Po nekonečných deseti minutách mučení se chlapec vysíleně podíval na Temného pána. „Tak, co myslíte. Uspěl Draco ve své zkoušce? Zaslouží si nosit znamení zla stejně hrdě jako vy všichni?" položil otázku přítomným smrtijedům Voldemort.

Všichni začali přikyvovat a někteří jako Bellatrix i vítězně zakřičeli svůj souhlas s přijetím nováčka.

„Hmm, vypadá to, že Grabbe s vaším rozhodnutím nesouhlasí přátelé, je to tak Grabbe?" zadíval se zkoumavě svým ostrým pohledem na muže, sedícího vedle Severuse.

„Můj pane. Nejsem proti tomu, aby se k nám mladý Malfoy přidal, ale mám rád hezky dokončenou práci." odvětil rychle a stručně s úšklebkem na tváři.

„Ach tak, chápu tě, a mám na to stejný názor. Notak, Draco. Zbav nás toho přebytečného mudlovského života."

Draco se vyděšeně podíval na svého otce. Ten mu pohled opětoval a pouze kývl hlavou směrem k muži v zelené košili. Mladý chlapec se na chudáka před sebou podíval a pochopil, že jiné východisko neexistuje. Musí mu vzít život, jinak by mohl přijít o svůj a ohrozit bezpečí své rodiny.

Severus Snape bedlivě sledoval výraz v Dracově obličeji. Vlezl mu do hlavy a viděl zcela zřetelně souboj, který prováděl chlapec sám se sebou.

„Udělej to a bude po všem. Nemusíš se bát. Jsem tady s tebou, stejně tak tvoje matka. Vím, že nechceš, aby jí někdo ublížil a proto uděláš, co se od tebe očekává. Dnešní večer skončí, ale než se tak stane, musíš si udržet tu sebevědomou masku, kterou máš na obličeji. Zatím ti to jde všechno výborně. Už jenom stačí vyřknout ta slova...." díky Merlinovi na sobě nedal Draco nic znát. Ani sebebystřejší pozorovatel by nepoznal, že mezi jím a jeho profesorem proběhl krátký nonverbální rozhovor.

Chlapec se naposledy zhluboka nadechl, zachvěly se mu rty a pak už jen řekl :„ Avada Kedavra!"

Většina lidí v místnosti v překvapení ztratila hlas. Nikdo nečekal, že by byl mladý Malfoy schopný zabít. Měli ho za stejného slabocha, jakým byl pro všechny jeho otec.

„Výborně Draco, výborně. Přistup ke mně." řekl spokojeným hlasem Temný pán. Draco, který byl sice v šoku, si stále držel nic neříkající výraz v obličeji. Opatrně předstoupil před svého pána a uklonil se.

„Jsem mile překvapen Draco, prokázal jsi se dnes jako vhodnější kandidát než jakým byl kdysi tvůj otec. Vyhrň si levý rukáv a podej mi svou ruku." chlapec si neochotně vyhrnul rukáv své černé košile a natáhl ruku směrem k Pánovi zla.

Severus viděl ten proces už nesčetněkrát a moc dobře věděl, jak velká bolest ho provází. Voldemort se špičkou své hůlky dotkl Dracova předloktí a zavřel oči. V místě dotyku se začalo tvořit znamení. Lebka z jejíchž úst vylézá had. V očích chlapce se zračila bolest, ale nevydal ani hlásku. Trpěl a všichni přítomní to věděli, jelikož zažili to stejné...

***

Zbytek večera proběhl v podobném duchu. Nováček si vybral mudlu a musel přítomným dokázat, že je schopen pro Pána zla zabít. Narcissa hned po zařazení svého syna spojila se Severusem své myšlenky a poděkovala mu. Ten jí do své hlavy pustil a pouze přikývl, jakože její vděčnost přijímá i když neměl na výběr. Draca musel chránit, i kdyby nechtěl.

Po vytvoření posledního Znamení zla na předloktí ženy jménem Sabinna, Voldemort rozpustil shromáždění. Narcissa se s Dracem okamžitě přemístila pryč.

Požádal pouze pár Smrtijedů, včetně Severuse, Luciuse, Bellatrix a dvou dalších, aby ještě chvíli zůstali v místnosti. Všech pět se nervózně dívalo na Temného pána. Nestávalo se často, že by chtěl s někým kromě Severuse nebo Narcissy mluvit zvlášť, a proto byla tato situace pro ně velmi nezvyklá.

