Probudím se tváří těsně u té Kennyho a sám pro sebe se usměju. Vypadá neskutečně roztomile.

Rozdali jsme si to ještě dvakrát a pak usnuli propletení do sebe na úzké posteli. Kenny má tvář položenou na mé natažené paži a rukou mě objímá kolem pasu. Nohu má zaklíněnou mezi mýma, a i když se to zdá nepohodlné, nikdy jsem se nevyspal líp.

Konečky prstů ho polechtám na rtech a užívám si jeho blízkost. Hádám, že už nikdy se k sobě takhle mít nebudeme.

Kenny postupně rozlepí oči až se úplně probudí.

„Vypadáš jako stalker, co číhá na svou oběť," obviní mě a rukou mě pohladí po hrudi.

„Teď jsi mě odhalil," ještě víc se usměju. „Až se vrátíme uvězním tě ve sklepě a budeš mi sloužit jako sexuální otrok."

„To mi přijde jako dobrý způsob zábavy," zakření se nazpět. „Kolik je hodin?"

Nakloním se přes něj a podívám se na telefon. „Bude sedm."

„Sakra," vyjekne, a vytřeští oči na můj krk.

„Co je?" podivím se.

„Kurva promiň," zahuhlá a pohladí mě po krku. „To jsem nechtěl."

„Co tam mám?" skloním pohled, jenže nic nevidím.

„Cucflek jako kráva. Je víc fialový než červený," uchechtne se, jako by ho to ani trochu nemrzelo. „Mám s sebou korektor a make-up. Pro dnešek ti to skryju, ale zítra si budeš muset poradit sám."

„Kdybych dneska z chatky vyšel s cucflekem na krku, to by rozhodně neušlo pozornosti," rozesměju se, protože si dokážu představit ty výrazy všech okolo. „A zítra to teprve bude prdel. Máme závody."

Vyprskne smíchy a tváří se mi zabořím do krku. „Moc se omlouvám. Nejspíš jsem se nechal trochu unést."

„Taky jsem tě nenechal bez poskvrnky," opáčím a prstem mu obkroužím bradavku. Nemám tušení, jak se mi to povedlo. Jen jsem ho líbal všude po těle a vychutnával si jeho chuť.

„Já tě asi zabiju," zasténá. „Kurva. Jestli si toho všimne brácha, jsem mrtvý." Praští mě po břiše, ale stejně se nepřestanu smát. Nechápu, co má s bráchou za problém, ale já jsem sám se sebou spokojený. Na několik dní si bude pamatovat, že jsem se ho dotýkal.

Jenže všechno hezké musí jednou skončit. Dostal jsem jednu noc. Víc si přát nemůžu.

„Takže," odkašlu si a konečky prstů ho pohladím na boku. Nedokážu se ho přestat neustále dotýkat. Nejraději bych se do něj znovu zabořil. „Chceš o včerejšku mluvit?"

Zvedne se na loktech a podívá se mi do obličeje. „O čem bychom měli mluvit?" povytáhne jedno obočí do čela. Chci nadhodit téma včerejší noci, ale on ještě neskončil. „Nejsem ten typ, co by si tě uvázal za ručičku a chlubil se, že jsem sbalil Ledeckého," řekne skoro pohrdavě a je mi jasné, že naráží na ostatní holky, které by si mě k sobě nejraději uvázaly napořád. Celkem se mi tím uleví, protože to znamená, že o naší společné noci nebude s nikým mluvit. Zároveň to zabolí, protože mám chuť to vykřičet do světa. „Užili jsme si. Není nic, co bychom museli rozebírat."

„Páni," protáhnu a chytnu se za srdce. „Teď jsi mě ranil. Já doufal, že jsi do mě zamilovaný a povedeme sáhodlouhou debatu, kde ti budu vysvětlovat pojem jednorázovka."

„Mrzí mě, že jsem tvůj proslov smetl z povrchu zemského."

„Můžu ti ho převyprávět. Víš jak, když už ho mám naučený, tak aby nepřišel vniveč."

