„Co se děje Mio, jde o ten dopis, co ti přišel u Hagrida?" zeptal se při první příležitosti Harry, když dorazili zpátky do hradu.

„Ano, byl od Brumbála, chce s námi dnes večer mluvit, s tebou a Ronem," Harry na to pouze přikývl a pak se mu do tváře vrátil stejný, zasmušilý výraz, který měl ráno u snídaně.

„Myslíš, že bych měl Brumbálovi říct o těch snech?"

„Ano, asi to tak bude nejlepší Harry. Víš, jak to dopadlo minule, když jsi nic neřekl. Neměl bys to podcenit," na to Harry jen přikývl a pak se spolu s Miou vydali do Velké síně na oběd, kde už na ně čekali jejich kamarádi z Nebelvíru.

_________________________________

„Proč jste si mě k sobě zavolal, co ode mě chcete?" odsekl drze Malfoy, když se ještě toho dopoledne musel dostavit k Severovi do kabinetu.

„Jak se dostala Grangerová do mých komnat?" zeptal se klidným, ale prudkým hlasem Snape, stále ještě ve svém křesle.

„Nevím, když jsem se probral už tam byla a pomohla mi. Měl byste jí být vděčný, a ne si na ní vylévat svoji špatnou náladu. Ona si to nezaslouží," nad tím se Severus pouze poušklíbl a zadíval se zkoumavým pohledem na Draca.

„Ty jí vážně bereš jako svou kamarádku. Tss, jak pošetilé. Sám moc dobře víš, že až na to přijde Ty-víš-kdo, dostane to do maléru jak tebe, tak jí. Dokážeš si vůbec představit, jakému nebezpečí ji vystavuješ?"

„Já? Já?! To vy jste jí začal z ničeho nic tykat, šel jste jí i dokonce hledat tu noc, co utekla z plesu. Takže mi tady netvrďte, že vám na ni taky nezáleží," na to nemohl Severus nic říct. Draco měl pravdu, ale naštěstí netušil, jak moc se sympatie k dané Nebelvírce prohloubily.

„Dávejte si pozor Malfoy, takhle se mnou jako s vaším profesorem mluvit nebudete, je vám to jasné?"

„To teda budu, dokud vy budete lhát," řekl Draco a naštvaně vypochodoval z profesorova kabinetu. Nezapomněl za sebou náležitě prásknout dveřmi.

Severus se musel zhluboka nadechnout a dalo mu velikou námahu, aby se uklidnil a nevrhnul na svého namyšleného a arogantního studenta nějakou tu kletbu. Nechápal, jak ho mohl Draco Malfoy tak jednoduše prokouknout. To je jeho změna chování směrem k Hermioně tak očividná nebo je jenom Draco dobrý pozorovatel?

"Je všechno v pořádku?" ozval se za ním tichý hlásek a on se otočil. Za ním stála Iris v modrých šatečkách a s ustaraným výraze vepsaným ve tváři.

"Ano, všechno je naprosto dokonalé," odsekl Severus sarkasticky a ještě víc se uvelebil ve svém křesle.

"Naučila jsem se nové kouzlo, dívej," z konečků jejích prstů vytrysklo pár plamínků a na dívčině tváři se usadil spokojený výraz. Severus se nemohl ubránit úsměvu když viděl, jak je dívka ze svým plamínků nadšená.

"To je krásné Iris, někdy mě to budeš muset naučit ano?" nad jeho pochvalou se dívenka začervenala a skočila na křeslo vedle Severuse.

"Ráda, ale řekni mi prosím, kdy zase přijde Mia? Už jsem jí dlouho neviděla a chybí mi, je s ní taková zábava. Ona je úžasná, žejo?" Severus nakrčil své obočí a zkoumavě si malou Iris prohlédl ve snaze najít v jejím výraze pokus o vtip.

"Hmm, skutečně. Určitě se zase někdy objeví, neboj," modroočka se spokojeně usmála a zadívala se do plamenů v krbu.

"To ty jsi zavolala Hermionu viď?" musel se zeptat Severus, jelikož mu od jeho probuzení vrtalo hlavou, jak se sem Mia dostala.

