Jméno: Raven

Věk: 166 let - (Její druh se dožívá maximálně 700 let, takže na poměry jiných ras je to krátkodobě žijící tvor)

Povaha: Vůči cizím bytostem agresivní a odtažitá, ale jinak má více méně klidnou povahu, tedy za předpokladu, že na ní neleze její období, kdy je nestabilní snad u všech co se jejího chování týká.

Je chytrá, učenlivá a vysoce inteligentní, jen tu inteligenci schovává pod rouškou nemotornosti a zbrklosti.

Rasa: Shargosian

Něco o: Její druh se v rámci staletí vyvíjel odděleně od všeho jiného živého. Dříve jejich rasa vypadala jako zcela obyčejní žraloci, od pilounů, kladivounů až normálních dalších masožravých druhů, ale vše se změnilo s přesouváním těchto druhů žraloků na jiné planety s podobným prostředím jako tomu bylo běžně na Zemi. Na těchto místech, spíš tedy jen na jedné konkrétní planetě neznámého jména, pouze s označením DHL-449 pro lepší vytřídění od zbytku vesmíru a všech obyvatelných planet, zde započal jistý experimentální proces s genetikou oněch žraloků. Lidé mermomocí chtěli získat to co žraloci vedli ve svém těle nejvíce, léčivé látky proti rakovině, a tak se pokoušeli vyšlechtit čím dál tím lepší jedince. Jenomže co karma nechtěla, genetické odchylky a mutace zapříčinili to, že se žraloci začali měnit na humanoidně vypadající jedince. Agrese a teritoriální chování z nich však nevymizela a ani to nešlo nijak zařídit, i když se sebevíc oni lidští vědci snažily.

Experimenty potom nekončili kdoví jak úspěšně a tak se to vše rozhodli po čase, spíš po několika desítkách let usilovného pracování zabalit. Bytosti, včetně poněkud ještě stále normálně vypadajících žraloků se chtěli zbavit tak, že je prostě zneškodní za pomocí jedovatého plynu. No jo, ale to by se nesměla stát jistá nehoda, která zapříčinila tomu, že pár těchto tvorů uniklo do volného prostředí a tam se začali množit jako kobylky na pastvě. Lidé byli tedy nuceni všeho nechat a odletět nazpět domů nebo kamkoliv jinam, kde bylo možné žít v klidu a harmonii mezi svými.

Roky a další desetiletí plynuly, možná i staletí a vše šlo opět tak nějak svou cestou. Ony žraločí bytosti se vyvíjeli dál v závislosti na svém prostředí a jejich teplotě. Někteří se přizpůsobily zcela žít na souši a jiní zůstali pod vodou. Oba tyto druhy se vzhledově moc nelišily, ale měli své pro i proti, přesto spolu žili v míru a budovali své domovy kde jenom mohli. Byli mezi nimi i tací, kteří se pokoušeli cestovat i dál, za hranice své domovské planety, ale ze začátku se tomu moc nedařilo. 

Pak nastal převrat v technologickém pokroku, podstatě by za to mohli děkovat právě lidem, co na jejich domovské planetě zanechali určitou technologii, kterou mohli časem využít, ale některá ta udělátka a hejblata si vyrobily i sami, a dokonce byli i lepší než některé původní součástky, které ona technika měla k dispozici.

Menší skupinky těchto tvorů začali cestovat do vesmíru a snažily se osídlovat i další planety, krom domovského světa DHL-449 obydleli i sousední dva menší měsíce s názvem Shar a Argos, které pojmenovali po svých bozích, po bohyni Shar a bohovi Argosovi. Aby jim vzdali ještě větší hold, spojily jejich jména do názvu své rasy, a začali si říkat Shargosiané. 

Shar a Argos měli za rodiče prvotní bytost, která sice i tak vypadala jako žralok, přesto chodila po dvou jako normální člověk, a tím byl Dagoth, ten byl jak matkou tak i otcem, těchto dvou prvních Shargosianů. Vše se to však událo před mnoha staletími, takže málo který Shargosian si ještě vzpomene z koho vlastně vzešli jejich bohové Shar a Argos. Najdou se tu však tací, kteří to i skrz práh staletí vědí a uctívají jak tyto dva základní bohy, tak i onoho prastarého jedince Dagotha.

Co se týká Raven, tak ta byla nejmladší členkou vesmírné expedice v historii její rasy, které se vydala společně s několika dalšími členy posádky na výpravu do vzdáleného koutu vesmíru. Její plavidlo však ztroskotalo na neznámé planetě v jiné odlehlé soustavě, a už odsud nebylo možné návratu nazpět domů. Tehdy ji bylo pouhých 8 let, každý by si řekl, že musela cestovat s rodiči, ale nebylo tomu tak, prostě jen měla štěstí a smůlu v jednom, že se nachomítla mezi posádku plavidla. Ono ztroskotání přežila jako jediná, za tu dobu co zde žije vyrostla a osvojila si spoustu dovedností k tomu aby přežila jisté kruté podmínky na tomto malém světě, kde zuří neustálé bouře a silné poryvové větry. I skrz tento fakt, se zde najde pár klidnějších míst, kde se dá žít, ale když chcete dobrodružství vydáte se na otevřený vodní plac a pak děj se vůle boží, aby jste to vše přežily.

Ono místo kde se momentálně nachází je z převážné většiny zahalené vodou, cca s 96%, zbytek tvoří malé ostrůvky s trochou porostu a nebo sopečné pahorky. Takže žádná sláva, když hledáte souš, zabere vám to klidně i několik dní, než něco takového najdete. Za ty roky co zde je, ani neví jak velký skok v evoluci její rasa udělala, takže je možné, že je poslední, kdo vypadá takto jako ona. Přesto ale věří, že není poslední svého druhu jako takového, jen co do vzhledu.

Její rasa se mezi sebou dorozumívala za pomoci mručení, vrčení a řvaní, případně ti výše vyvinutí používali i telepatii, aby moc nenutily hlasivky k námaze, aspoň tak to bylo zařízeno vůči jedincům co žili pod vodou než na souši.

Co se týká její osoby samotné tak komunikuje jak klasickou mluvou Shargosianů tak i telepatií. Ohledně její doby páření, trvá jen pár dní, kdy může počít potomka. Typický Shargosian porodí maximálně 3, ale jsou případy i takové, že se matce narodilo i víc jedinců, viz třeba 5 nebo 7, přesto se to však drží pod číslo 10. Hybrid Shargosiana a jiné rasy, nebyl doposud nikdy zaznamenán, takže se neví, zda je vůbec s jinou rasou kompatibilní.

Vzhled: