Schody byly dlouhé a točité. Když Rarity a Spike konečně došli na konec, museli se zastavit a na chvíli si sednout. Byli na začátku dlouhé chodby, osvícenou loučemi, na jejíž konec ani nebylo vidět. ,,Myslím, že bysme se měli..." Spike nestihl doříct větu, protože schody pod ním a Rarity začali stoupat ke stropu a tak musel skočit. Schody narazili do stropu a vytvořili slepou uličku. Spike a Rarity byli tedy odsouzeni k cestování dlouhou chodbou...

Šli možná půl hodiny, dokud Rarity nešlápla na podivný kámen. Který se zasunul do země a stěny vychrlily několik šípů, kterým se Rarity jen tak tak vyhla. Spike si u zdí všiml několika kostí, které byly přibité na zdi šípy. (Že by Spike a Rarity v minulém životě? XD) Obloukem se vyhnuli kamenu a pokračovali dál. Od té chvíle si dávali dobrý pozor kam šlapou. I přes to ale o chvilku později Spike šlápnul na další kámen, který před nimi otevřel velké propadliště. Spike díky křídlům přenesl vzduchem Rarity a šli dál. Další půlhodinu se nic nedělo, ale pak došli ke konci chodby, kde byla jen zeď. Byli uvězněni v dlouhé chodbě s pastmi mezi dvěma zdmi bez jídla a vody...

Když Spike uviděl zeď, sedl si a opřel se o ni s poraženeckým výrazem. Rarity svěsila hlavu a posadila se vedle něj. Byli tu uvězněni navždy. Navždy jen ona a Spike... ,,Spiku?" řekla Rarity. ,,Mmmhmm?" zamumlal Spike. ,,Vlastně té taky um... No... Však víš." koktala Rarity. ,,Co?" zeptal se Spike s nadějí v hlase a otočil se na Rarity. Jejich oči se setkaly... Rarity se ztratila v jeho zelených očích... ,,Miluju." dokončila Rarity ,,Jestli tu máme umřít bok po boku, chci, abys to věděl. Miluju tě Spiku.". Spike na nic nečekal a políbil ji. Rarity mu polibek vrátila. Spike si ji přitáhl blíž k sobě a lehli si na chladnou podlahu chodby...
...a zbytek není pro děti. :-P

Poznámka autora
*******************
Pardon, že to trvalo, ale byla sem zabraná do malování obrázků. :-D