Vždycky se ráda fotila a to, co vykouzlila, dávala na Instagram. Proč taky ne, vždyť byla pěkná náctiletá dívka a byla patřičně hrdá na svoje ebenově černé vlasy, ve kterých nosila často červenou stuhu, nebo spíš mašli. To bylo takové její poznávací znamení. Navíc měla taky zajímavou až skoro bílou pokožku, jako kdyby to přehnala s bílým pudrem, ale celoživotně.

Ovšem od té doby, co se otec zbláznil do té ženské od vedle, už nebylo tak jednoduché dělat posty na Instagram. Jelikož ta ženská jí začala kecat do toho, co nosila a v čem se tedy i fotila. No, fakt jako kdyby si hrála na její mámu. Neuvěřitelný. Možná by její pomoc ocenila, kdyby tomu aspoň rozuměla, nebo byla módní návrhářka, jenže to rozhodně nebyla, a ještě k tomu všemu jí vybírala snad to nejhorší, co existovalo.

No, jako vážně. Furt jí cpala nějaké hnusné oblečky, které by ani pes nenosil, a ještě se přitom tak sladce usmívala a říkala, jak jí to sluší. No to určitě. Ani s odpadky by v tom nešla. A vyjít ven mezi lidi by byla holá sebevražda.

Takže aby mohla vůbec nějaké selfíčko na Instagram udělat, musela se začít ve svém pokoji zamykat, aby jí tam nelezla a neradila, že si má obléct nějakou tu její hitparádu. A ona musela fotit, protože přece jenom už měla nějaké fanoušky a ty rozhodně zklamat nemohla.

Za to novou manželku mohla zklamat klidně, což si uvědomila po několika dnech teroru s oblečením. Tehdy se na ni jen líbezně usmála a řekla jí, že to nosit nebude a ať si v tom chodí ona sama, když se jí to tak líbí.

A zase se vrátila ke stylu svého oblékání. Ovšem vzpomínka na její šok a hněv byla nezapomenutelná. Nejspíš to od ní neočekávala. No, rozhodně by to byla netradiční fotka, kdyby ji v tu chvíli zachytila. Tu by jen tak někdo na Instagramu neměl. Ovšem ona byla ohleduplná, takže ji hned nezačala s mobilem fotit. I když určité to cukání v rukou měla. Avšak přece jenom nebyla žádná hyena. Naopak milá a ochotná dívka, která ví, co chce.

No, dobře už se nám hrdinka vychválila dost, takže zase k věci. Nejvíc ji totiž na tom všem zarážela jedna věc, a to, že pro své oblečení ta ženská tak odporný vkus neměla. Naopak chodila celkem pěkně oblékaná... na svůj věk. Přece jenom už nebyla žádná mladice, takže nějaké ty krátké sukně holt pro ni nebyly.

Proto dívce nešlo do hlavy, proč jí dávala ty hnusy tak akorát dobré pro bezdomovce, zatímco sama se oblékala jakžtakž snesitelně. Opravdu tomu upřímně nerozuměla.

Jako kdyby se oblékala tak, jak chtěla, aby se Sněhurka oblékala, otec by s ní nikdy nebyl. Ten by si nezačal s ženskou, která by vypadala jako odpaďák. Ne, na to byl moc vybíravý, a navíc vedle sebe vždycky potřeboval reprezentativní dámu.

Brzy se však záhada odhalila sama od sebe. Nemusela se nějak namáhat. Bylo to úplnou náhodou, rozhodně ze sebe nedělala žádnou trapku, která by se jí na to například prostě zeptala, nebo jí jako ve filmech prohledala pokoj a podrobným průzkumem by z poházených indícií, které by tam našla, všechno odhalila. Třeba z ponožek, by jí došlo, že je její nová máma slepá na dálku, a proto jí tak špatně radila, protože to pořádně neviděla, zatímco sebe vidí na krátkou vzdálenost, takže tam by podobný problém neměla.

Uběhlo pár dní, kdy se Sněhurka vyfotila, jak jde do školy, jak miluje přírodu nalepená na stromě, jak skáče jako laňka, zatímco kamarádka ji fotí a div jí přitom nerozbila svěřený mobil, když zakopla a sletěla po zádech na zem.

Naštěstí víc myslela na její drahý a noblesní mobil než na své zdraví, takže ten to přežil bez úhony, zatímco ona si narazila ruku. Pořádně zanadávala, ale když viděla tu skvělou momentku i její srdce roztálo, protože to za to prostě stálo. A taky za těch dvě stě laiků.

No, dobře to byla jen taková malá odbočka, ale pak už na to konečně přišla. Na to, proč ta ženská, co se k nim tak nutně musela nastěhovat, nemá žádnou část vkusu pro její maličkost.

