Ráno se proberu v posteli sám. Zezdola zaslechnu hluk, jak už jsou všichni vzhůru, ale než se k nim připojím, dám si rychlou sprchu. Byl bych raději, kdyby se ke mně Kenny připojil, ale nechci sejít dolů zpocený a ulepený.

Zabalím si věci a převléknu postel. Příští víkend mám beztak v plánu se tady otočit a trochu uklidit všechen ten nepořádek. Dneska na to nemám sílu. Mám dojem, že jsem ještě opilý. Hlava se mi motá a myslím, že v ním mám zabodnutý střep.

Jen co se připojím k ostatním dole v obýváku vykulím oči. Celá chata je uklizená. Jak to proboha stihli?

„To Kenny," odpoví mi Ester na mou nevyřčenou otázku. „Prej nemohl spát," trhne rameny, jako by to mělo něco vysvětlovat. Takže se mnou celou noc nebyl?

Rozhlídnu se kolem, ale nikde ho nevidím.

„Myslím, že si šel zabalit," prozradí mi Danča a je další, kdo mi odpoví na mou nevyřčenou otázku. To to mám napsané na obličeji?

Daniela vypadá trochu posmutněle a Stáňa se kolem ní motá, jako by se měla každou chvíli složit.

Vanesa se pustí do příprav oběda, abychom trochu spláchli kocovinu a společně se Stáňou uvaří kuřecí vývar. Ten nikdy nesmí chybět.

Rád bych Kennymu udělal slaninu s vajíčky, ale ty nám v lednici chybí. Tohle je jedno z mála jídel, které ho dostane z kocoviny a vím, že polívky moc nemusí.

Absolutně se mi do ničeho nechce, tak se jen válím na pohovce. Ostatní i s kocovinou pobíhají kolem a pokoušejí se pobrat a zabalit své věci. Sabina je hrozný bordelář a všude se válí její svetry a mikiny. Jednou je tam odhodí a pak na ně zapomene. Vsadím se, že jak sem pojedu příští víkend, najdu ještě další tři kusy jejího oblečení.

Třeba by Kenny mohl jet se mnou? Jen my dva, samotní v chatě a spoustu, ale opravdu spoustu sexu.

Nechápu, jak na to dokážu myslet i když je mi špatně.

Kennyho uvidím až u oběda. Vypadá pobledle a má kruhy pod očima. Ani se neusmívá. Vypadá, jako by celou noc nespal.

A vyhýbá se mi.

Na můj úsměv nereaguje a pokaždé se posadí na druhou stranu místnosti, než jsem já. Nevnucuju se a nechávám ho na pokoji, ale nejde mi to na rozum.

Udělal jsem něco?

Zamračeně si koušu nehet na palci a soustředím se na televizi. Uhýbá mým pohledům a celkově vypadá divně. Nechápu to. Že by včera zaslechl Robina, jak mluvil o mém zamilovaném obličeji?

Ne. To nemůže být ono. To by si se mnou vyříkal ještě před tím naprosto úžasným sexem, který jsme v noci měli.

Pokusím se ho zachytit, když kolem mě projde, ale jen se mi vyhne a se slovy že si potřebuje odskočit uteče. Doslova uteče!

Nejde mi to na rozum. Nic jsme přece neudělal. Jedině... že bych byl v noci moc hrubý? Mám za to, že to miluje. Pokud ano, musím se mu omluvit. Nechtěl jsem mu ublížit.

Nechci to rozebírat před ostatními. Raději s tím počkám až k němu domů. Klidně mu koupím květiny, čokoládu, vrátím mu těch osm triček, budu před ním klečet tak dlouho, dokud mě nevezme na milost.

Robin s ostatními odjedou jako první. Nechá nám tady Ester, protože máme volné místo v autě a on nebude znovu riskovat, že by přišel o papíry. Ani ona z toho není nadšená, ale nehádá se.

Chci odtud vypadnout co nejdřív, ale pořád se necítím na řízení. Hodím Stáňovi klíčky od mámina auta se slovy, že řídí on. Nemám z toho radost, ale cokoli, abychom odtud konečně vypadli. Nelíbí se mi, jak se mě Kenny straní.

Jen co máme tašky v autě i se zbytkem alkoholu, můžeme odjet. Kenny vystřelí, jako namydlený blesk a jako první je u auta.

Stáňa s Danielou se usadí vepředu a Kenny je mezi mnou a Ester. Ta to po chvíli vzdá a raději si nasadí sluchátka. Nechám Stáňu s Danielou vyplňovat ticho v autě a pohladím Kennyho po paži.

Trhne sebou, jako bych ho popálil a zmateně na něj koukám. On... on se mě bojí?

„Děje se něco?" zeptám se ho.

Prvně zakroutí hlavou a hned na to přikývne. „Jo, jen..." nedořekne, protože ho přeruší Daniela.

„Kenny? Co tvoje písnička?" otočí se na něj. „Pořád mi zní v hlavě. Dáš mi vědět, až ji budete zkoušet?"

„Jo, jasně," odvětí ochraptěle. „Ale asi nebude s kým zkoušet. Vráťa nám před pár týdny oznámil, že končí v kapele. Chce se věnovat škole a přítelkyni."

Danča sykne. „To je blbý."

„Jo no... Říkal jsem si, že bych se vydal na sólovou dráhu," zavtipkuje, ale nedá do toho srdce. Daniela se Stáňou se zasmějí, jenže mě až příliš bodá v hrudi pocit strachu.

Kenny už se se mnou nepokusí promluvit. Opře si hlavu o opěradlo a zavře oči.

Pořád se mračím z okýnka a bojím se. Něco jsem provedl a pokud to co nejdřív nenapravím, přijdu o něj.

Ani si nevšimnu že dorazíme do Prahy, jak jsem ponořený v myšlenkách a strachu.

Kennyho odvezeme jako první. Proberu ho a společně vytáhneme jeho věci z kufru auta. Přede dveřmi domu je odhodíme na chodník a já se po něm chci natáhnout a obejmout ho, jenže on ustoupí o krok zpět.

„Pamatuješ si na včerejší noc?" zeptá se zničehonic.

„Cože?" nechápu. Včera v noci jsme přece měli sex a pak...

„Pamatuješ?"

„Jasně, že si pama-" zarazím se a nechám ústa otevřené šokem. Já jsem to řekl nahlas. Já mu řekl, že ho miluju a on... on mě slyšel.

On to ví!

Jako první mě napadne útěk. Otočím se bokem k němu, že bych se rozběhl, ale jsem celý zkoprnělý. A s kocovinou. Hledím do ulice, jen abych se nemusel dívat na něj.

„Takže si vzpomínáš," vydechne a zní trochu zklamaně. „Myslel jsi to vážně?"

Zatnu silně čelisti, až zaskřípu zuby. Chci říct ne. Chci mu ten omyl celý vyvrátit a zapomenout, že se to, kdy stalo, jenže zároveň jsem z toho už celý unavený. Unavený z předstírání. Unavený z těch malých kousků naděje, které mi dává. Unavený z té bolesti, kdy mi pořád opakuje, že jsem jen jeho kamarád. S výhodami.

Podívám se mu do očí, protože pořád čeká, co mu odpovím a já nemůžu jinak než mu říct pravdu. „Jo."

Kennymu se rozšíří zorničky a roztřesou se mu ruce. Asi doufal, že to popřu. Možná jsem to měl udělat.

Vjede si rukama do vlasů a přejde po chodníku tam a zase zpátky. Něco si mumlá pod nosem a kroutí hlavou.

„Cože?"

„Nemělo se to stát," zakřičí hlasitě, až mě tím vyděsí a já o krok couvnu. Ten jeho výraz... „Proč... proč jsi mi to sakra neřekl? Ukončili bychom to dřív než... než by to stihlo dojít tak daleko."

Nasucho polknu a nevěřím, že to skutečně vyslovil. Vypadá znechuceně.

„Nevybíráme si, do koho se zamilujeme, Kenny. Stane se to," pokusím se ho uklidnit. „Nechtěl jsem ti to říct. Choval by ses ke mně naprosto stejně jako k Alešovi. Vyhýbal by ses mi."

„S tím psychopatem se prosím tebe nesrovnávej," odsekne. „My dva jsme přátelé..."