"No...Ano..J-já jsem nevěděla co dělat a ty jsi omdlel a prostě..." bylo vidět, že dívka znejistěla. Černovlásek nechtěl, aby se cítila provinile a tak jí pouze lehce pohladil po ruce, a tím ji ujistil, že je všechno v pořádku. Jenže v okamžiku, kdy se dotknul její paže sebou Iris cukla.

Severus se na dívku zkoumavě podíval, jelikož mu něco nesedělo. Něco nebylo správně a on nemohl přijít na to, co způsobilo její tiché bolestné syknutí.

Když v tom to spatřil. Pod levým modrým rukávem spatřil namodralou skvrnu na dívčině paži. Rychle vstal a klekl si před malou dívku.

"Iris? Co to je? Co se stalo? Kdo ti to udělal?!" začal vyšilovat Severus když odhalil namodralou modřinu a vedle ní škrábanec, který se táhl po délce dívčina ramene.

"Já...já nevím. Objevilo se to tu noc, kdy tady byla Mia naposled, jak ti pomáhala. Probudila jsem se a hodně mě bolela ruka. Pak jsem si všimla, že mi trochu tekla krev. Napadlo mě, že si to zkusím kouzlem ošetřit a trochu se mi to povedlo ne?" pokusila se situaci zlehčit Iris, ale Severův zamračený výraz se ještě prohloubil.

"Ukaž, ošetřím ti to," naklonil se k dívce Severus a pár mávnutími hůlkou dal ruku i s ramenem do pořádku.

"Příště mi musíš hned říct, když se ti něco stane jasné? Nechci, aby jsi se s tím musela trápit sama. Proč jsi mi to vlastně hned neřekla?" zeptal se starostlivým tónem Severus, i když unitř něj vřel vztek. Byl naštvaný na kohokoliv, kdo jeho schovance ublížil a byl rozhodnutý ho zničit.

"Celý večer jsi vypadal, jako když spíš, a ta paní, co ti přišla pomoc ti řekla, že si máš odpočinout, tak jsem tě nechtěla budit. A pak už mě to tolik nebolelo, tak jsem si řekla, že to zmizí a všechno bude v pořádku," už po několikráté byl Severus beze slov. Dívka před ním byla tak mladá a přesto chytřejší, statečnější a rozumnější než většina lidí, které znal.

Všiml si slziček, které se objevily na její tváři. Asi se bála, že ho naštvala a Severus to tak nechtěl nechat. Nadechl se a přemohl svou nechuť k projevování citů. Naklonil se k dívce a sevřel jí v otcovském objetí tak, že se Iris uklidnila a po chvíli odběhla do svého pokoje s tím, že si jde zkoušet další kouzla.

Najednou se v jeho krbu začal rozdmýchávat popel a on mohl spatřit formující se obličej ředitele školy.

„To mi tak ještě chybělo, stačila chvilka a Iris by byla prozrazená," pomyslel si a jeho tvář se zkřivila do velice neupřímného úsměvu.

„Severusi, taky tě rád vidím. Mohl bys prosím dnes večer přijít tak kolem sedmé hodiny ke mně? Rád bych, abys byl u toho, když našemu triu přednesu onen návrh s Fénixovým řádem,"

„Přijdu. Je tady ještě něco, co ode mne potřebujete nebo se mohu vrátit ke své práci?" zeptal se s nezájmem v hlase černovlásek a doufal, že ho pro dnešek nechá Albus Brumbál na pokoji.

„Jen snad, jestli zde není něco, co bys mi chtěl říct drahý chlapče?" zeptal se Albus a zadíval se na Severuse svým lišáckým pohledem plným jiskřiček.

„Ne, není,"

„Inu dobrá, když myslíš. Já tě tedy nechám napospas tvým myšlenkám. Snad se v nich neztratíš na moc dlouho, abychom tě z nich pak nemuseli tahat ven," zasmál se nad svým ne tak vtipným dovětkem Brumbál a s mrknutím oka zmizel stejně rychle, jako se v krbu objevil.

„Proč já. Co jsem komu udělal, že musím pracovat pod tímhle věčně optimistickým, zvědavým, otravným člověkem," začal si stěžovat Severus sám sobě. Na chvíli se zamyslel a pak přešel k myslánce, schované v jedné z jeho skříní s lektvary.

