Sasuke nemusel svůj příběh a mírné trápení se stíhačkou Saiem vyprávět nijak dlouho, přece jenom to netrvalo ani týden.

Starší muž u stolu se na něj díval s lehkým zamračením a pozdvihnutým obočím. Nemračil se však na Sasukeho, začínal být pěkně naštvaný na Saie. Nechápal, jak někdo může mít až takovouhle drzost a nepochopit význam slov Je mezi námi konec nebo Dej mi pokoj.

Sasuke se s povzdechem na konci svého vyprávění napil ze sklenice s minerálkou a téměř prosebně se zahleděl na svého staršího bratra, který ho mlčky pozoroval.

,,Musíš mu to říct," pronesl nakonec Itachi zcela automaticky.

Krátkovlasý mladík si odfrknul a trhnul hlavou.

,,Lepší radu nemáš?"

,,A co bys ode mě chtěl? Tohle mu přece nemůžeš tajit!" vyhrknul na něj trochu zlostně.

,,Itachi... Není to ani týden, co jsme se vrátili z líbánek... Není to ani posranej měsíc, co jsme se dohodli, že kapitola Sai je pro nás ukončená. Jak to s naším vztahem asi zamává, když přijdu domů a řeknu mu, že mě ten idiot začal otravovat? Já... Nechci, aby se to mezi náma pohnojilo, chápeš? Záleží mi na něm, vážně jo a rozhodně nechci, aby to dospělo do bodu, kterým jsme si procházeli úplně na začátku."

,,A jak s vaším vztahem zamává asi to, až se Naruto dozví, že jste si spolu psali, že ti posílá kytky a drahý dárky a psaníčka a-a," Itachi mírně praštil dlaněmi do stolu v restaurace a nahnul se přes něj blíž k mladíkovi, ,,do prdele Sasuke, ten kluk není v pořádku. Chybí mu nejspíš několik koleček v hlavě, může bejt klidně nebezpečnej!"

Sasuke protočil očima.

,,Nedělej z toho zase kovbojku. Prostě nebudu reagovat a jeho to přejde."

Itachi se opět stáhnul na svoje místo.

,,Seš si tím úplně jistej?"

,,Jo. Nevydrží to tak dlouho. A... Co by mohl prosím tě udělat? Zvonit u nás doma? Přijít znova do firmy, když ví, že by ho vynesli v zubech?"

,,A... Co když vyhledá Naruta? Co když ublíží jemu?"

Pro pronesení těch dvou otázek v Sasukem nepříjemně hrklo a zamračil se. Ucítil, jak se mu najednou srdce rozběhlo rychlejším tempem a naráželo do hrudního koše.

,,To... By neudělal," zamumlal, ale nebyl si svými slovy tak úplně jistý.

Začal v něm jasně nahlodávat červíček pochybností. Vážně by mohl bejt Sai až takovej magor, že by se přiblížil až k Narutovi? Že... Že by s ním navázal nějaký kontakt? Nechtěl na to upřímně ani pomyslet. Skoro se mu zvedal žaludek z představy, že by se jeho blonďákovi něco stalo.

,,Hele," vydechl nakonec Itachi, když si všimnul, že se jeho bratr najednou ztratil v jakýchsi představách, ,,udělej si to, jak uznáš za vhodný. Já jsem ti na to svůj názor řekl... Ale pak za mnou nechoď brečet, že se vám kvůli tomu rozpadl vztah. Nemysli na sebe a na Naruta, jako na dvě osoby, mysli na vás, jako na celek. Mě se tohle stát, řeknu to Deidarovi i za cenu toho, že by nás měla potom potkat nějaká hádka, ale rozhodně bych k němu byl upřímnej."

Sasuke si zhluboka povzdechnul. Samozřejmě, že jeho bratr měl pravdu, ale nebyl by to on, kdyby to přiznal jen tak nahlas a bez mučení.

Nakonec se oba dva v tichosti pustili do již vystydlého jídla, aby se pak poté mohli odebrat zpátky do firmy, jelikož se jejich obědová pauza blížila rychle ke konci.

***

Blondýnek s úsměvem mířil z práce domů. Těšil se, až se Sasukemu pochlubí s tou skvělou novinkou. Byl tak zahloubaný do svých myšlenek na podařený večer, že málem zakopnul o malý balíček položený na prahu před jejich domovními dveřmi. S pozdvihnutým obočím se sklonil a zvedl jej. Byl adresován Sasukemu. Založil si ho do podpaží a v kapse kalhot vylovil klíče od dveří.

