Zaspím do školy.

Není se čemu divit. Nemám telefon, na kterém mám obvykle nastavený budík a usnul jsem někdy okolo třetí hodiny ráno.

Ani se nepokouším spěchat. Kvůli autobusovým spojům to nemá cenu. Do školy dorazím akorát na konec první hodiny. Učitelce se omluvím, že jsem zaspal a rozejdu se do své lavice vedle Stáni.

Pohledem zavadím o Kennyho. Má kruhy pod očima a celkově vypadá vyčerpaně, ale pořád mu to moc sluší. Jako každý den.

Jak jsem říkal, klidně by mohl chodit v teplácích a pořád by vypadal nádherně.

Nejspíš jsem měl dorazit až o přestávce, protože cítím v zádech Kennyho pohled a pořád ukazuje na telefon. Nechci vyrušovat hodinu, když už jsem tak přišel pozdě, tak ho jen odmávnu než řvát na půlku třídy, že mi klekl mobil.

Nepřekvapí mě, když si to Kenny nakráčí k naší lavici, jen co zazvoní na konec hodiny.

„Zmiz, akvabelko," nakopne Stáňovu židli a zní poměrně naštvaně. Moc mi to nedává smysl, ale zdá se, že o mě měl strach? „Mám nějaké nevyřízené účty s tvým kámošem."

Stáňa se nakloní k mému uchu, aby ho Kenny nezaslechl. „Ty už jsi mu to řekl?"

Rychle zakroutím hlavou, protože vím, co tím myslí. Kenny sice vypadá naštvaně, ale věřím, že kdybych mu řekl, že ho miluju, dopadlo by to o dost hůř.

Stáňa vstane a uvolní místo Kennymu, který se ke mně na židli otočí celým tělem. Nedokážu se mu podívat do očí, protože mě neskutečně štve, že jsem na něj včera zapomněl a večer mu nenapsal. A taky ten fakt, že by nás někdo mohl omylem zaslechnout. Nechci s ním o tom mluvit ve třídě. David s Robinem sice odešli někam na chodbu, ale taky nejsou jediní.

Kenny nervózně poklepe prsty na lavici, jenže pořád mlčím. Nevím, jak mu naznačit, co se doma stalo, aniž bych se nepřeřekl.

„Dvacet dva hodin, Mikuláši," zavrčí tiše. „Dvacet dva hodin, jsem byl posraný strachy."

„Promiň," promluvím. „Rozbil jsem si telefon. Nemohl jsem napsat."

Povzdychne si a úplně z něj cítím tu frustraci. O to hůř mi je, že jsem mu nedal vědět. „A řekneš mi, co se stalo?" zavrčí nevrle.

„Tady se mi to moc nechce rozebírat," ukážu na kluky, kteří se vrátí do třídy a posadí se přede mě do své lavice.

„Viděli jste zadek té prvačky?" otočí se na nás David. „Má ho hezčí, jak obličej poloviny holek ve škole."

„Kámo," drcne do něj Robin. „Má ho hezčí, jak obličej všech holek ve škole."

„Pokud zepředu nemá penis, je mi to někde," odsekne Kenny a znovu si povzdychne směrem ke mně.

Konečně se mu podívám do očí a bodne mě osten lítosti. On si o mě skutečně dělal starost.

Nakloním se k němu. „Co kdybychom zašli po škole do kavárny?" zeptám se ho, ale on na mě doslova zavrčí. Zachechtám se, protože takovou reakci jsem nečekal.

„Fajn," procedí skrz zuby. „Odpouštím ti, ale dlužíš mi pořádně velký kafe. Celou noc jsem nemohl spát."

Robin s Davidem nás začnou ignorovat a otočí se čelem k tabuli.

„Koupím ti klidně cisternu, ale vím že ji nevypiješ," zakmitám obočím.

„Zbude víc pro tebe," odfrkne a nenápadně se podívá po klucích. Já se na ně podívám přímo. Všimnu si, že nás zaujatě poslouchají a raději zakroutím hlavou.

Nakloním se ke Kennyho uchu. „Na to že jsi celou noc nespal, ti to děsně sekne."

Kenny se zhluboka nadechne a pozdvihne jedno obočí, tak jak to umí jen on. Říkám tomu ironický úšklebek, ale pořád je to hrozně roztomilé.

