Nit života tenká je, vlákno jemné, snadno se láme,

jak pramínek v řece klikatí se, utíká k neznámé bráně.

Každý její uzel, každé pouto, nese příběh, radost i ztrátu,

každý krok vpřed či vzad, směr svůj nachází ve světla zvratu.

Nit se třpytí ve slunci, ve tmě tiše spí,

v každém doteku lásky, v tichu bolesti,

někdy pevná, jindy sotva cítit jde,

přesto nás drží, ať chceme, či ne.

Přivine tě blíž k těm, co na srdci hřejí,

v jejich očích blízkost, ve slovech naději,

ač život se míjí jak vítr v polích,

nit nás sváže, dokud dýchat smíme.

A až se jednou ztratí, v mlze snů rozplyne,

na jinou cestu, neznámou, snad navždy zmizí,

zůstane v paměti, jak plamínek, co šeptá,

že každý okamžik byl dar, co se se neptá.