Draco seděl ve své komnatě, nervózní a stále ještě nerozhodnutý, zda skutečně na ples půjde. Pravdou bylo, že se bál. Bál se, že až Cassiopeia zjistí, kým skutečně je, nebude mít zájem v jejich začínajícím přátelství pokračovat. Bál se jejího názoru a odsouzení.

„Notak, seber se. Jsi Malfoy, přece to nevzdáš, aniž bys to alespoň zkusil ne?!" koplo do něj jeho svědomí a on se dosti váhavě zvedl. Naposledy se na sebe podíval do zrcadla a musel uznat, že i bílá má něco do sebe. Černobílý elegantní oblek zvýrazňoval jeho dnes už vcelku mužná ramena, a i Draco byl se svým vzhledem spokojen.

Cestou k Merlinově soše se mu začaly potit ruce, ale on se pořád snažil si vsugerovat, že je všechno v pořádku, že dnešní večer dopadne dobře.

„Kde jsi nechal partnerku Draco?" zeptala se úlisným hlasem Milicent, která kolem něj procházela v doprovodu Blaise. Už od třetího ročníku byla do našeho blondýna zamilovaná a ani se tím nijak zvlášť netajila.

„Na to nejlepší se vyplatí si počkat Milicent," odvětil napůl úst a kývl Blaisemu na pozdrav. Ten se nad marnou snahou Milicent jenom pousmál a následně se vydal i s naštvanou Zmijozelkou do Velké síně.

Draco stál pod sochou a měl tak dokonalý výhled na schodiště. S každou přicházející dívkou jeho srdce tlouklo rychleji a on byl ještě více nervózní. V jeden okamžik spatřil Weasleyovou v doprovodu Lenky a ke svému překvapení musel uznat, že jim to i celkem slušelo, nahlas by to ale samozřejmě nikdy nepřiznal.

Z Velké síně se po chvíli ozvala hudba a tím byl ples zahájen. Dav lidí se nahrnul dovnitř, a tak se chodba před Velkou síní poměrně vyprázdnila. Draco nervózně stál, stále napjatě očekávající svou partnerku, a tak si nevšiml dívky, která nervózně vykukovala zpoza rohu nad schodištěm.

______________________

Lenka a Ginny se snažily Miu co nejvíce uklidnit, ale když už stály nad schodištěm dobrých deset minut tak pochopily, že tenhle boj musí jejich kamarádka vybojovat sama se sebou. Naposledy ji tedy objaly, utvrdily ji v tom jak nádherně vypadá a s tím, že jí drží palce se vydaly dolů, kde už na ně čekal Neville a Harry.

„Ale Mio, jsi přece Nebelvírka. Co tak hrozného by se mohlo stát? Je to jenom jeden kluk, jeden ples a tenhle jeden večer ne?" nabádala jí její mysl. Hermiona se zhluboka nadechla, naposledy si upravila šaty a odvážně se vydala vstříc dnešnímu večeru...

_______________________

Draco už začal pomalu ztrácet naději. Ples začal před dobými deseti minutami a ona dívka nebyla nikde k vidění.

„Že jsem já idiot nepozval Pansy, sice není nejinteligentnější, ale aspoň bych mohl na ten stupid..." během vteřiny ztratil slova. Ze schodů totiž scházela dívka. Měla na sobě nádherné modré šaty s nadýchanou velkou sukní. Vrchní díl byl pouze v oné modré barvě, lehce prošívaný stříbrnými nitkami. V pase se zužoval a přecházel do majestátní sukně, která se směrem k zemi měnila na bílou barvu.Celkově šaty působily jako zasněžená noční obloha a dívka vypadala jako princezna.

Zmijozelský princ byl naprosto omámen. V tu chvíli vnímal pouze ono zjevení a jakmile si všimnul, že má na hlavě tiáru od něj musel nervozitou polknout. Rychle zatřásl hlavou, aby se alespoň trochu uklidnil, ale když to udělal, jeho prvně očarované oči se konečně zaměřily na její obličej a on byl dokonale zmaten, když si uvědomil, kdo to před ním vlastně stojí.

„Grangerová?!"