Vidím na něm, jak ho pálí slova na jazyku a svrbí ho ruka na stehně, kde se v kapse kalhot skrývá jeho telefon. Normálně by ho vzal a napsal mi do chatu, co chce říct, ale protože já telefon nemám, je to k ničemu.

Jenže pořád mě dokáže překvapit.

Natáhne se po mém sešitě na matiku, dokonce hodí úšklebek na Robina, protože ten z nenápadného odposlouchávání přešel na dost okaté sledování a nalistuje poslední stránku.

Jasně, že mi to sluší ty blbe! Víš kolik času jsem strávil u zrcadla, aby to nešlo poznat?

PS: Kup si nový telefon!!!

Zasměju se nad tím a vytrhnu mu tužku z ruky. Vzkazy na lístečcích jsme si s kámošema naposledy posílali na nižším stupni základky.

Napíšeš mi něco korejsky?

Jen co si to Kenny přečte, zaklapne sešit a praští mě s ním po hlavě. O to víc mě to rozesměje, hlavně když se nasupeně zvedne ze židle a jde vyhodit Stáňu, tentokrát ze svého místa.

V půlce matiky, kdy se snažím soustředit a poslouchám výklad učitelky před Stáňou přistane papírek. Normálně bych to ignoroval, ale koutkem oka postřehnu, že jsou na něm napsané korejské znaky.

Stáňa jen nechápavě čumí, ale papír mu vytrhnu z ruky a potěšeně se zakřením. Skutečně mi něco napsal korejsky, jenže nemám nejmenší tušení, co a nemám ani telefon, abych si to přeložil. Stáňu o to žádat nechci, nemusí vědět všechno.

„Co mezi sebou zase máte?" zeptá se mě nechápavě, když skončí hodina.

„Co myslíš?" zamračím se.

„Netuším," rozhodí rukama. „Oba vypadáte jako mrtvoly, ale jinak jste mezi sebou v pohodě. Jsem si myslel, že jste se třeba pohádali nebo tak, ale..."

„Včera jsem doma udělal coming-out," pronesu tiše a trhnu rameny, jenže Stáňa vykulí oči a vyskočí ze židle.

„Děláš si ze mě prdel?!" zařve na celou třídu. Každý nám hned začne věnovat pozornost a jediný Kenny se zasměje, zatímco Irena se Sabinou se k nám nahrnou a pokusí se vyzvídat, co se děje a co je u nás nového.

Každý miluje drby.

Po škole zamíříme do kavárny na rohu, kousek od školy. Stáňu jsem musel několikrát napomínat, že to odmítám řešit ve škole a probereme to odpoledne. Vezme s sebou i Danielu.

Všichni se namačkáme do boxu v rohu kavárny u výlohy. Kenny se posadí vedle Danči, naproti mně a Stáňovi. Všichni si objednáme kávu a Kenny zelený čaj. Vážně musí být vyčerpaný, protože ho nemá rád, ale je v něm menší dávka kofeinu.

Všichni se otočí směrem ke mně a svými pohledy mě vybízejí, abych konečně začal mluvit.

„Tak už nás nenapínej a mluv," dloubne do mě Stáňa.

Povzdechnu si a podívám se na Kennyho. „Nechceš to říct ty?"

„Já u toho nebyl," rozhodí rukama.

„Byl jsi u té nejhorší části," odseknu. Opřu se lokty o stůl a zabořím tvář do dlaní. Sice jsem zaspal, ale pořád jsem mírně vyčerpaný. „Tenhle víkend byl vážně hardcore."

„To mi povídej," přikývne Kenny. „Nejdřív moje máma a pak tvůj světoborný coming-out."

„Tvoje máma?" podiví se Danča. „Co je s tvou mámou?"

„V sobotu jsme na ni narazili, když jsme přišli k nám," pokrčí rameny.

„Myslíš, jak jste se nenápadně vypařili společně?" rýpne si Stáňa „Jen tak mimochodem, ostatním to neušlo a po té fotce na Instagramu, měli dost rýpavých poznámek. S Dany jsme to uhráli tak tak."

„Pravda," přikývne dotyčná. „Divím se, že nerýpali dneska. Možná jsme byli přesvědčivý až moc."

