Toho večera se nestalo vůbec nic. Malfoy starší si nechal čas na rozmyšlenou a Harry se musel spokojit s nejistotou. Zmítaly jím silné emoce. Může mu věřit po tom všem, co spáchal? Nevyužije ho a neodhodí jako ohlodanou kost? Existuje v tomhle nerovném vztahu něco jistého?

Netrvalo dlouho a Malfoy ho začal zvát na své panství. Nejdříve na krátké návštěvy, ale dny ubíhaly a společné noci se prodlužovaly. Harry už věděl, že se nespletl.

„Máme na sebe dost času."

Lucius měl pravdu. Bylo tolik co objevovat. Zatím v soukromí, potajmu, ale časem se odhodlají odhalit všem pravdu. A do té doby... si budou užívat jeden druhého.

Hvězdy svítily na noční obloze, pomrkávaly na malé, lidské postavy. Měsíc v úplňku pro změnu poskytoval hojnost světla a tu a tam prodloužil něčí stín. Převládalo ticho, ničím nerušené.

Stáli na balkoně, bok po boku. Malfoy starší si olízl rty.

Kdyby sis to přál, Harry, snesl bych ti k nohám celý svět."

„Nepotřebuju svět, který by mi ležel u nohou, Luciusi. Mým světem jsi teď ty. A to mi stačí."

Aristokrat se uchechtl. „Pořád si na tu tvou přehnanou skromnost nemůžu zvyknout."

„Časem ti to ani nepřijde." Mrknul na něj Harry.

„To je pravda. Víš co? Vím o lepší zábavě než zírat do zahrad. Pojď do ložnice."

Balkonové dveře se kouzlem zavřely. Co se za nimi bude odehrávat, vědí jen ti dva. A to sladké tajemství si nechají pro sebe.

KONEC