Stál s ostatními Smrtijedy v kruhu. Nikdo z nich netušil, proč si je Voldemort zavolal tak náhle. Lucius se zpod masky pozorně zadíval na Pána zla.

Usmívá se. Zřejmě nás nechce trestat. Něco se muselo podařit, možná některý z Bellatrixiných plánů. Když se na něj tak dívám... působí... spokojeně. Ale... co nebo kdo za touhle změnou stojí? Nenápadně se rozhlédl kolem. Ano, tam, stranou. Stál bez zranění, neponížený a beze strachu.

Na jeho místě bych se hodně bál, pomyslel si aristokrat hořce.

„Většina z vás si už všimla našeho hosta, výborně. Vydal se mi sám a dobrovolně. Pojď blíž, Harry."

Malfoy sledoval, jak Potter s obrovským odhodláním v očích vešel do středu kruhu, zastavil se před Pánem zla a poklekl. Přes nastalé mumlání neslyšel, co přesně zaznělo, jaké věty si ti dva vyměnili.

Tohle je zlomový okamžik, uvědomil si, když mladík vstal a zařadil se kousek za Voldemorta. Obešel věštbu, přidal se k nám... je to vůbec možné?

„Dnešním dnem pro nás začíná nová éra."

Lucius Malfoy o slovech svého pána nepochyboval.

Vyhráli.

****

Kouzelnická Anglie se probudila do nového rána. Nebylo jako ta předešlá. V noci nedošlo k žádným útokům ani zmizením. Nebyli umučeni další mudlové. Smrtijedi oslavovali vítězství, ale šlo spíše o remízu. Černokněžníci zůstávali svobodní, stejně jako jejich pán, s příkazem už dále nezabíjet.

Nastal opravdu vratký mír. Rychle se roznesla zpráva, že se Harry Potter přidal na stranu Voldemorta. Spustilo to doslova lavinu, Kouzelníci nechtěli dál umírat pro zrádce, který se zpronevěřil svému poslání. Náhle nebylo za co bojovat, nepřítel přestal existovat. Zbývalo jen beze strachu a s trochou pochybnosti v srdcích vstoupit do nové éry kouzelnického světa.

**

Mír... po něm jsem vždy toužil. Kdybych se vrátil k Dusleyovým, bylo by možná všechno jinak. Zřejmě by zemřelo mnohem víc lidí... Lupin nebo Hermiona, zkrátka kdokoli z těch, které mám rád. Ale oni žijí. Jistě, během těch dvou let Voldemort nezahálel, mnoho kouzelníků sešlo ze světa rukou jeho nebo Smrtijedů, ale nic to nemění na tom, že teď je konec prolévání kouzelnické a mudlovské krve. Svět se mění. A já jsem toho součástí.

Pohlédl do zrcadla. Společenský hábit měl bez poskvrnky. V černé barvě se skrývaly drobné zlato-stříbrné odlesky. Na zádech byl vyšitý nebelvírský lev, kolem kterého se vinul zmijozelský had. Harry zkontroloval brýle na nose, rukou si ještě pročísl vlasy. Ne, že by mu tolik záleželo na vzhledu, ale teď musel reprezentovat. Voldemortův ples byl jistě prestižní, ale Pán zla nebyl tím, na koho chtěl mladý kouzelník zapůsobit.

***