„Kdo jsi?" Voldemort pozoroval zahalenou postavu. Byli sami.

„Měl jsem za to, že jsi mě dost usilovně hledal." Neznámý stáhl kapuci.

Pán zla si ho překvapeně změřil. „Přišel jsi dobrovolně na smrt, Harry Pottere? Dva roky skrývání... a k čemu? Zemřeš, tady a teď!" Pozvedl hůlku.

„Nemáš žádný důvod." Mladíkův hlas se netřásl. Mluvil rozhodně.

„Věštba zní... proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu. Ta pomatená ženština, Sibyla Trelawneyová, to přece předpověděla," hlesl Voldemort. Mýlila se snad?

„Věštba se nemusí naplnit. Stejně jako ty mám na rukou krev. Už nechci být Vyvoleným. Chci jít vlastní cestou, žít po svém."

„Copak by to šlo?" Tu část, která kdysi bývala zvídavým Tomem Raddlem, to zaujalo. „Obejít vyřknuté proroctví? Říkáš krev na rukou... koho jsi zabil?"

„Samozřejmě, že by to šlo. Svět se nezbořil za ty dva roky, co jsem byl pryč, nic se nezměnilo. Koho? Dursleyovi. Ale že jsou po smrti, jsi už přece musel vědět."

Jistě, že to věděl.

„Řekli mi, že způsob zabití byl... brutální. Nepoužil jsi Avadu, bylo to ohromné množství Cruciatů. Doslova jsi je umučil k smrti."

„Zasloužili si to." V Harryho hlase nezazněla žádná lítost.

„Jak chceš obelstít věštbu?"

„Snadno. Skloním se před tebou. Uznám tě."

Voldemort zapochyboval. „Co způsobilo tu náhlou změnu? Vždycky jsi stál pevně za Brumbálem."

„Smrt Siriuse, Brumbálova manipulace, věštba... ale ze všeho nejvíc asi ty dva roky mimo Anglii."

„Zcela určitě budeš chtít něco na oplátku, že? Neděláš to nezištně, z dobroty srdce."

„Chci mít hlavní slovo v otázce mudlů a taky kouzelníků ze smíšených manželství."

Voldermortovi po tváři přelétlo něco, co se dalo nazvat úsměvem. Skutečně získá neomezenou moc nad kouzelnickým světem výměnou za něco tak malicherného?

Ještě chvíli přemýšlel. Koneckonců, Pottera označovali i přes jeho mládí za velmi mocného čaroděje. Někdo takový v jeho službách by byl neocenitelný. Navíc, byl by podřízený přímo jemu.

„Máš to mít. Potřebuju někoho s vizí, někoho, kdo myslí na budoucnost. Moji podřízení toho nejsou schopni, znají jen mučení a zabíjení."

Harry přikývl. Pak ale přišel s velmi podivným návrhem. „Nenastoluj krutovládu. Jde to i jinak."

Tom Raddle nevěřil, ale když se pozorně zaposlouchal, nezdálo se to nemožné. Svět, který mu Harry vylíčil, si představit dokázal. Pokud ustoupí od zabíjení mudlů a zaměří se zcela na kouzelnický svět, může být vládcem, který bude obdivován. Vládnout strachem, ale také rozumem, silou i soucitem. Pán zla se v té nové myšlence utvrdil.

Má pravdu. Byla by škoda ho zabít. Živý bude prospěšnější. Zkusím tenhle Potterův způsob a kouzelnická Británie mi bude ležet u nohou.

**

Udělal jsem správnou věc. Dursleyovi si takový konec zasloužili. Našel si chvilku o samotě v jednom z mnoha pokojů. Nezměnili by se, ten duch tyranie by v nich pořád přetrvával. Popravdě se mu ulevilo. Mohl se teď zaměřit na jiné aspekty svého života, i když v jedné věci měl jasno. Nevstoupí mezi Smrtijedy, nestane se černokněžníkem. Nyní se pohyboval v šedé zóně. Svým postojem byl neutrální, přestože mohl čekat, že ho kouzelnický svět odsoudí za trojnásobnou vraždu a pošle ho do Azkabanu.

Zadíval se z okna. Začínalo se stmívat.

Vstal. Byl čas, aby se sklonil před Voldemortem. S jistotou věděl, že jeho sobecké rozhodnutí otřese základy kouzelnického světa, ale musel to udělat. Jedině tak se mohl vyvázat z věštby, pokud se nechtěl ohlížet přes rameno po zbytek života.

***