Zjistila to, když chtěla jít do koupelny, aby si opravila svoje líčení, protože s obočím nakřivo se fakt fotit nechtěla. Než tam však mohla vlétnout jako obvykle naprosto bez nějakého zdržování, uslyšela zpoza dveří nesnesitelný pištivý hlásek té ženské, který ji na poslední chvíli zarazil:

„Proč jen má víc sledujících než já? Vždyť jsem vždycky měla nejvíc. Jsem mnohem hezčí než ona! Takové nedochůdče!"

A vzápětí na to se ozvala odpověď, což dívku naprosto ohromilo, protože to tak nějak nečekala: „Nepotřebuješ mít víc sledujících, jsi krásnější."

„Jenže ona má o sto sledujících víc!"

„Ale ty jsi krásnější!"

„Tak proč to nevidí její sledující?"

„Protože jsou zaslepeni."

„To mají blbý, ale ať koukají co nejdřív naklusat ke mně. Protože to já mám mít nejvíc sledujících v rodině a tím pádem být nejhezčí a basta! Já!"

A to Sněhurce stačilo. Už pochopila, proč dostávala ty hnusné hadry. Ta příšerná ženská na ni normálně žárlila. Na náctiletou holku. Opravdu trapný. Pobaveně zavrtěla hlavou, když se potichu vydala pryč. Tady byl někdo magor a ona to výjimečně nebyla. Ta ženská řešila naprosté prkotiny.

Ovšem ten druhý hlas, to ji zajímalo daleko víc. Bude to muset ještě prozkoumat. Něco se jí na tom nezdálo. Neřekla by totiž, že to znělo jako hlas z telefonu. Ne, právě že ne. Něco na tom dost smrdělo, a ona hodlala zjistit, jestli je to leklá ryba, nebo zkažená svačina.

A zkoumat to začala hned další den. Počkala až starší žena odejde z domu. Bylo jí naprosto jedno kam, hlavně, že měla klid na svoje počínání. Jako indián na stezce odvahy se vrhla chodbou, všude se rozhlížela a schovávala se při každém nezvyklém zvuku, i přesto, že moc dobře věděla, že v domě nikdo není.

Ovšem jistota je jistota, že? Nikdy nevíte, na koho můžete narazit ve vlastním baráku.

Pomalu ale jistě našlapovala až před sebou konečně měla výhled na koupelnu. Pak udělala ještě jeden dva skoky a už byla u dveřích a opatrně na ně položila ucho. Chvíli tiše naslouchala, avšak za celou dobu poslouchání nic nezaslechla. Jen ticho a zase ticho.

To ji však neodradilo. Spíš naopak motivovalo, přičemž v pauze si udělala selfie s uchem přilepeným na dveře. Rozhodně jedna z jejích nejoriginálnějších fotek. Načež se zhluboka nadechla, prudce rozrazila dveře koupelny a vtrhla tam jako FBI ve filmech se slovy: „Máme vás!"

Žádné velké boom se však nekonalo. Její přátelé nevyskočili z vany a nikdo neřval všechno nejlepší k narozeninám. Ne, to byla jen její bujná představivost....

A navíc ani narozeniny neměla. No nic. Prostě viděla jen prázdnou koupelnu. Ona se však nehodlala nechat zmást první dojmem. Takže začala místnost prohledávat. Ostrým zrakem koukla do vany, pod umyvadlo, za záchod a vedle něj. Ovšem kromě prázdné ruličky od toaleťáku nic zajímavého neobjevila.

S povzdechem se opřela o umyvadlo a zamyšleně se zadívala do zrcadla. Bylo nějaké větší. Pamatovala si menší a s jejími samolepkami....

No jo vlastně, tohle si prosadila jejich milá nová maminka, že prý v jiném nevypadá tak úžasně a že ho do té doby vždycky měla na tomhle místě a bla bla. Mlela o tom dva dny v kuse, až otec povolil, protože mu nějaké zrcadlo nestálo za hádky. A klidně její oblíbené pěkně polepené zrcadlo uložil někam na půdu a ona to doprovázela shovívavými slovy, že ho nechají na horší časy. Já jí dám horší časy!

„V čem si asi lepší zrcadlo zrcadlo, co?" zamumlala směrem k němu a zatvářila se napruženě, aby vidělo, že ona se ho nebojí, ale spíš se na něj zlobí.

Ovšem možná se bát měla, protože se stalo něco naprosto nečekaného. Zrcadlo totiž na ni promluvilo: „No, já nevím třeba tím, že jsem kouzelný zrcadlo?"

V ten moment dostala málem infarkt. Jen zalapala po dechu a vytřeštěně zírala na zrcadlo, kde na ni najednou koukaly dvě obří kukadla. Ta tam rozhodně předtím nebyla!

„TO SNAD NENÍ MOŽNÝ!" zařvala hystericky.

„Ale je, dala jsi otázku, tak byla slušnost odpovědět, Sněhurko."

A už zase promluvilo. A k tomu všemu znalo její jméno. To na ni bylo moc. Musela ustoupit a opřít se o stěnu. Jako čekala něco divného, ale tohle rozhodně ne. Ne, mluvící zrcadlo. Panebože, vždyť žili v době internetu a moderních vymožeností.

