort jenom spokojeně ušklíbl a sedl si na svou zdobenou židli v čele stolu.

„No prosím, zaujměte svá místa, přeci vás nebudu nutit stát během našeho čekání na Bellu a Fenrira," řekl ‚milým' hlasem Temný pán. Celé osazenstvo si jako na příkaz sedlo na svá místa a nechali dvě volná. Po jeho levici a pravici.

Za nedlouho se dveře do sálu otevřeli s vstoupili tři lidé.

„Vy jste to dokázali," řekl potěšeně Voldemort a věnoval Bellatrix a vlkodlakovi slizký úsměv. Bella se pouze hluboce uklonila a prudce trhla dívčinou rukou tak, že tvrdě spadla na zem.

„Můj pane, jak jste přikázal, tak jsme udělali. Nikdy bych si neodvážila se za vámi vrátit, dokud bych neuspěla," odvětila pokorně Bella.

„Ale slečna Weasleyové je náš host. Nesluší se, aby ležela na zemi, že?" podotkl Voldemort a už napřahoval hůlku, aby pomocí kouzla Imperius Ginny zvednul a donutil k úkloně.

„Jsme slušní lidé slečno. Takže by se slušelo se podle toho chovat a pozdravit, když přijdete na návštěvu," pokusil se Voldemort o milý tón, ale Ginny mu věnovala pouze pohled, který kdyby mohl zabíjet, tak by tady Pán zla dávno nestál.

„Jenže vy, slušný člověk rozhodně nejste," odsekla dívka odvážně, i když byla vnitřně ochromená strachy. Nikdy nevěřila, že by musela čelit Voldemortovi a když už, tak doufala, že bude alespoň po boku svých přátel, kteří jí dodají odvahy.

„Hmm, jste velice přímá Ginny. Nevadí, že vám říkám jménem?" položil otázku, ale bylo vidět, že odpověď neočekává.

„Jste tady z jediného důvodu. Pomůžete nám zničit Harryho Pottera," Ginny se pouze nevěřícně rozhlédla po místnosti a následně se zasmála.

„Co se směješ ty šmejdko jedna?" vykřikla jejím směrem Bella a už vytahovala svou hůlku, ale Voldemort ji pohybem ruky zastavil.

„Pokud vám přijde něco k smíchu, nebojte se o to se mnou podělit, rád se zasměju," tichým hlasem řekl Temný pán, jehož trpělivost stále držela.

„No, vtipné je to, že si vážně myslíte, že bych vám já, zrovna já, pomohla zničit Harryho," posměšně odvětila Ginny a snažila se, aby její hlas zněl sebejistě.

„Ale vy mi pomůžete, a jak ráda," ušklíbl se zákeřně Voldemort a stále svým rentgenovým pohledem sledoval rudovlasou Nebelvírku.

„V tom případě bychom si měli podat ruce na znamení spolupráce ne?" zavtipkovala Ginny. Její srdce ovšem vynechalo úder, když se najednou Voldemort rozešel jejím směrem. Stačilo pár kroků a on stál přímo před ní, až v přílišné blízkosti.

Napřáhl svou bělostnou, až skoro neživou ruku směrem k šokované dívce a se zájmem v očích sledoval, co udělá. Ginny se zhluboka nadechla, aby se odhodlala k tomu, co chtěla udělat.

Svou pravou rukou stiskla ruku několikanásobného vraha a snažila se ignorovat jeho pohled, kterým ji skenoval od hlavy až k patě. Jeho přítomnost byla vážně neskutečně nepříjemná a ona se cítila, jako kdyby viděl až do nitra jejího srdce.

Její nervy to nevydržela a ona jenom sledovala jako ve zpomaleném záběru svou levou ruku, která se napřáhla a s hlasitým plesknutím přistála na pravé tváři Temného pána. Celá místnost se ponořila do naprostého ticha, když Ginny, skolena kletbou, kterou vyslala Bella upadla v bezvědomí na zem...

_____________________________________

Dracovy kroky vedly neomylně ke komnatám Severuse Snapea. Musel zkontrolovat, jestli je Iris v pořádku. I když si to nechtěl přiznat, dívka mu přirostla za tu malou chvilku k srdci svou upřímností a milým úsměvem. Radši si ani nechtěl představit, jak by to dopadlo, kdyby se připletla do cesty Fenriru Šedohřbetovi.

„Dracoooo!" skočila na něj hned po příchodu nadšená Iris a chlapcovi se pod jeho kamennou tváří neskutečně ulevilo.

„No nazdar prcku, jak se máš?" pronesl škádlivým tónem, jelikož věděl, jak moc dívka tohle označení nesnáší.

„Nejsem žádný prcek Draco Malfoy, tenhle rok mi bude osm let!" rozhořčila se dívenka a blondýn se sotva udržel, aby se nerozesmál nahlas. Když se snažila vypadat naštvaně, její obličej byl snad ještě vtipnější než normálně.

„Jasný, tak to promiňte slečno, nechtěl jsem vás urazit," usmál se Draco a Iris si už s úsměvem na tváři sedla na pohovku ke krbu.

„Co budeme dneska dělat?" zeptala se malá Iris a s natěšenými jiskřičkami v očích sledovala blondýna.

„No, to je na tobě, můžeme se třeba zajít podívat na Astronomickou věž, jestli chceš nebo..." v tu chvíli sebou Iris cukla a chytla se za pravou tvář. Slzičky prorazili na povrch a pomalu jí stékali po tváři.

„Iris? Co se děje? Co se ti stalo?" lekl se Draco, jelikož netušil, z jakého důvodu začala dívenka plakat. Sedl si vedle ní a objal ji rukou kolem ramen, aby jí pomohl se uklidnit.

„To bolí,"

„Co, co tě bolí?" nechápavě se zeptal chlapec. Iris dala svou ruku pryč z obličeje a v tu chvíli to Draco spatřil. Přes celou její pravou stranu tváře se začala formovat červená skvrna.

„J-jak se ti to stalo? Vždyť když jsem přišel, tak jsi tam nic neměla nebo?" dívenka pouze záporně zakroutila hlavou a setřela si rukávem slzy z obličeje.

„Ukaž, zkusím ti to ošetřit jo?" usmál se na dívku povzbudivě Draco a mávnutím hůlky uklidnil podrážděnou pokožku a následně ukradl se Severovy skříně mast, kterou jí natřel na bolavé místo.

„Tak, už je to lepší?" zeptal se starostlivě.

„Jo, už to nebolí," řekla Iris a děkovně se na blondýna podívala. Ten byl sice rád, že se nestalo nic vážného, ale i tak nechápal, jak se to přihodilo...