„Moji nejdražší." začal svou řeč Voldemort s úsměvem na rtech. Nikdo nevěděl, co od něj čekat.

„Jistě máte z toho, jak hezky se dnešní večer vyvinul stejnou radost jako já nemám-li pravdu?" všech pět Smrtijedů v kruhu kolem Pána zla přikývlo a čekalo, co řekne dál.

„Jistě chápete, že jsem si vás zde nechal déle, kvůli prodiskutování důležité záležitosti. Máte právo se cítit poctěni, jelikož tím, že jsem vás zde nechal, vám chci projevit svou důvěru k vám." Severus se musel hodně ovládnout, aby nenadzvedl své obočí, jelikož se mu současná situace vůbec nelíbila.

„A mám pro vás úkol. Velice důležitý úkol, o kterém budete muset před svými sestrami a bratry mlčet. Bude to něco jako naše tajemství. Tak tedy k věci." zvážněl najednou Voldemort a všem se postupně zadíval hluboko do očí. Bylo jasné, že zkoumal jejich mysl. Atmosféra v místnosti byla napjatá a všichni byli naprosto tišší.

Po chvilce ticha se však opět narovnal a pokračoval.

„Jak jsem řekl. Bude to velice důležitý úkol, takže jakékoliv vaše další povinnosti musí jít stranou. Ovšem až na tvé Severusi, ty si budeš muset udělat čas i na tu tvou výuku, jinak by Brumbál mohl začít něco tušit a o tomhle se za žádných okolností nesmí dozvědět.

Tak tedy, vaším úkolem bude najít pro mě někoho. Ten někdo je dívka ve věku sedmi let. Do nedávna byla v bezpečí u lidí, které jsem k její výchově určil, ale bohužel udělali chybu, když si mysleli, že ji vychovají proti mým zásadám. Rozhodli se s tím dítětem utéct a schovávat se. Chci ji zpátky. Rozumíte mi? Musíte ji najít a přivést ke mně, abych mohl stanovit nové opatrovníky, kteří mi budou zcela a bezmezně oddáni.

Lidé, kteří to dítě unesli se jmenují Aldertonovi. Podle posledních zpráv, které se ke mně dostali se momentálně vyskytují v Anglii, poblíž Godrikova dolu." Severus sebou při vyslovení toho místa škubnul. Godrikův důl byl posledním domovem pro Lilly. Jeho sladkou Lilly, která rukou muže před ním zemřela. V tu chvíli mu málem proklouzly myšlenky skrz obrannou zeď, ale zvládl se vzpamatovat a poslouchat dál.

„Dávám vám čas do Vánoc. Ten z vás, kdo ji najde,bude samozřejmě odměněn a já mu budu vděčný. Nějaké otázky?" Bellatrix s odhodlaným výrazem vystoupila z kruhu.

„Můj pane. Až ty zrádce najdeme, co s nimi? Chcete je taky přivést?" Voldemort se pousmál a tichým hlasem odvětil.

„Pro mě za mě si z nich udělejte táborák, jsou mi ukradení. Zradili mou důvěru a tím pádem si nezaslouží žít. Zodpověděl jsem dostatečně tvou otázku Bellatrix?"

„Více než dostatečně můj pane. Už se nemůžu dočkat až budou křičet v bolestech a litovat dne, kdy se narodili." Severus spatřil v Luciusových očích něco, co už tam dlouho neviděl. Byla to naděje. Snapeovi bylo hned jasné, že Lucius bude ten, kdo by těžil nejvíce z nalezení té dívky.

„Můj pane. Jenom by mě zajímalo, co je ta dívka zač, že je tak důležitá, abyste se vy musel obtěžovat s jejím hledáním?" Voldemort svou pozornost upřel na Luciuse. Úsměv, nebo spíš úšklebek na jeho tváři se ještě prohloubil.

„Chcete vědět, kdo je ta dívka? Proč je pro mne tak důležitá? No dobrá, asi byste to měli vědět, když kvůli ní možná položíte život." při slově život se všichni až na Bellatrix zarazili.

„Kdo může být pro Pána zla tak důležitý, aby obětoval své nejlepší Smrtijedy?" běželo Snapeovi hlavou.

„Není to až tak složité, jak si možná představujete. Ta dívka se jmenuje Iris. A je to moje dcera..."