Růže plná trnů,

růže plná bolesti,

Růže plná lásky,

ale taky neřesti,

Růže plná strachu,

i růže plná odhodlání,

Růže plná zmatku,

i růže plná slitování,

Růže co má trny,

však každý z vás je v sobě má,

A každý z vás ví co růže umí,

a že dovede se prát,

Protože růže i když má v sobě bolesti,

tak přesto vyroste,

A nebojí se čelit strachu,

který ji tu čeká,

a přesto jak květ svůj rozevře,

A i když je ti někdy smutno,

tak vzpomeň si jen na růži,

Protože ona i když je němá,

tak plazí se ti po kůži,

Jenom dej pozor na ty trny,

 co někdy zrádné jsou,

A podívej se co jen umí,

vždyť růže s láskou porostou,

A když jejich květ rozevře se,

tak zapomeneš na všechno,

Jenom se neboj co vše růže snese,

a to ne aby se neřeklo,

Vždyť růže skrývá tolik smutku,

stejně tak jako bolesti,

A dovede i dávat radosti,

stejně tak jako i štěstí,

Tak nezapomeň na ty růže,

vždyť ony za to nemohou,

Že mají trnů holé kůže,

však ony k lásce pomohou,

A i když je však každý růže plná trnů,

tak v sobě skrývá krásu svou,

Kterou tak chrání před světem,

a zlobou světa s tmou....