Nevydrží to s vážnou tváří a rozesměje se. Bolí to tak moc, že mám dojem, že jsem se rozpůlil. Jenže zároveň to je uklidňující. Nechce po mě vztah. Nechce se ke mně vázat. Nemohl bych mu dát vše, co by si zasloužil a Kenny si zaslouží naprosto všechno štěstí světa.

Skloní se ke mně a spojí naše rty. Vím, že je to naše poslední pusa a dává mi tím najevo, že se loučí.

Chytím ho za holý zadek a přitáhnu si ho ještě blíž. Polibek prohloubím a opájím se jeho sladkými rty.

„Zajdu si dát sprchu a pak ti zamaskuju ten krk," odtáhne se a posbírá své věci z podlahy.

„Víc se mi líbí, když to oblečení sundáváš," zamumlám a všimnu si, jak se tomu zasměje.

Když se o půl hodiny později vrátí pomůže mi zakrýt ten cucflek, který mi způsobil. V chatce jsme sami, tak si dovolím pár letmých doteků na jeho zadku. Udělá mi radost, protože se zdá, že mu tohle laškování nevadí. S úsměvem se pokouší odehnat mou ruku a pokračuje v maskování mého krku.

Na snídani se na mě Stáňa významně podívá, ale jen se zašklebím. Později mě zatáhne za roh budovy a založí si ruce na paži.

„Takže?" povytáhne obočí.

„Ano?" strčím si ruce do kapsy a čekám, co z něj vypadne.

„Vyspal ses s ním," řekne na rovinu a já se kousnu do rtu. Mělo mi být jasné, že jsme slyšet. U třetího kola jsme neměli žádnou sílu se krotit a Kenny sténal tak nahlas, že by mě nepřekvapilo, kdyby to slyšeli i na druhé straně kempu.

Jen pokrčím rameny a sklopím hlavu.

„Jsi v pořádku?"

„Proč bych nebyl?" zamračím se. „Dostal jsem, co jsem chtěl."

„Mikuláši," povzdechne si.

„Zapomenu na něj," řeknu rozhodně. „Že jsem se zamiloval do kluka mě ničí, v tom jsi měl pravdu. Nechám toho. A... už nikdy o něm nebudu mluvit."

„Nemůžeš to v sobě dusit."

„Musím," odseknu a obejdu ho, jenže mě chytí za paži a zastaví mě.

„Pomůžu ti," pronese a smutně se usměje. Poplácám ho po rameni a vydáme se zpátky do chatky.

Svých citů ke Kennymu se musím zbavit.

○○○○

V sobotu na závodech si každý z našeho týmu všimne mého cucfleku na krku a samozřejmě se to neobejde bez poznámek.

Naštěstí si nikdo nespojí, že bych ho měl už včera a jen si do mě rýpnou, co za divošku jsem měl v posteli. Nic jim na to neodpovídám. Za prvé to není jejich věc a za druhé, kdyby znali pravdu nestačili by se divit.

Po závodech se pár z nás rozhodne zajít si sednout na pivo a Aleš nám prozradí, že kousek od školy je jedna skvělá restaurace, ve které výborně vaří.

Neprotestujeme. Mám celkem hlad. V tuhle chvíli by mi stačil i párek v rohlíku.

Dorazíme zrovna v době oběda. Naštěstí se uvolní jeden větší stůl a všichni prozkoumáme jídelní lístky. Chvíli trvá, než se k nám obsluha dostane, ale když už se to stane...

„Dobrý den, co to bude?" promluví Kenny a pak vytřeští oči, když si všimne, kdo u stolu sedí. „No nazdar," zahuhlá a zakoulí očima.

„Jungu," zvolá zvesela Stáňa a plácne ho po paži. „Ty tady pracuješ?"

„Tohle snad ani nestojí za odpověď," rozhodí rukama a ukáže na svůj pracovní oděv. Černá košile a černé kalhoty. Takhle upraveného jsem ho ještě neviděl a upřímně, vypadá moc dobře.

„Bez líčidel jsem tě málem nepoznal," zachechtá se Robin a mám chuť ho opravit. Možná, že nemá zvýrazněné oči, ale trochu make-upu má. Vím to. Viděl jsem ho bez něj a skrývá pod ním pihy na nose. „Dones nám prosím tě osm piv."

