„No vidíš, už ti to jde skoro perfektně. Jsem si jistá, že to příště budeme moct zkusit i bez dotyku." Usmála se na Hermionu malá Iris a povzbudivě jí stiskla ruku.

„Děkuju moc Iris. Jsi vážně výjimečná holčička." Odvětila Mia nahlas a blondýnce zčervenaly tvářičky.

„Ale už je celkem pozdě, nejspíš bych tě měla doprovodit zpátky do sklepení ne?" zeptala se starostlivě hnědovláska.

„Byla bych ráda, ale pochopím, když se tam nebudeš chtít vrátit." Mia se nad tím na chvíli zamyslela, ale nakonec zvítězila její Nebelvírská stránka a spolu s Iris se zvedla. Už zamířila ke schodišti, když jí dívenka chytla za ruku a zatáhla k obrazu na stěně.

„Znám zkratku, půjdeme tudy?" Hermiona se na Iris zaraženě podívala. Za ta léta s Harrym a Ronem prošla celý hrad a myslela si, že díky Pobertově plánku zná skoro všechny tajné chodby, ale nebyla si vědoma, že by na tomto místě nějaká byla.

„A jsi si jistá, že je tady? Já si nemyslím, že..." ale to už Iris zmáčkla čumák psa, který byl na obraze a on se vyklonil a odhalil tak vstup do chodby.

„No, můžeme jít?" vítězně se ušklíbla modroočka a Mie nezbývalo nic jiného, než ji následovat...

_____________________________

„Půl dvanácté....PŮL DVANÁCTÉ!! Kde sakra je ta holka?!" Severus zatím ve svých komnatách mírně řečeno vyšiloval. Aby zklidnil své nervy, popíjel ze skleničky Ohnivou whiskey, ale nějak moc mu nepomáhala.

Nervózně přešel od krbu do své ložnice a zadíval se na obraz, ze kterého uslyšel hlasy. Raději se zaposlouchal pozorněji, jestli ho jenom nešálí jeho sluch, ale opravdu.

„Iris já ti nevím, už jdeme nějak dlouho. Co když jsme se ztratily?" pobaveně se ušklíbl nad vystrašeným hlasem Hermiony, ale vzápětí rychle nasadil ledový výraz a posadil se na svou postel.

Obraz se otevřel a do místnosti jako první vešla Iris. Jakmile spatřila Severuse skočila do postele a spontánně ho objala. Ten se snažil jí ze sebe dostat, co nejrychleji to šlo, ale Hermiona si toho bohužel pro něj všimla.

Nevědomky se usmála, jelikož scéna před ní vypadala více než roztomile. Bylo vidět, že si Iris i přes všechny jeho nedostatky Severuse oblíbila. Jestli se o jeho citech k ní dalo říct to samé ovšem zůstávalo otázkou.

„Na co tak zíráte Grangerová?! A co vlastně pohledáváte v mých soukromých komnatách v této hodině?" pokusil se zachovat si svou vizáž nepřístupného bezcitného muže, ale s Iris po jeho boku to bylo téměř nemožné. Mia jen tak tak zvládala skrývat svůj úsměv.

„Já totiž ehm... Já jsem..."

„No tak už se vymáčkněte, nejste přeci mimino!" odsekl prudce Severus.

„Já jsem radši doprovodila Iris. Je tak malá a nepřišlo mi jako dobrý nápad nechat jí toulat se po hradu takhle pozdě." Odvětila Hermiona a sklopila svůj zrak k podlaze, jelikož cítila, jak se jí z jeho pronikavého pohledu hrne krev do tváří.

„To je od vás sice ohleduplné, ale proč jí vedete takhle pozdě? Jestli vím, tak odešla z mého pokoje před nejméně dvěma hodinami!" Mia mu na to nestihla odpovědět, protože se slova chopila Iris.

„Byla jsem s Miou celou tu dobu, takže se mi nemohlo nic stát." Hermiona a Severus se na sebe překvapeně podívali, neschopni slova. Slyšet Iris mluvit nahlas jim dokonale sebralo vítr z plachet.

„Není to její vina pane, ona si se mnou povídala a já jsem jí chtěla něco naučit. Nemám tady totiž žádnou kamarádku a s vámi se moc povídat nedá..." řekla ještě Iris a smutně sklopila pohled na své drobné ručičky.

„Co to..." naštvaný Severus se zasekl uprostřed věty. Hluboce se nadechl a vydechl, aby se uklidnil. Hermiona ho znala z hodin a věděla, že když udělá tohle, je zle.

„Tak já teda radši už půjdu." Řekla rychle Mia, aby se vyhnula jeho vzteku. Beze slova na rozloučenou se otočila a snažila se co nejrychleji opustit jeho komnaty, když v tom jí chytil za ruku.

Už byla skoro u dveří, ale jeho náhlý, prudký pohyb jí zabránil v odchodu a ona se vylekaně otočila. Propaloval jí svým pohledem a ona měla co dělat, aby zvládla jeho pohled oplácet. Jakmile se na něj podívala, pustil její ruku.

„Slečno Grangerová. Iris mě požádala, jestli byste jí nemohla dnes večer uspat vy. Já sice ani v nejmenším nestojím o vaši přítomnost zde, ale obávám se, že ta dívka jinak neusne." Hermiona rychle zvážila všechna pro a proti, ale nakonec přikývla na souhlas.