Tak proto byli ti dva tak zvědaví, o čem si s Kennym povídáme.

„Nicméně když jsme u nás potkali mou mámu, hodně rychle jsme odtamtud zmizeli," řekne odhodlaně. „Mikuláše napadlo, že by mi pomohlo rozptýlení, tak jsme jeli do centra na vánoční trhy, odtud ta fotka. Nechtělo se mi domů a místo toho jsem u něj přespal."

„Pěkný," zhodnotí to Stáňa. „A tvoje máma s tím byla hádám v pohodě."

Přikývnu a servírka nám donese naše nápoje, tak se na chvíli odmlčíme, než zase odejde.

„Byla v pohodě," pokračuju a napiju se horké kávy. „Dokonce ani sex jsme neměli."

Daniela vyprskne svou kávu před sebe a rozesměje tím Kennyho.

„Jenže v neděli dopoledne přijela Lucie s Karlem na oběd a vztekala se, že je u nás Kenny," dopovím, zatímco se čistí ubrousky.

„Když mi to řekl, chtěl jsem vyskočit z okna," pronese Kenny.

„Kdybych věděl, co bude následovat, z toho okna tě strčím," odseknu a vysloužím si od něj kopanec do nohy pod stolem.

„Co má tvá sestra za problém?" zajímá Danču.

„Je homofobní," odfrknu. „Kvůli ní jsem nikdy neměl v plánu svůj coming-out udělat."

„Když jsme sešli dolů, byl jsem odhodlaný jen rychle proběhnout kolem a zmizet. Vím, jak mě jeho ségra nesnáší, takže jsem ji nechtěl moc dráždit svou přítomností, ale..." odmlčí se Kenny a celkově se celý napne. Natáhnu ruce a položím je na ty jeho, abych ho trochu uklidnil.

„Ale ona na mě začala okamžitě ječet. A když si vzala do huby Kennyho, vyletěl jsem," dokončím za něj větu.

„Byl to zážitek," stiskne mi dlaň. „Nikdy jsem tě neviděl takhle vytočeného. Většinou jsem já ten, co se vzteká."

„Překročila hranici," pokrčím rameny. „Poslouchal jsem to až moc dlouho a včera mi ujely nervy. Kdybys tam nebyl, pravděpodobně by se nic z toho nestalo a já bych si to dál nechával líbit."

Kenny sklopí pohled a zamračí se. „Promiň," řekne tiše. Přesně jak jsem si myslel. Vinu bere na sebe.

„Omlouváš se, protože se moje sestra neumí chovat?"

„Ne, jen..." podívá se mi do očí a vypadá, že ho ten včerejšek vážně hodně mrzí. „Je to moje vina. Kdybych nechtěl jít domů, nic z toho by se nestalo."

„To máš asi pravdu," přikývnu, a usměju se. „Ale já ti za to děkuju."

„Cože?" vyjekne a vykulí oči. Tenhle šokovaný obličej jsem u něj snad nikdy neviděl. Podobně se tvářila Daniela, když jsme byli v kině na hororu.

„Lucie na mě ječela, že nejsem normální a měl bych si najít holku," pokračuju dál. „Byl jsem tak vytočený, že jsem přiznal, že s Kennym spím, ale že to není její věc a ať jde do prdele. Někde v půlce mého řvaní přišla máma a všechno slyšela."

„Kdes byl ty?" zeptá se mě Danča.

„Kde asi? Celou dobu vedle něj," pronese Kenny. „Po tom, co se jeho máma objevila v kuchyni jsem odnikud tak rychle ještě nevypadl."

„Spíš jsi neutíkal dostatečně rychle," zakoulím očima. „Musel jsem mu dvakrát říct ať vypadne, než to doopravdy udělal. Místo toho jen mlel o pravidlech etikety a kreslených postavičkách."

Stáňa s Danielou vyprsknou smíchy. Věřím, že kdyby u té situace byli s námi, smějí se stejně, jako Kenny v ten moment, jen aby nebylo takové ticho v té trapné situaci.

„Nechtěl jsem tě tam nechat samotného," řekne mi skoro až provinile a ty dva ignoruje.

„Oukej, oukej, takže," promluví Stáňa, aniž by se přestal smát. „Ty jsi před mámou řekl, že chodíš s Kennym?"

