Slyšel jsem je. Ležel jsem na svém kameni, pár kroků od přítele, a dělal, že spím. Jenže jsem nespal. Ty táhlé, teskné zvuky mi to nedovolily. Svým citlivým sluchem jsem vnímal skryté podtóny - osamělost, vzrušení, zlost, dokonce i prosbu. Ti divocí lovci se proháněli mezi drsnými stromy, lovili a užívali si to. Bylo jich málo, ale o to víc se drželi ve smečce.

Přesto jsem slýchal jeden hlas, který byl sám. Nikdo mu nikdy neodpověděl, nikdo se k němu nepřidal. Věděl jsem, jak se musí cítit. Být samotářem bylo hrozné, zvlášť pro tvora jako já nebo on, který potřeboval smečku.