Čekání v prázdnotě
Stojím tu sám , čas se vleče,
stíny se prodlužují kolem mne,
čekám na tebe, v tiché řece,
ale vím, že přijdeš? Snad…
Nohy mi chladnou v ranním šeru,
a ticho se kolem šíří dál,
tvůj obraz se rozplývá v šedém prostoru,
jak bych tě možná jen v srdci znal.
Nebo ses ztratila, změnila směr,
nebo snad cestu k sobě nenajdem,
někde se ztrácí náš prchavý sen,
a já tu stojím, jak v prázdném dní jak sen.
Vím, že bych měl asi jít,
že slova čekání jsou jako kouř,
ale pořád doufám, že příjdeš, ty víš,
a rozplyneš stín, ten chladný mráz v kout.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro