Autor: OliverOliJasansky

Titul: Malí dinosauři nepláčou

Doporučovatel: jajafilm

Proč je doporučován: „Protože Oliver je skvělej autor."

Anotace: 

Sam s Deanem mají kvůli svým leviathaním dvojníkům momentálně v patách nejen bandu příšer, ale i prakticky veškeré bezpečnostní složky napříč Amerikou. Když na chvíli zastaví v motelu, nejhorší, co mohou očekávat (kromě mizerné kvality wifi připojení), je nečekaná návštěva některého z pronásledovatelů...

Nebo ne?

***

VAROVÁNÍ:

1. Až na zmínky bokem se nedočkáte žádnýho nadpřirozena. Sorry.

2. Moje zacházení s tragikomičnem může citlivějším povahám vadit.

3. A i když se tu objeví dítě, nehledejte takový ty sranda situace typu "dva chlapi si nevědí rady s děckem, jehehe". Tak úplně je asi nenajdete, případně ve formě, která není tak úplně vtipná. Viz bod 2.

Co čekám: 

Akci, tragikomično a napětí. Supernatural fandom obdivuju z povzdálí ale na seriál nikdy nevydržím koukat. Proč? Jsem posera. Naposledy jsem zvládla přesně 19 minut a 37 vteřin, než jsem hystericky utekla. Kdysi jsem viděla dvě série a přečetla toho na internetu dost na to, abych věděla, o co v SPN jde. (Spoiler: Většinou to je záchrana světa nebo lidí s nasazením vlastních životů v hororovém podání.) Od Malých dinosaurů toho čekám hodně. Wattpad mi je doporučuje v jednom kuse, Olivera si hodně vážím jako člověka, čtenáře i autora. Těším se na promakaný a kvalitně napsaný příběh. Nadpřirozeno mi tam snad chybět nebude. Doufám, že mi ho nahradí drama a lidské konflikty. A kdo nemá rád dvojníky a malé děti ve fanfikcích?

Během čtení:

Tak jo, čte se to moc dobře. Věty přirozeně plynou, nic mě nerozptyluje ani nezaráží. Oliver prostě umí psát. Jo, jajafilm se trefila. Oliver je skvělý autor.
Lahodný koláč v zavšiveném pokoji si mě získal hned a vůbec se Deanovi nedivím, že byl důležitým faktorem při výběru motelu. Sdělení informací formou dialogu je svěží a okaté jen trochu. Na začátku se roztrhl pytel s „že", ale pak buď tahle spojka došla nebo pytel někdo zazáplatoval. Slabá wifi je realistická a jsem zvědavá, jestli bude mít nějakou další funkci v příběhu.

Budu dělat problémy slovu „následně" ve větě: „Následně koláč v jeho pravici nahradila zbraň tak rychle, že ten pohyb snad ani nebyl postřehnutelný lidským okem." Vyslovuje se tak dlouho, že to kazí efekt rychlého nahrazení koláče zbraní. Ale to už vážně rejpám. Autor mi to povolil! Rozhodně mě to nezastavuje a čtu dál.

Ha ha ha! Oukej, buď je něco se mnou špatně nebo je dítě, které se cpe cizím do pokoje a říká, že je "tlochu upíl" vtipné. Nemluvě o tom, že jde o pokoj lovců příšer, kteří i s upíry mají své zkušenosti. Šišlání mi většinou vadí ale tady je báječně zpracované s komickými účinky. Fakt si to užívám.

Někdy mi přijde, že se moc vysvětluje nebo popisuje. Ta samá informace by mohla být podaná jinak a působilo by to dynamičtěji. To je vážně detail.

Víte co? Je konec první kapitoly a já se začínám bát. Nejsem si totiž jistá, jestli "matka, která pořád spí" je živá nebo ne. Tuhle práci s napětím miluju.

Postavy jsou moc fajn. Chápu motivaci dítěte - a psát děti je těžký. Deanosaurus mi přijde jako Dean a Velký Sam mi přijde jako Sam. Tyhle postavy nejsou na děti zvyklé a je to poznat. Zákeřně se nad nimi pochechtávám, jindy se (trochu) rozplývám. Víte co, mohli by se z nich stát ty nejlepší chůvy na světě. V fanfikcích se to děje dost často. Ale není to tak. A ten malý dinosaurus je vážně fajn. 

Už jsem ve třetí kapitole. Funguje to. Opravdu. Chci jen zmínit, že se Olimu povedlo dobře promíchat útržky telefonátu z vedlejší místnosti s interakcí dalších dvou postav. Bravo!

