Kapitolku věnuji @adela358 za její trpělivost s opravováním a čtením tohoto příběhu!

Večeře se chýlila ke svému konci a všichni si uvolněně povídali a probírali své plány na nadcházející Vánoční prázdniny. Harry si sedl vedle Ginny a snažil se upoutat její pozornost. Ron se tiskl k Levanduli a nevnímal nikoho kolem sebe.

Hermiona byla zrovna uprostřed hovoru o bylinkářství, který spolu s Nevillem vedli, když vtom ucítila lehké šimrání v zátylku. Jako kdyby jí někdo upřeně pozoroval. Nenápadně se otočila a automaticky se podívala k učitelskému stolu.

Pohled jí jako první padl na místo jejího učitele Obrany proti černé magii, ale k jejímu překvapení bylo prázdné. Na okamžik pocítila lehké zklamání, ale se zatřesením hlavy se ho snažila dostat pryč a radši se pokoušela najít svého pozorovatele.

„Dnes už se Severuse nejspíš nedočkáme slečno Grangerová." Mia leknutím nadskočila. Hlas, který se jí ozýval v hlavě rozhodně nepatřil jí samotné.

„Nemusíte se bát. Vaše nitrobrana není vůbec špatná, ale dovolil bych si skromně podotknout, že já nejsem ten nejjednodušší protivník." po chvilce Hermioně došlo odkud vane vítr. Brumbál se na ní s jiskřičkami pobavení v očích díval a ona jenom nechápavě povytáhla své obočí.

„Omlouvám se, že vás ruším od jistě velice zajímavého rozhovoru s panem Longbottomem, ale je to důležité. Musím vás poprosit, abyste se spolu s panem Potterem a Weasleym zítra před odchodem do Prasinek dostavili do ředitelny. Chtěl bych s vámi probrat něco důležitého. A zároveň se omlouvám za proniknutí do vaší hlavy, ale přišlo mi to jako nejjednodušší způsob, jak vám moji prosbu sdělit. Navíc mi profesor Snape prozradil, že máte jistý talent na nitrobranu, takže pro vás budu mít i celkem zajímavou nabídku."

To bylo poslední, co jí ředitel Brumbál řekl, než ladně opustil její hlavu. Hermiona jeho směrem pouze přikývla a pokusila se opět věnovat svou pozornost Nevillovi, ale moc jí to nešlo.

„Profesor Snape mě pochválil? A před Brumbálem? To se asi duchové Vánoc už úplně zbláznili ne?" pousmála se sama pro sebe Mia, ale zároveň jí to lichotilo. Nevěděla proč a jak, ale od jistého zvláštního incidentu na ošetřovně a při její neopatrnosti při odchodu z Velké síně si začala všímat, že jí Snape věnuje jistou pozornost.

Netušila, jestli je to doopravdy tak, nebo si to jenom namlouvá, ale neomylným faktem bylo, že urážky na její osobu z jeho strany řídly, až nakonec vymizely úplně.

„Drazí studenti a profesoři!" ozval se Brumbál potom, co ze stolů z ničeho nic zmizelo veškeré jídlo. Ron si jenom naštvaně odfrknul, jelikož měl ještě na talíři nedojedené kuřecí stehno.

„Jsem velice rád, že jste zde chvíli posečkali, jak jsem vás žádal před večeří. Mám pro vás totiž novinku, ze které si myslím, budete mít všichni radost." celou Velkou síní se rozlehl tichý šepot, jak se studenti začali v napětí dohadovat o tom, co Brumbál chystá.

„No dobrá. Vidím, že jste nedočkaví, a tak vás nebudu déle napínat. Rozhodl jsem se letos v předvečer Štědrého dne uspořádat v Bradavicích Vánoční ples! Bude to formální záležitost, ale celý večer se ponese v duchu zábavy a vánoční atmosféry. Apeluji na vás chlapci, abyste si rychle začali shánět partnerku, jelikož doprovod je podmínkou pro účast na plese. A vám dívky radím zítra navštívit Prasinky, jelikož vám dávám na zítřejší den volno, abychom měli všichni dost času na přípravy. Za týden se tedy můžeme těšit!" všichni se začali nadšeně bavit a dohadovat o tom, co si vezmou na sebe nebo v případě kluků, koho pozvou.

