Lucius Malfoy, doposud loajální služebník Pána zla, seděl na baru v útulné irské hospůdce. Byla jednou z mála, kde se scházeli zdejší kouzelníci, převážně ti ze starých rodů. Málokdo z nich se staral o to, že je mezi nimi přítomen Smrtijed. Čarodějné půtky v Anglii jim byly ukradené. Měli plno vlastních starostí.

Draco nastoupil do šestého ročníku. Upil tekutinu z poháru. V krku příjemně pálila. Potter se nevrátil. Nikdo neví, kde je teď. Kolují různé fámy. Někdo tvrdí, že prostě utekl, zalekl se Pána zla, ale tomu nevěřím. Na Odboru záhad nepůsobil jako zbabělec, stejně jako když osvobodil toho skřítka. Ne, Potter má něco v plánu. Jedná na vlastní pěst. Chytíme ho a pak...

Šedé oči se střetly se zelenými. Ani si neuvědomil, že prudce vstal a vyrazil skrz lokál k mladíkovi v džínsech.

Obsluhuje tu? Taková náhoda... Pán zla mě bohatě odmění. Přivedu mu Pottera a všechny přešlapy budou odpuštěny. Chytil ho za zápěstí.

„Usnadnil jste nám práci, Pot..." Zarazil se.

„Co prosím? Toho pána neznám... Pusťte!" Vyškubl ruku z blonďákova sevření. Zelené oči měl, to ano, ale jizva ve tvaru blesku chyběla.

Aristokrat se zatvářil kysele. Nemínil se omlouvat. Myslel, že opravdu narazil na Pottera, jenže jednal příliš zbrkle. Na druhou stranu měl jisté vychování a také vcelku dobrou pověst, kterou si nehodlal v očích místních čarodějů pošramotit. Tu hospůdku měl kupodivu docela rád.

„Byl bych nerad, abyste nabyl špatného dojmu," nadhodil. „Víte co? Smažme to. Zvu vás na drink."

Zlehka kývnul na souhlas. Lucius si v duchu oddechl. Nemusel se bát, že tohle drobné nedorozumění podkope jeho snahu o jednání s irskými kouzelníky.

Důkladně si ho prohlédl, když se blížili k baru. Možná to nakonec nebude taková ztráta času. Klouzal očima po mladém těle. Jak asi vypadá bez oblečení? Nebude na škodu to zjistit.

Jen z toho pomyšlení mu vřela krev. Po dlouhé době se znovu hodlal stát lovcem.

**

„Nejsi soustředěný, Harry Pottere!" Hlas Morgany ho vytrhl ze zamyšlení.

„Omlouvám se. Jsem... myšlenkami jinde, ale už se to nebude opakovat."

„Milostný život dokáže být dost komplikovaný." Duch dávno mrtvé čarodějky Harryho nijak neodsuzoval.

„Vždycky jsem měl za to, že se mi líbí dívky, ale teď..." Rozhodil rukama.

„Muž?"

„Neměl jsem..." Zčervenal.

Čarodějka se od srdce zasmála. „To tě tak rozhodilo pár polibků?"

„Ten muž... je jeden z těch, co mě chtějí zabít."

„Ach, Harry... láska si nevybírá. Přítel, nepřítel... je jí to jedno. Časem pochopíš. Poznal tě?"

„Ne. Kouzlo, které jste mě naučila, fungovalo dobře."

„Což znamená, že pokročíme."

Snažil se soustředit, opravdu, ale myšlenky mu zabíhaly k večeru v baru.

Ne že bych s ním spát nechtěl, i jemu jsem to viděl na očích, ale k ničemu nakonec nedošlo. Samotného mě to zarazilo, ale možná je to tak lepší. Nejsem ještě zletilý, možná mu to došlo. I kdyby si myslel, že jsem mudla, protože maskovací kouzlo a mudlovský make-up zafungovaly naprosto perfektně, styk s nedospělým je trestný i ve světě kouzelníků. Ale jedno se mu musí nechat... líbat teda fakt umí.

Průsvitné prsty mu luskly před obličejem.

„Tohle nemá smysl. Přijď, až budeš přemýšlet hlavou."

„Ale já..."

„Co jsem před chvilkou říkala?"

Na to neměl odpověď.

„Běž domů. Já nikam nezmizím, ale nebudu tě učit v nepřítomném stavu. Mohl by sis šeredně ublížit, kdybys zkoušel obtížnější kouzla."

Měla pravdu. Nezbývalo než poslechnout. Nepřiznal by to nahlas, ale přeci jen se jí trochu bál.

*