„Výborně. Čeká na vás." A bez dalšího protahování se otočil a usadil se do svého křesla před krbem. Vzal si do rukou svou knihu a ponořil se do čtení. Hermiona potichu proklouzla kolem něj a zaplula jako myška do jeho ložnice.

„Hlavně klid Mio. Dýchej. Jsi v ložnici Severuse Snapea. Je asi tak dvanáct večer a ty jsi v jeho komnatách. Dobře, to přece není ani trošičku divné, že? Jsem tady jenom kvůli Iris, takže je to naprosto v pořádku." Uklidňovala Mia samu sebe, ale někde v hloubi své duše doufala, že Severusova nenávist k ní, která se tak z nenadání opět vynořila na povrch je způsobena pouze obavami o malou Iris.

„Všechno v pohodě? Připadáš mi rozrušená." Ozval se jí v hlavě jemný hlásek, který jí donutil k úsměvu.

„No, jak se to vezme." Odpověděla Mia a váhavě se posadila na postel. Kolem sebe cítila vůni levandule a lesa. Bylo až děsivé, jak moc tato místnost vyzařovala Severovou přítomností a ještě děsivější bylo, že jí to ani v nejmenším nevadilo.

„Bylo by lepší, kdybychom mluvily pomocí myšlenek. Moje myšlenky on číst nezvládne a myslím, že budu schopná ochránit před ním i tvoje." Hermiona se teda dotkla její ruky a pocítila malé píchnutí v zátylku. Tím si potvrdila, že se na ní Iris napojila.

„Proč vlastně nechceš, aby nás slyšel?"

„Je to tak lepší. Chci se tě totiž na něj zeptat."

„No, nevím, jestli ti budu moct odpovědět. Není zrovna moc sdílný člověk a kdyby byl, určitě by si o svém životě nepovídal se mnou." Odvětila s úšklebkem na rtech Mia. Iris se na ní jenom nechápavě podívala.

„Proč ne? Přišlo mi, že k sobě máte celkem blízko podle toho, co jsem dneska viděla." Hermiona se lehce zasmála. Představa toho, že někdo považuje jí a Severuse za lidi sobě blízké byla více než úsměvná.

„To proto, že ho neznáš dlouho. To, co jsi dneska viděla se stalo poprvé. Ani vlastně nevím, co to přesně mělo znamenat."

„Vypadalo to, jako kdybyste měli nějaké zvláštní pouto. Nevím, přišlo mi to celkem hezké do doby, než se rozzlobil. Co jsi mu udělala, že se tak najednou naštval?"

„Sama nevím. Zeptal se mě, jestli se ho bojím, a tak jsem řekla, že ne. Že bych asi spíš měla, ale že se ho nebojím. No a jeho reakci na tu odpověď jsi slyšela sama." Iris si lehla na záda a přikryla se dekou až pod krk. Chvíli se na Miu jenom dívala a Hermiona na dívce viděla, že je opravdu unavená.

„Myslím, že bys měla jít spát. Je vážně pozdě a nechci, abys byla zítra unavená." Řekla starostlivě Mia a hlavou jí opět létaly její vlastní splašené myšlenky.

„Dobře. Ale sejdeme se zase, žejo? Jsi na tomhle místě moje jediná kamarádka." To hnědovlásce vehnalo úsměv do tváře.

Neboj se, s tím počítám. Kdo jiný by mě měl učit nitrozpyt. A navíc tě tady přece nenechám se Snapem samotnou. To by ses taky mohla po nějaké té době zbláznit." Modroočka se zamračila.

„Slíbíš mi něco Mio?"

„Samozřejmě, cokoliv sluníčko."

„Nebudeme si lhát. Vím, že moji rodiče mi nikdy neříkali úplnou pravdu a teď jsou pryč. Nechci, abys i ty odešla." při představě, že by se měla dívce svěřovat se vším, se svými pravými pocity ohledně třeba Severuse, úplně nadšená nebyla, ale nakonec přikývla.

„Dobře, nemám důvod ti lhát Iris."

„V tom případě už se těším na příští shledání." odpověděla dívka před tím, než pustila Hermioninu ruku a otočila se na druhou stranu postele.

Mia byla rozhozená z té malé blondýnky. Nikdy předtím nepotkala dítě jejího věku, které by bylo takhle schopné a inteligentní. „Vždyť je v některých ohledech na vyšší úrovni než třeba Ron." Pousmála se nad svojí myšlenkou a potichu opustila ložnici.

________________________

„Slečno Grangerová?" dveře od ložnice jemně zavrzaly a tím upozornily Severuse na příchod Nebelvírky. Mladá čarodějka se na něj podívala a vyčkávala, co má na srdci.

„Dáte si čaj?" nabídka vyšla z jeho úst neplánovaně a zaskočila jak hnědovlasou čarodějku, tak jeho samotného.

„No, ehm...Ano, ráda." Mia na chvilku zauvažovala, že by odmítla, ale pak jí její svědomí přinutilo k opaku.

Severus pokývl směrem ke křeslu, a zatímco si Mia váhavě sedala, on mávnutím hůlky přičaroval dva hrnky a po okraj je naplnil čajem. Bez jediného slova jí podal teplý nápoj a sám si opatrně usrknul z jeho vlastního, pozorujíce nervózní Hermionu...