„Chci slyšet, že tvá mise v Irsku byla úspěšná, Luciusi." Pán zla pozoroval Smrtijeda bez mrknutí oka.

„Je to na dobré cestě. Některé kouzelnické rody náš návrh promyslí. Další se k nám sice staví loajálně, ale nikdo přímo nesouhlasil, ani neodmítl, můj pane. Musíme vyčkávat."

„Snad se nemýlíš. Potřebujeme podporu napříč Británií. Nestačí mít v moci Anglii, když mi u nohou mohou ležet celé ostrovy."

Na okamžik se zamyslel.

„Máš nějaké nové zprávy o Potterovi?"

„Ne, pane. Nikdo neví, kam se poděl."

„Začínám si myslet, že ani ten starý hlupák neví, kde vlastně je. Každopádně nám to dost věcí usnadní. Potter je momentálně mimo hru. A brzy... už brzy bude celá Británie naše!"

Po svolení odejít se Lucius vzdálil. Byl rád, že Pánovi zla zatajil, co se v Irsku stalo. Jistě by pro to neměl pochopení.

Na to, jak byl ten kluk mladý, z něj šel podivný, nepopsatelný žár. Ani nevím, co mě tolik pudilo, abych si s ním něco začal. Na druhou stranu, zarazil jsem se včas. Pán zla má pravdu. Nikdy nevíš, kdo se dívá. A kdybych selhal kvůli svému neuváženému jednání, nechci ani pomyslet, co by se mnou provedl.

**

Harry nad proslulou Morganou Le Fay mnohokrát přemýšlel. Postupem času mu došlo, že to, co se o ní říká, není pravda.

Naučila mě toho hodně. Nejvíce pomohlo odstínění hlídáčku. Sice je pořád aktivní, ale nevyšle signál, že jsem použil magii. Můžu trénovat kouzla, aniž by ministerstvo na něco přišlo.

„Dnes se rozloučíme, Harry Pottere. Nemám tě už co naučit. Nyní si budeš muset poradit sám. Hodně štěstí s tvou neblahou věštbou." Zněla smutně.

„Cením si toho, madam. Děkuju za všechno. Jsem Vaším dlužníkem a..." Na okamžik se zarazil.

„Ano?"

„Už dlouho Vám to chci říct. Co se o Vás povídá... není vůbec pravda. Jste hodná čarodějka."

„Děkuji," zašeptala.

Sledoval, jak jí po tváři přelétl úsměv, než se rozplynula. Pak Harry osaměl. Tajuplnost místa, kam pravidelně chodil cvičit kouzla, zmizela. Pochopil, co to znamená. Morgana Le Fay, paní Avalonu, byla konečně volná. Po staletích se mohla v opravdové smrti připojit ke svým blízkým.

Je načase se vrátit. Dva roky byly víc než dost. Jak to kdysi řekla? Před každou věštbou se dá utéct... nejspíš už vím, jak toho dosáhnout.

**

Kráčel Zobí ulicí naprosto tiše. Nohy ho neomylně dovedly k číslu čtyři. Mlčky dům pozoroval, než se k němu vydal předzahrádkou.

„Alohomora!"

Cvaknutí zámku.

Vstoupil dovnitř. Hůlka v ruce se mu ani nezachvěla. Zamířil do obývacího pokoje, hrála v něm televize.

Vchodové dveře se zavřely.

*