„No to snad... Malfoy?!" oba na sebe koukali se směsicí zmatku a nedůvěry. Ani jeden nevěděl, jak zareagovat, a tak to nakonec byl Draco, kdo onu trapnou situaci přerušil. Beze slova nabídl zaražené Hermioně rámě. Ta ho ještě v šoku přijala a společně vešli do sálu.

Ani jeden nechápal, co se to sakra děje.

„Je vůbec možné, že všechno, s čím se mi svěřil Známý neznámý vlastně psal Malfoy??" Mia sebrala poslední zbytek slov, která pochytala ve své zmatené hlavě a pokusila se začít v rozhovoru.

„No, teda, musím přiznat, že tohle jsem nečekala," snažila se neznít příliš nepříjemně, ale bylo to těžké. Představa, že ten člověk, kterému se svěřila, který ji chápal a podpořil ve chvíli, kdy nevěřila ani sama v sebe je tentýž člověk, co jí už nejmíň tři roky ztěžuje život byla neuvěřitelná.

Musela ale uznat, že se Draco choval jako pravý gentleman. Nabídl jí rámě, nechal jí vstoupit do sálu jako první, a hlavně jí hned nezačal nadávat do šmejdek a podobně, což byla oproti jeho normálnímu chování asi ta největší změna.

„Pochopím, když budeš chtít odejít," bylo jediné, co jí řekl, když si sedli k jednomu malému stolku na kraji Velkého sálu. Hermiona ke svému vlastnímu překvapení záporně zakroutila hlavou.

Draco se jenom nechápavě zadíval na dívku, která ho musela jednoznačně nenávidět. Věděl moc dobře, že se k ní nechoval nejlépe, ale nemohl jinak. Jak by asi vysvětlil otci nebo komukoliv ze své koleje, že je milý k mudlorozené Nebelvírce.

„Já jenom...Moc to nechápu abych se přiznala," řekla popravdě Mia a nenápadně si Draca prohlížela. Přestávala se divit, proč očaroval svým vzhledem už tolik dívek v Bradavicích. Jeho až nepřirozeně bílá barva vlasů mu dodávala na zvláštnosti a z jeho očí sálala vznešenost ale i trocha arogance, která někdy dívky přitahuje.

„Tak to jsme dva," odvětil pouze a nervózně se rozhlédl kolem sebe.

„Víš, platí to i pro tebe to co jsi říkal. Taky můžeš odejít, jestli chceš," pochopila, že Draco nemůže být nadšený z představy večera stráveného s ní.

„Nemáš žízeň?" na Hermionin návrh, aby odešel nezareagoval, a ani nepočkal až mu odpoví. Vyčaroval před nimi dva poháry a naplnil je až po okraj jí neznámou tekutinou.

„Co to je?" nevěřícně se zeptala Nebelvírka.

„Neboj, nesnažím se tě otrávit. A je to víno pro tvou informaci," Hermioně při jeho poznámce zacukaly koutky.

„Ale tady by se správně pít nesmělo ne?" položila hloupou otázku, na kterou Draco zareagoval pozvednutým obočím. Pouze se chopil svého poháru a čekal na ní, až udělá to samé. Mia tedy neváhala a vzala pohár s vínem do ruky.

„Myslím, že bych se měl asi představit. Takže. Já jsem Draco Malfoy, ale věřím, že mě znáš pod přezdívkou Známý neznámý," Mia byla pořád zaražená, ale už nebylo pochyb o tom, že by tohle byl nějaký omyl. Zmijozel, který seděl naproti ní skutečně byl její přítel z dopisů.

„No, tak ráda tě konečně poznávám Draco. Já jsem Hermiona Grangerová," přiťukly si a oba se náležitě upili ze svých pohárů. Bylo očividné, že ani jeden nechce otevřít téma dopisů. Přeci jenom se tam jeden druhému svěřili s dost osobními problémy a je rozdíl vypsat se papíru a čelit osobě, která dopisy psala.

„Tohle začíná být divný," podotkl Draco, když takhle v tichu seděli nějakou tu chvíli.

