Autor: KrkavecvCylindru

Titul: Led a krev

Doporučovatel: Antilia

Proč je doporučován: „Možná zkusím doporučit tohle dílo, které jsem betovala a už při tom mě neskutečně zaujalo. Jedná se o fantasy s promyšleným světem, fungujícími jazyky, ale především úžasnými postavami, a to já o postavách prohlásím málokdy. "

Anotace: 

Ve světě, kde kouzla zdánlivě zmizela již před dvěma tisíci lety, se začíná schylovat k něčemu zlému - chystá se válka a vypadá to, že za tím není pouze žízeň po moci.

Obyčejní lidé o tom zatím nemají ani ponětí, Nyra nevyjímaje. Ten si dovolil zadoufat, že se vše zlé v dobré obrátilo, ale to samé zřejmě jde i naopak, neboť se opět ocitá na špatné cestě s jediným cílem, který by ho mohl dostat do posmrtného pekla - vražda nejvlivnější panovnice na světadílu, princezny Rivalis Hikarie. Jedině tak totiž může zabránit válečnému střetu, který by ho mohl stát jak přátele, tak i rozum a vlastní život.

---

Pro dospělé = vulgarismy, vyobrazení brutalit a násilí. To jen tak jako varování, že se nejedná o žádný fantasy s kouzelnýma vílama a soužití všelijakých ras ve věčným míru. Sexuálních scén je mimochodem přesně nula; a jestli máte něco proti LGBT, můžete to taky rovnou otočit. Všem ostatním přeju (ne)příjemný čtení!

Co čekám: 

Anotace je komplikovaná a mate mě. Nejsem si jistá, jestli mám potenciálnímu vrahovi panovnice fandit nebo ne a jestli mi má být líto, že panovnice možná umře. Na druhou stranu mě to i láká a zajímá. Kdo by nechtěl číst fantasy o skoro možná vrahovi? Nebo je to atentátník? Hmm... No, ne nadarmo jsem odkojená na Žambochovi, Kulhánkovi a Kotletovi. Tohle vypadá slibně. A těším se na ty propracované postavy, které Antilia vypichuje! Já mám propracované postavy moc ráda!

Během čtení:

Tak jo, první, co mě zarazilo, je nesourodost "kamery" a pohledu vypravěče. Víme, co se postav honí hlavou. Vidíme svět jejíma očima. Ale první odstavec je záběr z venčí. Jako když máte film, který vám ukazuje dívku běžící lesem. Jenže pak střih, a najednou se díváte na scénu jejíma očima a slyšíte její myšlenky. Zbytečně to mate a zaráží. Ale, pak už je to lepší a nezabránilo mi to ve čtení. Jedeme dál.

Dobře, na to, že se jedná o takový zběsilý úprk lesem, je zvolený styl psaní mnohem klidnější. Jako by měl vypravěč všechen čas světa. Nejsem si jistá, jestli to je autorův záměr. (Jen tak pro jistotu sem dám nestydatou reklamu - ve své Příručce spisovatele mám cvičení na tempo, které se přesně na takové nesrovnalosti zaměřuje.) Občas je použito zvláštně zvolené slovo nebo je přirovnání hodně divoké či květnaté.

Co je ale zvláštní... mám chuť číst dál! Pořád chci vědět, před čím ta holka utíká a co ji honí. Výborně zvolená scéna pro prolog. Jsem nadšená. No, už nebudu kecat a jdu číst dál. Bravo, Krkávče!

Oukej, vyprskla jsem smíchy při větě: „Noha jí zapadla pod kořen a než stihla vyjeknout, už se řítila k zemi; tak tak před sebe stačila natáhnout ruce, aby to neodnesl její pohledný, opálený obličej." Omlouvám se, ale to přece nejde! To je to taková marnivka, že je pro ni při zběsilém útěku o život její pohledný, opálený obličej tak důležitý? To, o čem vypravěč mluví, to jaká slova volí, ukazuje čtenáři, co je důležité. A teď mi to ukazuje, že z nějakého záhadného důvodu je strašně důležité, že je pohledná a opálená. Je to důležitě důležité během úprku lesem. Tato věta je taky skvělým příkladem toho, že souvětí můžou nenadálé akci škodit. Rozsekat ji na kousky!

Prolog dočten. Páni. Musím říct, že práce s napětím je skvělá. Rozhodně mě to zaujalo a mám chuť číst dál. Ale... ty popisy. Ta souvětí. Je to zvláštní. Na jednu stranu si sedám na zadek z obrazů, které mi autor sází do hlavy, na druhou stranu trochu skřípu zuby nad technikou. Potenciál má velký. Ještě se vypsat.

