Autor: zirafice

Titul: Zrcadlení

Doporučovatel: majkaBeni

Proč je doporučován: „Kouzla, která zirafice v této sbírce předvádí jsou neskutečná a budí ve mně dojem, že první slova této autorky musela být ve verších. Poezii má totiž zcela zřejmě v krvi!" (Mývalí recenze pro pohodáře)

Anotace:

Poezie převážně vážně aneb sbírka básní, laděná povětšinou lehce nostalgicky až depresivně, sem tam zpestřená trochou optimismu.

Co čekám:

Básně, díky kterým budu mít zpříjemněné chvíle. Ať už to bude při jízdě v tramvaji nebo při pití poobědové kávy. (Nebo při pití snídaňové kávy.) (Nebo při pití večerní bezkofeinové kávy.) (Nebo při čekání na uvaření vody na kávu.) 

Během čtení:

Protože básně jsou něčím, kde je skutečně možné cokoliv, nebudu řešit interpunkci nebo gramatiku. Zrovna tady se vše schová za umělecký záměr. S rýmováním a veršováním to budu brát podobně a rýpnu si jen ve chvílích, kdy bude jasné, že něco není plánované. Básně jsou pro mě o obrazech a pocitech a je jen na autorovi, jakou formu zvolí. A dokud to funguje, nemám v úmyslu rýpat. V tomto případě platí, že účel světí prostředky.

Jdu na první báseň... „Poslední".

Ale no tááák. Já věděla, že to bude pesimistické ale nečekala jsem, že mě to dojme a že se s tím ztotožním. Sakraaaa. Dobře, přiznávám, báseň jsem četla na třikrát. Je to přesně ten typ, kdy na každém slově záleží. První přečtení - pochopíte slova. Druhé přečtení - začnete chápat, co se vám snaží říct. Třetí přečtení - srazí vás to na koleno, protože vám najednou všechno dojde. Moc pěkné obrazy, moc pěkné. 

A navíc to má skvělý rytmus. 

Lidiiii. Tohle mě baví! Některé básně mi teď unikají, nejsem pro ně v tom správném rozpoložení, jiné mě ale dostanou třeba jedinou frází. Uaaaa. Tohle bude ještě zajímavé. 

Co třeba: „Rekviem zpívám za duši, / pohřbenou hloub pod lež a pýchu, / prodanou za život v rozkoši, / ukrytou kdesi v nočním tichu." No, řekněte mi, že to s vámi nic nedělá!

Nebo tohle: „a ztichlým domem jak memento mori / poslední tóny piána zní." Nevím jak vy, ale já to úplně vidím před očima. A slyším. 

Zmínila jsem, že u každé kapitoly je moc pěkná ilustrace?

A co tohle? „Když večer slunce uhasíná, / tma halí svět jak pelerína. / Zas vítám svět se sklenkou vína, / schoulená nad knihou. / Po špičkách tančí Kolombína, / Pierrot včera zabil Harlekýna, / příběhu tok mě jemně obepíná, / moc mívá mámivou." Já vím, já vím. Dejte někam aluzi, a máte mě v kapse. Jsem jasná. Já si ale nemůžu pomoc. 

Uaaaaaa! Díky bohu za roušku, ale i sluneční brýle bych potřebovala, aby si lidi kolem nemysleli, že jsem se zrovna dozvěděla strašlivou nebo naprosto úžasnou zprávu. Aspoň lapání po dechu se mi podařilo udržet v tichosti. Řeknu jen dvě slova. Tanec se smrtí. Dobře, to jsou tři. Ale to je jedno, protože je to naprosto famózní a úplně boží. 

Rozsudek:

Asi bych se měla uklidnit, ale já mám takovou radost, když narazím na něco, co mi vyrazí dech! Každá báseň ve sbírce je něčím specifická. Žádné dvě nemají stejný počet slabik, stejný rytmus, stejné rýmy nebo stejné obrazy. Ano, nějaké motivy se opakují, ale to mi vůbec nevadí. Lidi, je to jasný. Tuhle sbírku si budu otvírat u kávy, čaje, sklenky vína i při jízdě tramvají nebo vlakem. Jednu si namátkou vyberu a začtu se. Nechám ji na sebe působit a budu si to užívat!

Protože tohle mě baví a moc. A víte co je nejlepší? Sbírka ještě není dokončená, takže se můžu těšit na nové básně a suprovosti! A teď, když mě omluvíte, půjdu zhluboka dýchat a snad se brzo uklidním a přestanu vypadat jako mešuge. 

Jo, čím si to označím? Už to mám! Rachejtlí!🧨Protože to byla vážně pecka a emoji pecky od třešně nebo švestky jsem nenašla. Kromě avokáda. Ale tohle jako avokádo opravdu není. Tohle pecka rachejtlová!