Kenny se mu doslova vysměje. „Slyšel jsem šest piv a dvě koly?" provrtá pohledem mladší kluky, kterým ještě nebylo osmnáct, včetně Aleše. Na toho zírá skoro až nenávistně.

„Kenny, buď kámoš," poprosí ho David.

„Sorry kluci, já pravidla nevymýšlím," pokrčí rameny. „Budete jíst?"

Všichni mu nadiktujeme, co chceme k jídlu a on koutkem oka zavadí o mě. Potěšeně se zakřením a udělá mi radost, když i jemu se zvedne jeden koutek úst, než odejde s naší objednávkou.

Kluci se pustí do konverzaci o dnešním dni a já myšlenkami lítám ke Kennymu. Pořád myslím na naši společnou noc. Včera jsem díky tomu nemohl usnout.

Po chvilce nám donese naše nápoje a očima se zasekne v těch mých. Nechám se jím pohltit a topím se v noční obloze, kterou mi jeho oči připomínají.

Stáňa si odkašle a vytrhne nás tak z transu. Několikrát zamrkám a hlavu sklopím ke svému pivu přede mnou. Rozbuší se mi srdce.

„Vy jste věděli, že tady Kenny pracuje?" zeptá se všech Stáňa a oni sborově zakroutí hlavou až na Aleše.

„Já to věděl," pokrčí ležérně rameny. „Nevěděl jsem, že tady bude, jen jsem v to doufal."

„Počkej," zarazí se Robin. „Ty máš něco s Kennym? Ne jinak... Kenny má něco s tebou?"

„Chodíme spolu," uchechtne se zakroutí hlavou. „S přestávkami, ale... vždycky se vrátí," pronese rozhodně a mě otrne.

Zaraženě na něj zírám a nemůžu se zbavit toho nepříjemného pocitu na hrudi. Pokud spolu chodí, proč by pak spal se mnou? Doopravdy je Kenny takový typ člověka, co by byl schopný podvádět svého přítele? Tohle mi k němu ani trochu nesedí.

„To by mě zajímalo, co za kouzlo ukrývá v kalhotách, že jsou z něj všichni hotoví," uchechtne se Stáňa a zírá při tom na mě. Mám chuť ho za to nakopnout, ale ostatní u stolu se rozesmějí a jeho očividného chování si nevšimnou.

A pak mi dojde rozhovor před pár týdny mezi Kennym a Ondrou na párty. Konečně to dává smysl.

Řekl jsi mu, že jsem umřel a moje mrtvola plave na dně Vltavy?

Zdá se, že Aleš chce dostat Kennyho a ten ho odmítá. Taky ten jeho naštvaný pohled, který Alešovi věnoval, jen co nás viděl sedět u stolu.

Trochu se mi uleví, protože jsem se skutečně bál, že by Kenny byl takový kurevník. Nechci si ho tak představovat.

Kenny: Co děláš zítra? Máš odpoledne volno?

Zírám na tu zprávu a nemůžu se přestat usmívat na telefon. Vážně mi napsal jako první? Ani ne dva dny od naší společné noci? Nezdá se mi to?

Miky: Že ty zase toužíš po mém péru?

Odpovím mu okamžitě a rozhlídnu se po restauraci, jestli ho náhodnou někde nezahlídnu. Chtěl bych teď vidět jeho výraz.

Kenny: Chtěl bych s tebou něco probrat.

Trochu mě to zklame a znovu se utvrdím, že ta noc nic neznamenala. Jen jsme si užili. Jenže mě rozseká svou další správou.

Kenny: A tvé péro by v tom mohlo hrát menší roli :D

Málem se zakuckám pivem a pokouším se vymyslet, co bych teď měl dělat. Jsem zvědavý, co by mi mohl chtít a zároveň se bojím.

S hlubokým výdechem se na to vyseru. Moc dobře vím, co chci.

Miky: Pokud po mě tak toužíš... zítra můžu ;)

Miky: V kolik a kde?

Kenny: Ve 4? Starbucks na anděli

Miky: Budu tam.

Domluvili jsme se právě na rande?