Bílý pasažér
Spike seděl ve vlaku do Křišťálové Říše. Ve vagónu byl jen on a jakási tajemná klisna. Měla kabát, který zakrýval celé tělo, kromě hlavy a konců bílých kopyt, klobouk přes obličej a šátek přes fialovou hřívu. Spikovi došlo až po chvilce s kým má tu čest. ,,Rarity?" oslovil nejistě klisnu. ,,Takže s maskovací kolekcí se můžu rozloučit." řekla Rarity s sundala si kabát, klobouk i šátek. ,,Co tu děláš?" řekl překvapeně Spike. ,,Právě na to sem se chtěla zeptat já tebe." řekla Rarity, když si kouzlem podržela zrcadlo před sebou a upravila si hřívu. ,,Já... Um..." přemýšlel Spike, jak zalhat. Nemůžu jí říct, že jedu pro dárek pro ni! Říkal si v duchu. I když... No tak Spiku! Pochlap se a řekni jí, co k ní cítíš! Ani nevěděl jak, ale najednou z něj rychle vystřelila nekontrolovatelná smršť slov. ,,Miluju tě, ale ty mě nemiluješ, tak sem šel za Zecorou a ta mi řekla, že to chce dar od srdce, tak sem šel do knihovny a tam sem našel knihu, kde se psalo o Rubínovém srdci, které je v Křišťálové Říši, tak ti ho jedu sehnat." řekl rychlou řeči Spike. Rarity byla překvapená, tím, že Spike vůbec nevypadal, že se stydí, nebo žertuje. Vypadal odhodlaně a mluvil naprosto vážně. Vlastně mu i věřila. Ode dne, kdy se potkali kolem ní skákal a pomáhal, jak mohl. Z pásku, co mu dala byl nadšený, jako by mu dala pravý diamant. Není pochyb, že je do ní zamilovaný. Teď dokonce našel odvahu jí to říct. Když o tom teď Rarity přemýšlela, nezdál se jí Spike ani zdaleka, jako ten malý dráček, co si dělal přílišné naděje, i když byl jen o rok mladší, než ona, ale jako v celku pohledný a hlavně milý a pozorný mladý drak. Vlastně se jí i líbil. ,,Ah Spiku," začala ,, proč si mi to neřekl?". ,,J já," koktal Spike a pak svěsil hlavu ,, se bál, že mě ty nemiluješ.". ,,Ale Spikey," řekla Rarity a přiložila mu kopyto na tvář ,, k tomu, abych tě měla ráda drahokam nepotřebuju, ale rovnou tě milovat? Sme přece přátelé.". Naděje ve Spikově srdci nadobro umřela. Rarity ho bere jen jako kamaráda a ani Rubínové srdce s tím nic nezmůže.
Vlak jel zrovna krajinou s mnoha zatáčkami. Najednou se za jednou ze zatáček objevilo stádo ovcí. Strojvůdce se lekl a rychle zabrzdil. Zrovna projížděli ostrou zatáčkou a tak se vlak nebezpečně naklonil a Rarity a Spike vypadli oknem, které se s jejich nárazem rozbilo...
Poznámka autora
*******************
Tak to zas chvilku trvalo, ale další kapitola je tu. Ano! Nechala sem Rarity a Spika vypadnout z vlaku! Muhuhahahahá!
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro