Sasuke po zbytek neděle Naruta už nespatřil, přesto věděl, že je doma. Za prvé to dokazovaly jeho boty uložené pečlivě v botníku, za druhé nepostřehl bouchnutí domovních dveří a za třetí, když se objevil za dveřmi pokoje pro hosty, slyšel odtamtud nějaký zvuk pocházející nejspíše z notebooku.

Měl nejdřív chuť zaklepat a zkusit si s ním ještě promluvit, ale nakonec to zavrhl. Nejspíše by z toho vznikla jenom další zbytečná hádka a on neměl nyní sebemenší chuť se hádat. Dokonce se chvíli pral i s možností, že zavolá Itachimu a ,,pochlubí" se mu, jak jejich rozmluva proběhla. Jeho starší bratr mu už v pátek večer, před tím, než se to všechno ještě víc posralo, cpal do hlavy, aby si promluvili.

,Jsem dost starej na to, abych si problémy řešil sám. Nemůžu ho otravovat s každou maličkostí, zvláště potom, co jsem byl na něj tak hnusnej a vzhledem k tomu, že by mi to Deidara dal ještě sežrat, kdyby se to dozvěděl,' pomyslel si v duchu nepříjemně.

Zabarikádoval se nakonec u sebe v pracovně, kde se rozhodl napsat nějaký stručný a jasný posudek na to, aby neměl Sai těžké, najít si další dobře placené místo.

***

V pondělí ráno vystřelil mladý černovlásek z domu ještě dřív, než jeho manžel. Potřeboval si všechno nachystat a v duchu už si zapisoval neviditelný seznam toho, co dneska bude muset ještě zařídit, nehledě na to, že bude muset vypsat novou volnou pozici asistenta, pokud jeho otec už nenašel vhodného kandidáta.

,Možná bych mu měl ukázat, že mám vážně zájem o to, to zkusit, a že to nejsou jenom planý řeči,' pomyslel si v poklidu černovlásek, když si rovnal papíry na stole a přitom čekal, až se mu zapne firemní počítač.

***

O chvilinku později se ozvalo tiché zaklepání na dveře a po Sasukeho vyzvání vstoupil dotyčný dál.

,,Chtěl jste se mnou mluvit, šéfe?" pousmál se jemně Sai, který neměl nejspíše ani potuchy o tom, co jej právě za pár minut čeká.

,,Sedni si," kývnul Sasuke k volné židli před jeho pracovním stolem.

Sai pocítil lehkou nervozitu v kostech, když zaslechl ten povýšený a chladný hlas, a když se podíval do těch temných neústupných očí.

,,Děje se něco?" zeptal se černovlásek trochu přiškrceným hlasem.

,,Vzhledem k tomu, že si nejspíš nerozuměl tomu, že v pátek se mi to prostě nehodí sis zasloužil vyhazov," prohodil Sasuke s ledovým klidem v hlase i ve tváři.

Sai se na něj vykuleně podíval.

,,C-cože?" vykoktal překvapeně a srdce v hrudi se mu rozbušilo o něco rychleji, než byl jeho normální rytmus.

Uchiha krátce přikývnul.

,,Bohužel si svou zprávu a fotku poslal v nesprávný moment a to právě ve chvíli, kdy držel telefon můj manžel."

,,On ti leze do telefonu?" ušklíbnul se najednou lehce posměšně Sai a trochu se narovnal na židli.

,,Ne a upřímně ti do toho nic není. Takže bych byl rád, kdyby tvůj odchod dneska proběhl v klidu, než se toho ujme můj otec," zamručel nepříjemně Sasuke a posunul před Saie několik papírů, ,,tady mi to dvakrát podepiš, zbytek papírů ti zašle účetní a v těch modrých deskách je tvoje doporučení pro snazší najití práce."

Černovlásek se na něj s lehce pootevřenou pusou zadíval. Ze začátku si myslel, že je to jenom fór, ale když si všimnul tučného písma ve slově výpověď, útroby se mu opravdu nehezky stáhly a v duchu si nadával nepěknými jmény. Přitáhnul si papíry k sobě a natáhnul se po propisce, kterou mu Sasuke podával. Nedbale podškrábnul dva papíry. Jeden vrátil Sasukemu, druhý si nechal a založil ho mezi ostatní.

,,Byl bych rád, když bys zachoval mlčenlivost o pravém důvodu toho, proč tu končíš," podíval se na něj Uchiha temným pohledem, ,,lidi tady nepotřebují vědět, s kým jsem spal."

,,S-spal? Ja-jako... Jako, že končíme?" vydechl o ještě poznání zmateněji mladík.

,,Ano. Měl jsem to ukončit už na začátku, co jsem se dozvěděl o tom, že se budu ženit."

,,T-takže... Já pro tebe nic neznamenám?"