„Je to špatný nápad? Jo, jasně, že je, ale už dlouho jsem ji neviděl. Jednou za čas to snad nikomu neuškodí ne?" pokoušel se ospravedlnit své jednání, když svými štíhlými prsty vyndal z poličky jedinou úzkou lahvičku, naplněnou modro-stříbrnou vzpomínkou.

Jeho ruka se začala mírně klepat, když nalil substanci do myslánky, ale on si své rozhodnutí nerozmyslel. Musel jí znovu vidět, ještě jednou jí musel vidět, aby nezapomněl, co způsobil.

Naklonil se k míse a jak se jeho tvář dotkla hladiny, začal se pomalu, ale jistě propadat do hlubin své vlastní vzpomínky...

***

„Notak Severusi, proč bys neměl jít taky. Já budu jedině ráda, když půjdeš se mnou a s Marlene, bude to zábava,"

„Moc dobře víš, že mě tam nikdo nechce a já nemám zájem být všem zase jenom pro smích," odvětil mladý Severus a smutně se na Lilly Evansovou usmál.

Dospělý Severus Snape pouze s okouzlením sledoval dívku, která kdysi ukradla jeho srdce. Její vlasy, stále tak nádherně rudé a ta tvář. Plná života a radosti. Musel od ní na chvíli odvrátit zrak, aby zahnal slzy, které se draly do jeho očí.

„Tak tady jsi Srabusi. Víš jak dlouho jsme tě tady se Siriusem hledali?" ozval se za nimi hlas, který donutil Severuse jak mladého tak dospělého zkroutit znechucením tvář. Stáli tam James Potter a Sirius Black v celé své kráse, hůlky připravené k trápení mladého kouzelníka.

„Nech ho být Jamesi, už to zase přeháníte," pokoušela se situaci uklidnit Lilly, ale James neposlouchal.

„To jsi typický ty, Srabusi. Nedokážeš se snad bránit sám? To tě musí bránit Lilly? To jsi vážně tak naivní, že si myslíš, že by s tebou šla na ten ples?" to už v Severovi začínala vřít krev. Rychlým pohledem se podíval na Lilly, která svou pozornost přesunula na něj a věnovala mu nechápavý pohled.

„Počkej, ty jsi se jí ještě nestihl zeptat? Tak to je škoda, to jsme měli přijít později Jamesi," zasmál se Sirius a sledoval, jak se Severova tvář zalila červení, když pochopil, že Poberti museli tajně vyslechnout jeho plán na pozvání Lilly na ples.

„O čem to mluvíte?" vložila se do jejich rozhovoru Lilly a doufala, že jí alespoň jeden z chlapců objasní, co se děje.

„Nejdražší Lilly, jelikož tady Srabus se k tomu nejspíš nedokopal, tak ti to řeknu já. Tady tvůj Zmijozelskej kamarádíček tě chtěl pozvat na Vánoční ples. Škoda jenom, že si předtím nezjistil víc informací, jinak by věděl, že jdeme spolu," usmál se spokojen sám se sebou James a věnoval Severovi povýšený úšklebek.

„Lilly ty...Ty jdeš na ples s Potterem?" zeptal se z míry vyvedený Severus a doufal, že to není pravda. Bohužel, v tváři své kamarádky vyčetl pravdu. Pochopil, jak moc naivní byl, když si myslel, že by někdy mohla souhlasit s tím, že by šla na ples s někým jako je on.

Zklamaně odvrátil pohled a rozešel se pryč. Nevnímal, jak na něj Sirius pokřikoval, ani jak se ho Lilly snažila přesvědčit, že mu nechtěla ublížit. Odešel a nechal tak dva z Pobertů, Lilly a své dospělé já samotné.

Severus se díval, jak jeho mladší já odchází a on pocítil onen osten bolesti, který mu tehdy tak moc rozdrásal srdce. Zadíval se na tvář dívky, která ho jako první ze všech přijala takového, jaký byl. Zadíval se na tvář dívky, která byla smyslem jeho života, ale i důvodem jeho bolesti a smutku.