Mia s Ginny jenom vyhledaly pohledem Lenku a naznačily jí, že se sejdou u vchodu.

„Holky, víte co to znamená?" zeptala se natěšeně Ginny.

„No, že bude ples a my nemáme ani jedna šaty, které by se na to hodily?" zkusila to Lenka a jenom se pobaveně usmála nad tím, jak moc nadšená Ginny byla.

„Přesně tak, a to znamená jediný....NAKUPOVÁNÍÍÍ!!" všechny tři se rozesmály a jejich hovor neutichl po celou cestu...

______________________________

„Ples, to jako vážně? Jako kdyby nestačilo, že se budu muset účastnit jednoho plesu, který pořádají moji rodiče každoročně, pro urozené čistokrevné kouzelnické rodiny.. Argh! Koho mám jako sakra pozvat? Milicent? Jo, to sotva.." dalo by se říct, že Draco Malfoy byl jedním z mála, kdo vyloženě nejásal radostí z oznámeného plesu.

Cestou do sklepení se mu podařilo zbavit Grabba a Goylea a tak měl šanci si chvíli sednout do výklenku v chodbě a přemýšlet. Neměl ani pomyšlení na spánek, jelikož ho pronásledovaly noční můry.

Každý večer před sebou viděl toho muže. V zelené košili a s hnědýma očima plnýma bolesti a strachu. Pokaždé věděl, jak sen skončí a nejhorší na tom bylo, že to nebyl sen, ale krutá realita. Noc, co noc se probouzel v propoceném tričku a s úděsem ve tváři.

„Ne, nebudu na to teď myslet. Musím se nějak rozptýlit... Co když třeba už odpověděla? Možná mi na Astronomické věži nechala odpověď na můj poslední dopis?" s nadějí v duši se vydal na Astronomickou věž. Tentokrát bez doprovodu zkoumavých očí profesora Snapea.

Na tváři se mu usadil úsměv, když spatřil zářivě bílou obálku, schovanou na jejich místě. Jako vždy si s obálkou sedl na kraj věže a přejel po ní rukou. Byl to takový jeho menší rituál před tím, než jí otevře. Rukou obkreslil ornament, který byl vtisknutý do krvavě rudé pečeti, a ještě, než obálku otevřel, zadíval se dlouze na noční oblohu.

„Možná, kdybych spal tady, noční můry by za mnou nepřišly. Třeba by mě měsíc a hvězdy ochránily? Ne, to je hloupost. Proč by měli chránit zrůdu, jako jsem já žejo..." povzdechl si a prudkým trhnutím zápěstí zlomit pečeť a otevřel obálku.

Překvapilo ho, že ani potom, co on začal zabezpečovat své dopisy hádankou, Cassiopeia neudělala nic podobného. Asi se nemusela bát, že na to někdo přijde.

„Nebo si naopak myslí, že už nemá co ztratit?" ozvalo se jeho podvědomí.

Přečetl si rychle celý dopis a ten mu zanechal na obličeji úsměv, který nezmizel po celý zbytek večera. Když pozvedl brk, aby napsal svou odpověď, napadlo ho něco bláznivého. Něco, na co neznámá dívka nikdy nepřistoupí, ale on to prostě musí zkusit...

_____________________

S hlasitým prásknutím se Severus s malou Iris objevil před Raddle Manor. Zběžně se podíval na dítě v jeho náručí, aby zjistil, jak na tom po přemístění je, jelikož ne všichni to zvládali s přehledem a v případě sedmileté holky silně pochyboval, že by se přemístění obešlo bez zvracení.

Byl ale překvapen, když místo zeleného obličeje připraveného vrhnout spatřil dvě modrá očka, která si ho se zájmem prohlížela. Ta holka byla zvláštní, ale naštěstí ji za chvíli předá Voldemortovi a bude to hotové.