„Bože."

„No, Bůh bych si tak úplně neříkal, ale díky. Budu to brát jako lichotku," mlelo dál a ty oči na ni pořád uličnicky mrkaly.

„Ty jsi mluvící zrcadlo?" dostala ze sebe hloupě, ale na nic jiného se nevzmohla. Na což se jí dostalo odpovědi ve formě zachechtání. Jako opravdu! Jako kdyby tam za zrcadlem byl mikrák a někdo do něj nahrál smích. Tak tomu však nebylo. Osobně to totiž zkontrolovala a nic takového tam nenašla.

Proto poodešla a začala přemýšlet. Musela vůbec začít tím, že tomuhle uvěří. To byl první krok. Po chvíli se jí to tak nějak povedlo. Nemohla holt přehlížet důkazy kolem sebe, proto to tak nějak přijala. Ovšem v tu chvíli také totiž dostala odpověď na svou otázku, s kým se to vlastně bavila macecha. To teď bylo průzračně jasné. S tím zrcadlem. Byl to ten hlas, co slyšela. Pobaveně zavrtěla hlavou. Takové rozuzlení opravdu nečekala.

„Takže, když mluvíš zrcadlo, tak bys mohl maceše vyřídit, že mi nemusí závidět."

Zrcadlo se na ni zazubilo.

„To asi nepůjde. Pro ni taková slova ve slovníku nemám. Tam mám akorát, jste úžasná, nejhezčí na světě."

„To jí akorát zvyšuje ego a mně to kazí instagramové fotky. Viděl si, co mi sehnala za oblečení? A hele nebyla to vůbec taky tvoje úžasná rada?"

„Jistě, to byla."

„Vypadala jsem hrozně."

„Ale tak hrozný to nebylo."

„Bylo!"

Zrcadlo si povzdechlo.

„Sloužím jí, takže jí radím. Jednoduchá rovnice."

„Taky ti dám radu, být tebou nesloužím jí."

„Díky, já ti dám taky radu, můžou se stát i horší věci než hnusný hadry," vyhrklo zrcadlo ještě v pěkné ráži. A hned jak to vyslovilo, vykulilo oči a začalo jektat: „Sakra! To jsem neměl říkat!"

„Hej, co tím myslíš? Jak horší věci?" zeptala se rozčíleně a upřela na něj rozkazovačný pohled.

Zrcadlo zase dělalo, že tam není. Zavřelo oči a nejspíš si myslelo, že takhle zase bude vypadat obyčejně. To se mu však nedařilo.

„Pořád čekám."

Zrcadlo si povzdechlo.

„No, dobře. Taky by ses mohla dočkat otrávenýho jídlo, nebo pobytu u sedmi chuligánů. Být tebou smažu Instagram a zase budete kámošky."

Po těch jeho slovech se ozvalo nevěřící vyjeknutí a dívka se chytila za srdce, když ze sebe dostala: „Smazat Instagram?"

„To mi chceš říct, že to tě na tom zarazilo nejvíc? A co třeba to otrávený jídlo? Nebo sedm chuligánů? Vážně nic?"

Zrcadlo to prostě nemohlo pochopit. Ona zase nemohla pochopit něco jiného.

„Instagram ať si smaže ona. Já nikdy! Víš, jak dlouho jsem si tam budovala svou image? Víš jak dlouho? No několik let! Navíc copak já za to můžu, že jsem hezčí a úspěšnější na Instagramu?"

„Holka, ty si prostě nevážíš života!"

„Kdybys jí radši poradil, aby zhubla, usmívala se a nebyla závislá, tak by to bylo lepší," odpálkovala ho nevybíravě. Ještě se pořád vzpamatovávala z toho šoku, co řekl. Smazat Instagram. Bože. Ať si radši macecha hledá jinou platformu. Ona neustoupí!

Přesně tak. Spokojeně se pousmála, když si to tak v hlavě osvětlila a k tomu si tam zapsala, že by teda neměla jíst zkažené jídlo a vyhýbat se pochybným existencím, což už stejně dělala, takže v tom neviděla problém.

Takže jelikož už ví, čemu se bránit, není důvod se čehokoli bát. Ta ženská se holt bude muset smířit s tím, že je na Instagramu populárnější a krásnější. S tím se nedá nic dělat.

A tak se se sladkým úsměvem podívala na zrcadlo a zakřenila se. Něco senzačního ji totiž napadlo. Takže hbitě vytáhla mobil, otočila se k němu zády a na telefonu našla foťák a křikla na zrcadlo: „A teď sýr!"

„Co co co si to udělala?" vyhrklo nechápavě, šokovaně, nevěřícně, zatímco ona se k němu znovu obrátila se zářivým úsměvem, a přitom už datlovala popisek fotky.

Mít doma mluvící zrcadlo je vážně cool. Díky, macecho.