„Budu šťastný, když budeš šťastná ty," odpověděl jí Draco. Dokud to neřekl nahlas, neuvědomil si, kolik je v tom pravdy. Najednou mu to ale připadalo zcela samozřejmé.

„Nevím, co na to říct," hlesla Narcissa.

„Někdy není potřeba cokoli říkat," pokrčil Draco rameny. Ještě před chvílí si připadal jako malý kocourek, kterého vykopli z domu na déšť, ale teď už to viděl jinak. Věděl, že u Charlieho nemá šanci, tak proč by to matce nepřál?

„Nechci, aby to mezi námi vytvořilo propast," řekla Narcissa a chytila ho za paži.

„To se nestane," řekl Draco. „Ale jistě pochopíš, že budu chtít odjet."