Byla rozzuřená. Rozzuřená a hladová. Už dny nenarazila na žádný ostrov a ryby jí nejely. Byla vybíravá. Křídly už nemávala, nechávala se jen unášet proudy. Pošmourné slunce její modrofialové šupiny ještě víc ztmavovalo a nejasné počasí ji chránilo před nepřáteli. Kdyby neměla hlad a vztek, byla by šťastná. Jenže ona hlad a vztek měla.

Frustrovaně zařvala. Jak ona nesnáší ryby! Prudce slétla k neklidné hladině a bystrýma očima přejížděla zpěněné vlny. Někde tu nějaká ta slizká šupinatá potvora přece být musí.

Tam! Byl to jen záblesk, ale ona byla dost rychlá a zoufalá na to, aby do moře ponořila nohy a chytila ho dřív, než stihne uplavat. Pod studeným dotykem vody se zhnuseně otřásla. A pak zachytila na šedém obzoru ostrov. Okamžitě pustila rybu zpátky na svobodu a napjala síly. Nejen ostrov. Byl to ostrov s bouří!