Kupodivu mu nepřišlo ani podivné, že nějaký balíček vůbec našel. Občas, když pošťáci nebo kurýři nestíhali a balíček byl již zaplacený, prostě ho donesli přede dveře, aniž by kontaktovali osobu, pro kterou byl určený. Stávalo se to opravdu dost často.

***

,,Co to máš?" zajímal se hnedka po pozdravu černovlasý mladík a jeho pohled se zaměřil na krabičku schovanou pod manželovým podpažím.

,,Uh, to je pro tebe, stálo to přede dveřmi," vysvětlil se zazubením blondýnek a podal Sasukemu balíček, ,,ti kurýři jsou dneska asi strašně zaneprázdnění, že neumí ani zazvonit."

Tmavovlasý Uchiha nepatrně strnul a mírně se zamračil. Dneska už jednu nepříjemnost s balíčkem měl, nechtěl, aby to dopadlo stejně.

,,Děje se něco? Tys ten balíček nečekal?" nakrčil plavovlásek obočí a naklonil hlavu na stranu.

Všimnul si podivné reakce svého manžela.

,,N-ne, nic se neděje. A ne, nečekal jsem ho, ale," rychle se zamyslel, nechtěl v Narutovi vzbudit nějaké podezření, ,,nejspíš to bude něco z práce. Itachi říkal, že mu včera poslali nějaký balíček taky."

No... Tohle nebyla perfektní lež, ale už to nemohl vzít zpátky.

,,Uh, a-aha," kývnul Naruto, nejspíš spokojen s odpovědí, kterou dostal, ,,mimochodem mám skvělou zprávu!"

,,Vážně? Jakou?"

,,Na konci září se bude konat jedna společenská akce, kterou pořádá banka a Kakashi mi dneska říkal, že tam hodlá oznámit to, že mě od příštího měsíce povýší," zazubil se na něj pyšně.

,,No tak to je úžasné!" vydechl Sasuke a převzatý balíček odložil na kuchyňskou linku, ,,Jsem na tebe pyšnej!"

Blondýnek se na něj rozzářeně usmíval a tmavovlásek si jej vtáhnul do náruče. Krátce, ale vroucně jej políbil.

,,Tak to abychom to pořádně předčasně oslavili, ne?" zamrkal na něj svůdně.

,,Vůbec nejsem proti," zavrkal spokojeně Naruto, ,,ale nejdřív bych si dal něco k jídlu. Mám hlad jako vlk."

,,Jeden instantní ramen už se nese," ušklíbnul se Sasuke.

***

Mezitím, co se blondýnek ládoval ramenem v obývacím pokoji, kde hrála jako kulisa zapnutá televize, Sasuke se s balíčkem přemístil do pracovny. Ruce se mu nepříjemně mírně třásly, když otvíral krabici.

Srdce se mu na malý moment zastavilo, když na něj vykouklo několik opravdu lechtivých fotek jeho bývalého milence. Záda mu zalil nepříjemný pot a musel se nad tím ošít. Dřív... Dřív by ho tohle možná vyrajcovalo, ale teď mu to spíše do žil vlévalo nechutenství. Kdyby mu tohle poslal Naruto, tak by ho nemilosrdně ošukal při první příležitosti. Jenže tohle nebyl Naruto ve vyzývavých pózách, zcela nahý a se vzrušeným a krví nalitým penise mezi nohama.

Copak ti tohle nechybí, Sasuke? Vážně ti ten malý usmrkanec dává přesně to, co chceš? Já vím, co chceš a po čem toužíš. Znám tě. A můžu ti dopřát tvoje nejtemnější fantazie, to přece víš.

Naštvaně zmačkal vzkaz napsaný úhledným písmem a zahodil ho do krabice spolu s fotkami. Zatnul čelist. Nejradši by to vyhodil do koše, ale nechtěl, aby na to nedopatřením blondýnek třeba přišel. I kdyby to teď chtěl nepozorovaně snad vynést do popelnice před domem, nemohl na sto procent vědět, že se to k blondýnkovi nějakým zázrakem nedostane.

Znechuceně si odfrknul. Krabici hodil pod stůl za malý odpadkový koš. Poradí si s tím zítra ráno. Teď na něj čekal jeho manžel a spolu měli mnohem příjemnější plány.