,,Nikdy jsi pro mě nic neznamenal, Saii. Vždycky to bylo jenom o tom tělesném potěšení, o ničem víc. Ani bychom si spolu nemohli dovolit nějaký hlubší vztah, pokud bysme spolu byli na jednom pracovišti... Díkybohu."

Sai se na něj vztekle zamračil.

,,T-tak... Proč se s ním nerozvedeš?! Vím, jak to mezi sebou máte! Tuhle si mi říkal, že nestojí za nic! Co se jako za pár dnů změnilo?!" vyhrkl na něj bolestně a v očích ho zaštípaly počáteční slzy.

,,Nechci se s ním rozvádět jenom proto, že mi omylem přišel na jednu aféru, Saii, která se rozhodně už nebude opakovat."

,,Ty si se asi zbláznil, ne?! Co ten parchant má a já ne?!"

,,Kroť slova, mluvíš tu o mém manželovi."

Sasuke ani netušil, proč najednou mladého blonďáka tak brání, ale cosi v hloubi duše mu říkalo, že dělá správnou věc. Neměl by přece nechat někoho, aby urážel jeho polovičku.

,,Najednou to bereš nějak moc vážně, když předtím si na něj tak nadával!" vykřiknul na něj vztekle černovlásek a postavil se zprudka ze židle, až málem spadla na zem.

Se Sasukem však jeho výbuch ani nehnul. Ledově klidnýma očima se na něj díval, jak pomalu rudne vzteky.

,,Proč si vlastně nepožádal o ruku mě?! Spali jsme spolu už několik měsíců předtím! Proč si to neudělal, když jsi věděl, co tvý rodiče zamýšlí?! Víš, jak bychom se spolu měli dobře?!" křičel na něj vztekle a máchal kolem sebe rukama, ,,Rozuměli jsme si spolu! V posteli jsem ti plnil každý tvoje hloupí přání!"

,,Není to jenom o posteli, Saii. Už na začátku jsem ti jasně řekl, že se vázat nechci a můj názor na to se nezměnil. Nepožádal jsem tě o ruku už z jednoho prostého důvodu, neklapalo by nám to. Prostě jsem tě měl jenom do postele, víc nic."

,,Jak můžeš říct, že by nám to neklapalo, když jsi to ani nezkusil! Ani jsi nám nedal šanci!" popotáhnul a rukávech saka si otřel vlhké oči.

,,Vezmi si to a jdi. Už tu nemáš co dělat," zavrčel Sasuke.

,,Prosím, Sasuke! Já... Já udělám cokoliv, co budeš chtít, jen nám dej šanci! Já tě miluju, chápeš to?! Proto jsem to dělal, krucinál!"

,,Vezmi si to a jdi. Nebudu to už víckrát opakovat. V tvém vlastním zájmu poslechnu."

Sasuke opravdu nebyl zvědavý na nějaké hysterické projevy lásky a prošení a slibování a bůhví co dalšího. Chtěl už to mít z krku. Teď začínal pomalu litovat, že se s tímhle klukem vůbec spustil. Itachi měl pravdu, ale to by mu nikdy nahlas nepřiznal, na to byl až moc hrdý.

***

O několik minut poté, co Sai opustil zhrzeně Sasukeho kancelář, se na jeho dveře ozvalo opět zaklepání.

,,Ano?!" vydechnul Sasuke zamračeně.

Doufal, že se ten idiot nevrátil.

Dovnitř však vstoupil jeho otec.

,,Vidím, že jsi to vzal nejspíš do vlastních rukou," pronesl a zavřel za sebou dveře.

Mladší Uchiha přikývnul.

,,Chtěl jsem si to vyřešit sám. Nepotřebuju, aby si některé věci dělal ty za mě. Přece jenom, co si nadrobíš, to si taky sníš, ne?"

,,Správně, Sasuke... Jsem rád, že si to udělal," přikývnul Fugaku a přešlápnul na místě.

,,Zajímá tě, jak to funguje doma, že?" podíval se na něj s pozdviženým obočím mladší.

,,Jistě, že ano."

Černovlásek se musel ušklíbnout. Jeho rodina byla prostě plná drben a každý o tom dalším musel pořád něco zjišťovat. V jejich rodině se málokdy stalo, že by někdo něco ututlal.

,,Není to zrovna moc dobré. Je to trochu bitevní pole, ale můžu si za to nejspíš sám."

,,Souhlasím."

Sasuke protočil očima a odkašlal si.

,,Máte ve středu večer čas?" zeptal se ho poté.

Fugaku povytáhl obočí.

,,Nevím, že bychom měli nějaké plány, takže ano, zatím máme."

,,Výborně. Zveme vás na večeři. V sedm u nás?"

,,Budeme tam."

,,Vyřiď to Itachimu, prosím, jestli ho dneska uvidíš."

,,Dobře."