„Spíš, že s ním spím," odvětím a Kenny zaúpí.

„To je ještě vtipnější," znovu se rozesměje a pak ukáže na Kennyho. „A ty jsi zdrhl."

„Vyhodil mě," ukáže na mě, zatímco ve stejnou chvíli promluvím: „Ten blb jí ještě poděkoval za nocleh."

Danča svůj smích skryje do dlaní za to Stáňa se suverénně rozvalí na stůl.

„Byl jsem slušný," ohradí se.

„To už jsi jí rovnou mohl poděkovat, že sis vrznul s jejím synem a ona ti to umožnila," odvětím.

„Sakra," sykne a dlaní si promne čelo. „To mi nedošlo. Vždyť jsme nic nedělali."

„To nikdo z nich nevěděl."

„Fajn, fajn," vydechne. „Jsem kretén. Podělal jsem to a vážně mě to mrzí, ale hořím zvědavostí, co se stalo dál, protože nevypadáš jako bezdomovec, tak mám pocit, že to tak hrozně nedopadlo."

Sklopím pohled na naše propletené ruce. Prsty mu kroužím po zápěstí a moc se mi líbí, že už to nemusím skrývat. Vlastně už se nemusím schovávat před nikým. Jediný důvod, proč jsem to dělal byla má máma a ta už to ví. Já... vždyť já si klidně i můžu najít kluka!

„Když jsi odešel, bylo tam několik vteřin ticho, jako v hrobě," promluvím po chvíli. „Vybavilo se mi, jak ses začal do toho ticha smát a málem jsem to udělal taky. Všichni na mě zírali a máma nejspíš čekala, že se budu obhajovat, ale já zaujal jen tvou pózu ‚je mi všechno u prdele', když už jsem se neodvážil zasmát," kývnu na něj a Danča tu pózu ihned napodobí.

„Přesně," ukážu na ni. „Ticho nakonec prolomila Lucie a pokračovala se svou triádou, ale tentokrát to všechno vyklopila mámě. Celou dobu jsem tam jen stál a díval se mámě do očí. Ona sice poslouchala Lucii, ale sledovala mě. Možná čekala, že se budu nějak hájit, ale já ji znám. Vždycky si zjistí všechna fakta, než se rozhodne, jak s tím naloží. Věděl jsem, že budu mít příležitost promluvit, ale nakonec to udělala za mě. Skočila Lucii do řeči a vyčetla jí, že takto svou dceru nevychovala, aby urážela svého bratra namísto, aby mě podporovala.

Mě i Lucii vypadly oči z důlků. Ani jeden jsme to nečekali. Potom po sobě dost dlouho křičely. Zmínili tátu, mě a Lucie se zase obula do Kennyho. Nakonec ji máma vypakovala se slovy, že dokud se mi neomluví, tak ji u nás nechce vidět. Byl to totální masakr. A potom... jsme si povídali. Vyklopil jsem jí všechno. Dokonce nám na oběd objednala sushi, a to k němu má stejnou zálibu, jako ty," zachechtám se. „Povídali jsme si dlouho do noci, proto jsem přišel pozdě. Zaspal jsem."

„Miky, to je skvělý," zatetelí se Danča. „Jsem ráda za tebe, vážně."

Pozvednu jeden koutek úst. Já jsem šťastný moc. Tak nějak se mi neskutečně ulevilo. Nečekal bych, že ze mě celý ten stres odpadne jen díky přiznání mámě, ale nikdy jsem se snad necítil líp. Tak svobodně.

Jenže Kenny se tak netváří.

Vezme naše propletené ruce a opře si o ně tvář. „Takže... jsi mámě všechno vyklopil?"

Zahledím se mu do očí a přikývnu. On oči zavře a vyčerpaně si povzdechne. Tak trochu teď nepobírám, co jsem udělal špatně.

„Hej?" stisknu ho a přiměju, aby se na mě znovu podíval. „Co je?"

Kenny se zavrtí na místě a pustí mé ruce. „Já nevím."

„Zlato co je?" prohrábne mu Danča vlasy. „Ty nemáš radost?"

„Jasně, že jo. Je to skvělé a jsem pyšnej," ujistí mě Kenny. „Jen je mi nějak divně."