Už pohled na ní nedokázal vydržet. Zavřel oči a pocítil povědomí tlak, jak se vracel zpátky do reality...

***

Nalil si skleničku Ohnivé whiskey a rychle ji vypil. Návrat do svým vlastních vzpomínek byl vždycky bolestný, ale také nezbytný. Lilly byla jeho minulost, současnost, ale chtěl, aby byla i jeho budoucnost?

„Nemůžeš nechat jednoho člověka, aby ti znechutil lásku k životu." Pokoušel se ho povzbudit jeho rozum, ale on ho umlčel další skleničkou, jenom aby na chvilku nemusel myslet.

Co ho zachránilo před tou třetí, bylo odbití hodin. Jak předvídal Brumbál. Ztratil se v zákoutích své mysli natolik, že přestal vnímat čas. Zvedl se, zběžně si opláchl obličej studenou vodou, aby se alespoň trochu probral a zamířil k ředitelně.

__________________________

Mia odtrhla svou pozornost od rozečtené knihy a zkontrolovala čas. Po zjištění, že má jenom necelých deset minut se urychleně zvedla a nasměrovala své kroky k Brumbálovo ředitelně.

„Lékořicové křupky," pronesla heslo, a točité schody ji vynesly až před masivní dubové dveře.

„Slečno Grangerová, už jsem se začínal bát, že jste na naši domluvenou schůzku zapomněla. Pojďte dovnitř a posaďte se," řekl s úsměvem na tváři Brumbál a pokynul Mie k jednomu z kožených křesel naproti jeho stolu.

„Děkuji,"
„Ale nemáte vůbec zač. Pozval jsem si vás sem dřív, jelikož s vámi potřebuji probrat něco důležitého. Něco, o čem by pan Potter ani pan Weasley neměli vědět, dokud to nebude nutné," Hermiona pouze přikývla, ale nic neřekla. Brumbál se na moment na dívku zkoumavě zadíval a Mia poznala, že se snaží prorazit její myšlenkovou hradbu. Zbystřila a začala se jeho útoku bránit. Po chvilce tlak v hlavě polevil a hnědovláska si vydechla.

„Výborně slečno, výborně. Vidím, že jste v nitrobraně postoupila. Smím se zeptat čí je to zásluha?" Mia zaváhala.

„Nemůžu se přece zmínit o Iris, tím bych zradila Severovu důvěru, a to je to poslední, co bych chtěla udělat. Konečně mi ukázal svou druhou tvář a já nechci, aby jí přede mnou zase schoval," pomyslela si Mia a rozhodla se radši uchýlit ke lži.

„Mojí vlastní zásluhou pane řediteli. Hledala jsem informace o nitrobraně v knihovně a snažila jsem se přečíst co nejvíce o technikách obrany proti myšlenkovému útoku," Brumbálovi zacukal koutek, ale Hermionino tvrzení nezpochybnil. Samozřejmě moc dobře věděl, že Mia musela s někým trénovat, jelikož z pouhé teorie není žádný, ač velice nadaný kouzelník, schopný zvládnout umění nitrobrany.

„Dobrá tedy, jestli dovolíte, přešel bych k hlavnímu důvodu naší schůzky," Hermiona se pouze usmála a přikývla.

„Jak jsem vám již sdělil minule, existují určité předměty, kterým se říká viteály. Právě v nich jsou schované kousky Voldemortovi duše a jestli máme mít v budoucnu šanci ho porazit, musíme najít a zničit tyto předměty stvořené velmi silnou černou magií,"

„Ano, to jsem po naší minulé schůzce pochopila, ale o co přesně jde, když jste chtěl mluvit jenom se mnou?" Brumbálovi v očích prosvitli jiskřičky a na Miu se usmál.

„Slečno Grangerová,"

„Hermiono, říkejte mi Hermiono," skočila mu do řeči Mia. Když si uvědomila, že přerušila ředitele, začervenala se. Brumbál se ale jenom spokojeně pousmál a pokračoval plynule v řeči dál.