Jo, a mimochodem, i během prologu jsem se toho o postavě dozvěděla dost na to, aby pro mě nebyla jen loutkou. Dobrý! Práce s postavami vypadá slibně.

A něco zajímavého se děje s názvy. Eirskur jako prolog. Szeifýll jako mezihra. To je mňamka.

Jdeme na první kapitolu, uvidíme, kdo je Nyr.

Tak jo, Nyr vypadá jako zajímavý hrdina, který není na začátku své cesty, ale už na cestě. o je fajn, to mám ráda. Představení fantasy světa jde dobře. Líbí se mi to. Dává to smysl a nastiňuje to několik možných problémů a konfliktů. Juchuu. Cítím z toho inspiraci jinými fantasy knihami ale nepřijde mi to jako velká vykrádačka. A hlasuji pro to, aby se věta „Bodá se ostrým koncem" zapsala jako oblíbená aluze napříč žánry. Zatím to vypadá jako dobrý příběh, který bych si mohla užít.

Schválně přeskočím dál. Počítám s tím, že mi některé věci nebudou jasné, zajímá mě ale, jak se vyvine autorovo psaní a jak vypadá příběh, když už je zajetý. Ať vím, jestli se do toho někdy pustím znovu a v klidu! (Nebo do jiné autorovy tvorby.)

Desátá kapitola

Ta souvětí mi pořád nesedí. Co mají všichni proti krátkým větám? Proti dynamicky postaveným textům, které vás nenutí maratónit přes celý odstavec ale umožní vám se zastavit a vydechnout. Prožít kombinaci slov. Vychutnat si jejich dopad. Souvětí je jako turistický průvodce, který vás za tři hodiny protáhne celým městem. Viděli jste všechno ale nezažili jste nic.

Možná bych trochu ubrala na názvech. I když za to možná může to, že jsem přeskakovala, přijde mi to nepřirozené a vlastně i rušivé. Pamatujete si tu scénu z Muzikálu ze střední dva, kde Sharpay zpívala o tom, jak má ledový čaj doovezený z Anglie, plavčíky ze Španělska, ručníky z Turecka a krocana z Maine? („Iced tea imported from England/Lifeguards imported from Spain/Towels imported from Turkey/And Turkey imported from Maine") 

Tohle na mě působí podobně. Nad městem Revest se tyčí hora Vjakta a devěčka přinese korbely hituronského piva a talíře s čerstvou rybou z Norty ke stolu, kde sedí Nyr s Yrskem a se Snori společně s kupci z Hraničních hor, kterým bylo rozuměno jen díky tomu, že Nyr uměl ísmyrfalsky. Toto jsou informace ze tří odstavců, které jdou hned po sobě. Uffff.

Jsem prost rýpal, no.

Hra s jazyky a se jmény je super, myslím ale, že je potřeba ji trochu dávkovat. Baví mě to, ale některé pasáže kvůli tomu drhnou. Líbí se mi politika, promyšlenost světa a různé motivace postav. Působí to živě. Je to přesně tak, jak Antilia slibovala. Mám radost. A je to poznat i z těch několika kapitol, které jsem četla. Jéééj!

Rozsudek:

Fajn propracovaný fantasy. Je vidět, že si autor dal spoustu práce s názvy, s politikou i s fungováním světa. Různé motivace postav mě těší, příběh díky tomu opravdu žije. Cizí názvy jsou někdy super a jindy z nich mám bolehlav. Rozhodně se při čtení musí přemýšlet. Souvětí a volba určitých slov příběh zbytečně stahují. Když dám příběh a promyšlenost na jednu misku vah a techniku psaní na druhou, příběh převažuje. A to v tom dobrém.

Díky tomu můžu s klidem v duši toto fantasy doporučit i ostatním. Když mě přemíra souvětí neodradila, nevím, koho jo. Vlastně vím, ty, kteří nemají rádi promyšlené fantasy. Autor má ještě na čem pracovat. Budu si ho hlídat a budu ho mít v merku, protože potenciál má ohromný a rozhodně patří k těm kteří jsou na Wattu na vysoké úrovni. A až budu mít chuť na fantasy, zajdu si k němu.

A čím si ho i příběh označím? No... Kudla mi k tomu nesedí... Už vím, hory. Vysoká úroveň promakanosti ale při zdolávání se zadýcháte. Dají vám dost zabrat, výhled na východ slunce za to však stojí. Pořád je ale prostor ke zlepšování stejně jako jsou vyšší hory, na které se můžete vyškrábat.  🌄