„Smím prosit?" Mia věnovala Dracovi jeden nevěřícně pohled, ale jeho nabízenou ruku přijala. Dovedl jí doprostřed parketu, kde začal hrát pomalý waltz. Váhavě položil svou ruku na hnědovlásčina záda a začal se s ní do rytmu pohybovat.

„Proč mám pocit, že se na nás všichni dívají?" zeptala se Hermiona, jejíž tváře byly v tuto chvíli už naprosto rudé.

„Můžeš třikrát hádat. Nejsme asi ta nejpravděpodobnější dvojice řekl bych," Hermiona se zasmála a pokusila se alespoň trochu uvolnit. Draco byl dobrý tanečník, a tak proplouvali parketem jako kdyby byl tanec jednodušší než chůze.

*ani jeden si ale nešimli páru čených očí, které je s ne příliš nadšeným výrazem sledovaly*

„Já...Asi bych se ti měl omluvit co?" zadíval se na svou nervózní partnerku Draco a doufal, že se napjatá atmosféra mez nimi uklidní.

„Sice teď nezníš vůbec jako Draco Malfoy, kterého znám, ale nestěžuju si. A tvou omluvu přijímám, i když bych ti to všechno mučení měla spíš pořádně vrátit,"

„Já vím, a měla bys na to plné právo," odvětil váhavě blondýn a odvážil se podívat do tváře své partnerky.

„Máš štěstí, že jsem Nebelvírka a ještě ke všemu Hermiona. Umím odpouštět. A navíc z těch tvých dopisů chápu, že to taky nemáš nejjednodušší," Draco si jenom sarkasticky odfrkl a tím donutil Hermionu, aby k němu zvedla svůj pohled.

„Jednoduchost je luxus, který si mi dva očividně nemůžeme dovolit," zaslechla bolest v jeho hlase a v ten moment konečně viděla spíše než namyšleného a arogantního Draca, jejího Známého neznámého...

_______________________

Byl naprosto vykolejený. Jestli se mu tohle nezdá a je to realita, pak má osud asi hodně zvláštní smysl pro humor.

„Právě jsem na Vánočním plese a tančím s Hermionou Grangerovou. Dobře, to přece není vůbec divný, ne?! Kdyby mě teď viděl otec, mám extra přídavek Crucia ke každé večeři.Ještě štěstí, že Grabbe a Goyle nešli..." myšlenky se mu honily hlavou jako splašené, ale překvapivě se přistihl, že si tanec s Hermionou i užívá.

"Kdo by řekl, že Draco Malfoy zvládne být i celkem zábavný společník? " běželo Mie hlavou, ale zároveň, když ho spatřila pod sochou Merlina jí v srdci bodl osten zklamání. Zklamání z toho, že Známý neznámý nemá oči jenom o trochu více do barvy onyxu...

Po počátečním trapném tichu se konverzace mezi nimi opatrně rozjela a oba si začali zvykat na fakt, že otevřeli svá srdce svému nepříteli. Ani jeden si však stále nebyl jistý, jestli může tomu druhému věřit, a tak si spíše ověřovali informace z jednotlivých dopisů a znovu probírali bezpečná témata.

Jako první si této zvláštní dvojice všiml Harry a musel si nejdřív vyčistit brýle, aby se ujistil, že nemá vidiny. „Hele lidi, s kým to vlastně šla Hermiona??" optal se skupinky složené z Lenky, Ginny a Nevilla.

„To je překvapení, ani ona sama prý nevěděla, kdo je ten neznámý, co jí pozval," začala vyprávět Ginny, která už v sobě měla jednu tajně vypitou skleničku Ohnivé whiskey takže slova jí z pusy běžela sama.

„No, tak tomu teda říkám překvapení. Koukněte se sami," odvětil s lehkým znechucením v hlase Harry a ukázal rukou směrem k tančící dvojici složené ze Zmijozelského prince a Nebelvírky, která vypadala jako princezna. Jakmile si kamarádi uvědomili, kdo je ten elegantně oblečený kluk, co tančí s jejich Miou, spadla jim brada a oni nemohli jinak, než je nevěřícně sledovat. Ostatně, jako většina lidí ve Velké síni...