„Dobrá tedy, Hermiono. Nebudu vás dlouho napínat. Jde o to, že jsem si skoro jistý, že jsem zjistil, kde se nachází jeden ze zbývajících viteálů. Ano, doopravdy tomu tak je a asi se divíte, proč jsem o tom nechtěl informovat i vaše dva přátele. Je to velice prosté. Jakmile by se o tom dozvěděli, chtěli by se bezhlavě pustit do hledání, znáte je přeci sama, a víte, jak zbrklí někdy dokáží být, že?" nad tím se Hermiona jenom pousmála, jelikož Brumbál měl pravdu.

„Naprosto chápe pane řediteli, ale co to má co dělat se mnou?"

„Pokud byste souhlasila se vstupem do Fénixova řádu, pak bych vás nejspíš poprosil, jestli byste mi pomohla v hledání a následném zničení našeho druhého viteálu," řekl Brumbál klidným hlasem. Mia na něj jenom nevěřícně koukala a snažila se plně pochopit význam toho, co jí právě ředitel školy řekl.

„Takže vy vážně chcete abych vám já, pomohla? Vždyť Harry je mnohem lepší kouzelník, a navíc je to on, o kterém věštba říká, že je předurčený ke zničení Vy-víte-koho a navíc..." Mia nestihla dokončit svůj výčet Harryho kvalit, jelikož ji nově příchozí přerušil.

„Nejste první ani poslední, koho pan Potter dokázal okouzlit, ale kvality, které mu připisujete se zdají přehnané," hlas se sarkastickým nádechem donutil Miu přesunout svou pozornost z Brumbála na nově příchozího černovláska. Když se její oči střetli s onyxovým pohledem Severuse, tělem jí projela vlna tepla a ona se chtě nechtě začervenala.

„Ach, Severusi, jdeš právě včas. Pojď, posaď se a přidej se k nám, jelikož tento rozhovor se tě také týká," Snape přešel plynulým krokem před Brumbálův stůl a posadil se tak, aby ani pohledem nezavadil o dívku vedle sebe.

„Jak jsem tedy říkal. Za nedlouho se vydám hledat první viteál a chtěl bych, abyste mi s tím vy dva pomohli. Musím vás ale varovat, že půjde o nanejvýš nebezpečnou a náročnou výpravu. Bohužel pro nás nebudeme mít na její přípravu moc času, jelikož musíme získat viteál dříve, než Voldemort zjistí, že jsme mu na stopě," Mia se pořád tak nějak snažila dostat své pocity pod kontrolu, a tak si zapomněla hlídat myšlenky.

„Seberte se Grangerová, jestli se snažíte mě nenápadně pozorovat, tak se pokuste na mě své oči valit trochu míň. A to červenání vám taky nijak nepomáhá," ozval se jí v hlavě známý hlas a ona sebou trhla.

„Všechno v pořádku Hermiono?" zeptal se starostlivě Brumbál, který si samozřejmě všiml změny chování, která se u Hermiony s příchodem Severuse objevila.

„A-ano, všechno je v pořádku, jenom jsem překvapená, že potřebujete mě, když už s vámi na tu výpravu půjde Seve-tedy myslím, když s vámi jde profesro Snape?"

„Jsi vážně tak hloupá, že si nedokážeš hlídat pusu? Mio! Soustřeď se, teď není nejlepší doba na to myslet na váš polibek!" okřiklo Miu její vlastní svědomí a ona mu musela dát za pravdu. Radši se znovu vrátila do reality se snahou hlídat si lépe své myšlenky, aby se k nim Severus nedostal.

„Nedokážu předvídat, co se může mě nebo Severovi stát, a tak budu potřebovat někoho, kdo by i v nejhorší situaci dokázal zachovat chladnou hlavu a poskytnout nám pomoc. Mimo jiné vím, že jste velice nadaná čarodějka a vaše znalost bílé magie a lékouzelnictví by se nám mohla hodit. Takže co vy na to. Připojíte se k Fénixovu řádu a naší výpravě?" Hermiona se sice bála, netušila, co si o celé té věci myslet, ale ani na okamžik jí nenapadlo, že by nesouhlasila.

„Ano, můžete se mnou počítat," řekla rozhodným hlasema vysloužila si Brumbálův úsměv. Otočila se na Severuse, aby zjistila, jak se tváří, ale srazila se pouze se zamračeným výrazem a nesouhlasným úšklebkem....