„Severusi, co tady děláš? A proč s sebou táhneš peřinu?" zeptal se zmateně Červíček, který ho uvedl do salonu.

„Nevyptávej se a radši rychle dojdi pro Ty-víš-koho!" odsekl povýšeně Snape a poupravil deku tak, aby Iris nebyla na první pohled vidět.

Červíček jenom sklopil pohled k zemi a rychlým krokem zmizel za rohem.

„Jsi v pořádku? Totiž ehm.. není ti nic po tom přemístění?" nervózně se zeptal dívky, ale ta se na něj pouze lehce usmála a zavrtala se hlouběji pod přikrývku.

„Zvláštní dítě. Je jí sedm a nemluví..." pomyslel si Severus, ale vzápětí se otočil, jelikož za sebou uslyšel kroky.

„Ahh, Severusi. Co je tak důležité, že mě vyrušuješ? Nemohlo to počkat do další schůze?" zeptal se tichým a děsivým hlasem Pán Zla. Scházel přitom ze schodů tak ladně, že měl Severus chvíli pocit, že letí.

„Neobtěžoval bych vás, kdyby to nebylo nanejvýš závažné Můj pane, ale obávám se, že vám nemohu v tuhle chvíli říct víc." podotkl tiše Snape a svůj pohled zabodl do Červíčka, krčícího se za pláštěm svého pána.

„Jistě, chápu tě. Pojďme tedy do knihovny a ty běž zatím uklidit po večeři Červíčku." řekl v tichosti, ale rázně Voldemort a bez čekání na odezvu se otočil a zamířil ke knihovně.

Pomocí hůlky za nimi zavřel dveře a zamkl. Usadil se do křesla naproti oknu a zkoumavě si Severuse prohlédl, přičemž si nadále pohrával s hůlkou, kterou držel ve své ruce. Pohledem spočinul na dece, kterou držel Snape v náručí.

„Hádám, že mi vysvětlíš, proč jsi se objevil na prahu mého sídla v jedenáct večer a s dekou, že?" netrpělivě se zeptal Voldemort. V krbu zapraskalo dřevo a tím alespoň trochu přerušilo ticho.

„Můj pane, splnil jsem, co jste ode mne žádal." řekl prostě Severus a postavil malou Iris na zem. Deku si přidržovala u bradičky a nic neříkajícím pohledem se dívala na Pána zla.

Ten pouze nevěřícně přeskakoval pohledem z Iris na Severuse a zase zpátky. Bylo to poprvé, co viděl Severus Temného pána v šoku. Chvíli bylo v místnosti velice tíživé ticho, než se malá dívenka rozhodným krokem rozešla k Pánovi zla. Ten si nepatrně nervozitou poposedl ve svém křesle a čekal, co dívka udělá.

Bez sebemenšího záchvěvu strachu. Přes fakt, že před ní sedí nejspíš největší masový vrah všech dob. Přes fakt, že oproti němu byla pouze malá bezmocná sedmiletá dívka se zastavila na krok od něj. Natáhla svou drobnou ručičku a bez zaváháni se dotkla skoro průhledné kůže na ruce Pána zla.

Severus jenom se strachem v očích sledoval, co se to před ním děje a musel si přiznat, že se o dívku bál. Nikdy neviděl nikoho, kromě Bellatrix, Naginy nebo Narcissy, že by se Temného pána dotkly. Ostatní jako kdyby se báli, že kontakt s jeho kůží by vedl k jejich okamžité smrti.

Co ho ale překvapilo nejvíce bylo to, že jakmile se její jemná ručka dotkla ruky vraha, na Voldemortově tváři se usadil zvláštní pohled. „Byl to úžas? Ne. Možná překvapení, či dokonce záchvěv strachu?"

Když dívka přerušila jejich kontakt a schovala svou ručku zpátky pod deku, teprve tehdy se Temný pán podíval na Severuse....