Jakmile vybavili formality a Draco Razvana svou stále poněkud kostrbatou rumunštinou potřetí varoval, aby se o nic nepokoušel, jinak ho otráví, vydali se dolů z mírného svahu k Dracově srubu.

„Připravil jsem ti pro teď pohovku v salónku u kuchyně. Mám tu to malé, ale vejdeme se," usmál se, když vešli do domku a Narcissa se rozhlédla. V záři zapadajícího slunce vypadal dřevěný srub jako namalovaný v pohádkové knížce.

„Je to tu kouzelné," usmála se a znovu se rozhlédla. Draco ji zavedl ke kuchyňskému stolu a oběma nalil skleničku vína.

„Posaď se, mami, a chci slyšet pravdu," řekl bez okolků.