„Nejsem jen tvůj kamarád," řeknu rozhodně a Kenny přestane přecházet sem a tam.

„Já nejsem člověk, který s někým chodí," řekne mi věc, kterou dávno vím, ale stejně taky věřím svým instinktům. A pocitům.

„Vážně?" pozvednu obočí vysoko do čela. Sám si musí uvědomovat, že to, co se mezi námi v poslední době děje už překročilo hranici přátelství. „A ty poslední tři měsíce? Jak bys to nazval?"

Zakroutí hlavou. „To nebylo..."

„Chození?" dořeknu. „Trávit s tím druhým volný čas, chodit na rande a mí sex... Kenny, chodíme spolu."

Pořád kroutí hlavou, jako by to nebyla pravda. Nemám nejmenší tušení, co dělat. Chci ho tak moc obejmout a ujistit ho, že i když jsem se zamiloval nic se mezi námi nezmění. Pořád to budeme jen my dva se spoustou sexu. Vztah nás dva už nemůže nijak ovlivnit.

„Zamiloval ses, Mikuláši," řekne tiše ke svým botám. „Víš, co to znamená."

„To nemyslíš vážně!" zařvu nevěřícně. Nemůže to ukončit. Tohle nejde.

„Nechci být člověk, co ubližuje svému kamarádovi, protože jeho lásku nemůže opětovat."

Otočí se ke mně zády, a i s taškou přes rameno vejde do svého domu.

Snažím se najít vzduch, který se mi zadrhne v plicích a na malý moment se vyděsím, že bych mohl mít záchvat, ale ne. Je to jen bolest na hrudi, které mi způsobila jeho slova. Po tom, co mě odmítl. Co odešel.

Třesoucí ruce schovám do kapsy kabátu a zírám na dveře, jako by z nich měl každou chvíli vyjít, ale neukáže se. To by bylo moc dokonalé.

Pomalu se vydám zpátky do auta, kde na mě ostatní čekají. Celou tu dobu nás museli pozorovat.

„Řekl jsi mu to?" zeptá se Stáňa jen co zabouchnu dveře od auta.

„Jo," vydechnu a zapnu si pás. Ester se na mě soucitně podívá, jako by věděla, o čem Stáňa mluví. „Jeď prosím tě."

Stáňa přikývne, odlepí auto od krajnice a zařadí se do provozu. Celou dobu věděl, co k němu cítím a nelíbilo se mu to.

Jenže Kenny by se mnou nikdy nebyl, kdyby měl jen tušení. Nikdy by mi nedovolil se k němu přiblížit, nechat na sebe sáhnout... Dnešní okolnosti tomu dostatečně nasvědčují.

Nedošlo mi, proč se chová, tak jak se choval celé dopoledne, ale je to jasné. City nenávidí. Hnusí se mu.

Zasraná huba nevymáchaná.

Musel jsem se ožrat jako dobytek a slova, která jsem mu vždycky říkal jen v duchu, jsem musel říct nahlas. Kdybych se tak blbě neprořekl, nemuselo se nic stát.

„Jak to vzal?" promluví zase Stáňa a koutkem oka mě pozoruje ve zpětném zrcátku.

„Jako Kenny," odseknu.

Je naštvaný. Hodně naštvaný, ale za tu dobu ho znám dobře. Vím, že je naštvaný hlavně na sebe, a ne na mě. Bude se nenávidět za to, že to připustil. On a jeho všechno je má vina.

Blbec!

Proto ho miluju.

„Co se stalo?" zeptá se Daniela, ale já se jen víc zavrtám do sedačky a založím si paže na hrudi.

Musím dát Kennymu za pravdu. Je jeho vina, že jsem se do něj zamiloval.

Kdyby to jen nebyl takový kretén!

Kretén, co se nádherně směje. A když se směje od srdce, nejdou mu vidět oči.

Kretén, kterému na ničem a na nikom nezáleží, krom svých blízkých, pro které by se rozkrájel.

Kretén se sexy zadkem.

Kretén s nádherným uklidňujícím hlasem.

Kretén!

Blbec!

Idiot, do kterého je snadné se zamilovat.

„Porušil jsem dohodu," odpovím Danči na její otázku.