Ve čtvrté kapitole se zase rozsypaly „že". No nic, každý autor má svůj nešvar. A „Nedeanuj mě tu." je prostě dokonalé. 

Asi je vám už všem jasný, že tohle dočtu do konce rovnou, že? Nebudu vám to tu ale všechno spoilerovat. Je to parádní. Jděte a přečtěte si to, pokud máte rádi drama i humor najednou. 

.

Jsem u psaní esemesek a chybi ve psaní jedné z vytvořených postav jsou realisticky udělané a mají svůj význam v textu. Juchuuuuuuu. 

.

Dočteno. 

Páni. Páni. Páni. Páni.

Oliver má dobrý hudební vkus. Chcete důkaz? Tohle přidal k poslední kapitole „Chvíle, kdy i malí dinosauři pláčou". Nebyli to jen dinosauři (byla jsem to já) a písnička tomu ne-pomohla. 

https://youtu.be/xSAw_ugUN5k

Během čtení jsem si všimla rýpavé věci. Oli rád používá anglické fráze. Ale v komentářích jsme o nich pokecali a vypadá to, že s nimi něco provede, aby se víc hodily do dané situace. (Nejspíš. Někdy. Nejsem jeho bachař ani máma, nebudu ho hlídat a kontrolovat.) Jako někdo, kdo občas píše ff na něco, co konzumuje výhradně v angličtině to chápu. Je ale podle mě důležité dát si pozor na to, že anglická fráze v českém textu je cizím jazykem - i pro postavy. A její použití by mělo být promyšlené. Ale to jsme s Olim už probrali. 

Rozhodně to byl zážitek. Jestli chcete znát víc mých bezprostředních reakcí, přečtěte si to a podívejte se při tom na komentáře. Nejsem jediná, kdo komentoval, a kdo ví, třeba se pobavíte. 

Rozsudek:

Když jsi šťastný a víš o tom, zatleskej.

Tlesk tlesk.

Když jsi šťastný a víš o tom, zatleskej.

Tlesk tlesk.

Když čteš super dílo a moc se ti líbilo,

napiš to a nebo zatleskej.

Tlesk tlesk.

Jo, vážně super. Oliver má u mě jako autor zelenou. Povedlo se mu napsat příběh o příšerách, kde jsou největšími zrůdami lidi. Napětí, akce, tragikomično. Přesně to, co jsem od toho čekala, a přesně to, co jsem dostala.

Jsem šťastná! Jak je možné se smát a být napjatá jako struna najednou? Nemluvě o tom malém uslzené momentu? 

Postavy a jejich motivace jsou zpracovaný dobře. Styl psaní je čtivý. Práce s napětím je na jedničku. Vím, že jsem rýpal, ale až na drobnosti se do toho rýpat prostě nedá.

Olivera i Malé neplakající dinosaury doporučuju všem.

Jen... jestli máte děti (nebo máte rádi děti), dejte si pozor a odstraňte ze svého prostoru všechny ostré a křehké předměty. Záchvaty oprávněné zuřivosti vás neminou. Ale kdyžtak se můžete v komentářích u kapitol a odstavců přidat k rozzuřenému davu. Vidle vlastní, pochodně nafasujete.

Jde o drama. S tím je potřeba počítat. I když vtipné drama, pořád drama. V této fanfikci se nebojuje s příšerami supernaturálními, ale s těmi mnohem horšími. Není horší zrůdy, než je člověk. V jednom z baneru kapitol je to přímo napsané. A já souhlasím. A myslím, že i kvůli tomu si to užijí i ti, kteří SPN fandom neznají tak dobře (ani tak špatně, jako já). 

Na druhou stranu, nemá to supernaturální příšery (dobře, jen v pozadí, ale zrovna se s nimi nebojuje) ani supernaturální anděly. Není tam ani romantika, ani postavení fandomu na hlavu. Takže pokud jste oddanými fanoušky všech (tuším že) patnácti sérií, různých shipů nebo alternativ, nemůžu zaručit, že to budete milovat. Já si to ale užila. Ale, jestli máte rádi věrohodně napsané postavy, propojení fandomových reálií a drama, jen do toho.

Malé dinosaury si tu ve čtenářáku označím... No, nevím. Dejte mi chvilku, jdu prohledat emojipedii.

Už to mám! Dárek. 🎁 Doporučení na tuhle fanfikci mi udělalo radost stejně jako dobře zvolený dárek. Po rozbalení mě čekalo překvapení, které mě občas vykolejilo, ale nelituju ho. Jop. To sedí. Dárek a překvapení v jednom. Vracení se nekoná. Ani recyklace a dávání dárku někomu jinému.