„Nebude to tím čajem?" zeptá se Stáňa, ale Danča se jen usměje.

„Ne. Jsem jen nevyspalý," promne si zátylek. „Každopádně to, co jsem řekl tvé mámě platí. Budu se vašemu domu vyhýbat obloukem. Je jedno, co všechno jsi jí o nás navykládal."

„A já ti mám připomenout to pozvání na večeři," zakřením se a on nakrčí čelo. „Už jsi přemýšlel o vánočních prázdninách?"

„A kdy asi? Po posledních událostech jsem nějak neměl šanci," odsekne.

„Počkej," natočí se k němu Daniela. „Ty vážně nechceš jet? Proč ne? Já tě tam potřebuju."

„Kenny se bojí, že na nás někdo přijde," zasměju se a čekám, kdy mi to vyvrátí. Jemu je vždycky jedno, co si o něm, kdo myslí.

Jenže mě dneska znovu překvapí.

Všimnu si, jak několikrát otevře pusu, že se skutečně bude bránit, jenže nic z něj nevyjde. Pozdvihnu na něj obočí a on... nemá slov.

Kenny nemá co říct!

„Ty vole," vykulím na něj oči. „Ty se vážně bojíš. A co ty kecy, jak je ti všechnu u prdele?"

„Hele," ukáže na mě prstem. „To je všechno pravda. Jenže taky myslím trochu víc do předu," hájí se a promne si obličej. „Jak chceš ostatním vysvětlit náš vztah, když ho nechápou ani naši přátelé?" ukáže na Danielu se Stáňou.

„Na tom něco je," přitaká Danča. „Chováte se jako nejlepší kámoši a pak si to rozdáváte o přestávce na školních záchodech."

„Vidíš?" otočí se na mě. „Počkat, cože?" vyjekne na Danielu.

„Brouku, vážně mi chceš tvrdit, že to neděláte?" mrkne na něj a výmluvně pozvedne obočí. „Všimli jsme si toho."

„Kurva," zasténá Kenny a třískne hlavou o stůl, zatímco se směju.

„Nehledě na to, jak Ondra přišel ze záchodů rudý až za ušima. Když jste vešli do třídy, málem se zakopal pod lavici," pokračuje Daniela. „Ale stejně chci abys jel. Všichni chceme. Bude to skvělý."

Kenny zvedne hlavu a loupne po mě očima. „Doopravdy si myslím, že to není dobrý nápad," řekne.

„Bojíš se víc kvůli mně, nebo kvůli sobě?" zeptám se zaujatě, protože mě to vážně udivuje.

„Víc kvůli tobě," odpoví a mě ztvrdne pohled, protože to pomalu vypadá, jako by mu na mě záleželo. Ne v tom přátelském duchu, ale... skutečně záleželo. „Bude to dost... Zajímavé. Zrovna včera jsi udělal coming-out před svou rodinou. Jsi si jistý, že jsi připravený vyautovat se před celou školou? Bude to drsný. Hlavně proto, že jsi profláknutý heterák."

Myslel jsem, že na úplné dno dopadnout nemůžu, ale on mi to znovu vyvrátí. Nezáleží mu na mě, ale na mém coming-outu. Hlavně, aby nebyl kvůli němu.

„Nemusí se o nás dozvědět," trhnu rameny a snažím se znít neutrálně i když vnitřně trpím. „Přes tři měsíce se nám daří to tutlat. Věřím, že tři dny nebude problém."

„Tvůj optimismus bych chtěl mít," povzdychne si.

„My vám pomůžeme," přidá se ke mně Danča. „Že jo?" kopne Stáňu pod stolem.

„Víš zlato," promluví nejistě. „Jsou tam dost tenký zdi. Pochybuju, že to se nám podaří zakecat, když si to budou rozdávat jako králíci."

„Budou se ovládat," rozhodne za nás.

Kenny se na mě celou dobu dívá a postupně se v něm ten odmítavý postoj láme. Vím, že jet chce.

„Prosím, zlato," dloubne ho Danča do žeber. „Nenechávej mě v tom samotnou."

Kenny si rezignovaně povzdechne a rozhodně je to souhlasný výdech.

„Mám jednu podmínku," řekne mi.

„Jsem jedno ucho."

„Irena nejede."