Nastal čas, abych vzala věci do vlastních rukou. Nastal čas se oklepat a bojovat za sebe a za ty, kteří mi pomohli, když mi bylo mizerně. Jenže k boji budu potřebovat nějaké pomocníčky. Takže jsem zašla do patra se střelnicí. Vzala jsem si odtamtud luk z vibránia a toulec plný šípů. Luk ale neovládám tak dobře jako Hawkeye, takže jsem se rozhodla zajít si do pokoje k Natashe a půjčit si její pistole s opaskem.

„J.A.R.V.I.S.i, co to je?"ukázala jsem na otevřenou krabičku, ve které leželo něco, co vypadalo jako obal na zub a druhá věcička, která měla vzhled špuntu do ucha.

„To je zařízení, díky kterému spolu mohou při akci členové týmu komunikovat, ale je už poněkud zastaralé"vysvětlil mi hodně jednoduše na, co se právě dívám.

„Bezva,"popadla jsem krabičku a s nasbíranými věcmi jsem se vrátila do svého pokoje, kde jsem je hodila na postel.

Zhluboka jsem se nadechla. Nemohla jsem do Hydry napochodovat nepřipravená. Nemohla jsem tam přijít bez informací. Nemohla jsem si dovolit, aby mě tam něco překvapilo. Je dost možné, že budoucnost Avengers záleží na mně, což je vážně děsivá představa. Holka, která ještě před chvíli seděla, jako hromádka neštěstí v koutě si jde hrát na spasitelku. Tohle nedopadne dobře, ale pokud se mi podaří najít něco o tom zařízení, které by mělo blokovat schopnosti a podaří se mi ho zneškodnit, neměla bych mít o moc více problémů.

Stoupla jsem si mezi postel a televizi. Znovu se zhluboka nadechla. Zavřela oči.

„Slečno Bayerová, jste tu?"zaklepal někdo na dveře.

„Dále,"zaujala jsem obranný postoj.

Dveře do pokoje se otevřeli. Spatřila jsem muže. Mohlo mu být tak dvacet osm. Vysoký, štíhlý s nakrátko ostříhanými světle hnědými vlasy.

„Jsem agent Torv. Poslal mě ředitel Fury, abych vás doprovodil na základnu,"seznámil mě se svým úkolem.

„Těší mě, ale budete se na základnu muset vrátit beze mě."

„Fury mi dal přímý rozkaz, slečno,"to poslední slovo řekl s takovým zvláštním tónem.

Cítila jsem z jeho slov, že ne nebere jako odpověď a navíc se mu příčilo, že se tady musí dohadovat s holkou. Cítila jsem, jeho nutkání splnit rozkaz za každou cenu. Cítila jsem jeho odhodlání.

„To je mi jedno! Já Furymu svoje rozhodnutí oznámila a nehodlám o něm s nikým diskutovat a teď, když mě laskavě omluvíte, musím něco vyřešit,"udělala jsem několik kroků blíž, abych svým slovům dodala důraz.

„Pak mi tedy nedáváte na výběr,"pohlédl mi zpříma do očí. V ten samý okamžik se po mě natáhl.

Leknutím jsem uskočila dozadu, ale on tu vzdálenost rychle překonal. Znovu se mě snažil chytit, ale já se mu znovu vyhnula.

„Co to děláte?!"vykřikla jsem rozčíleně.

„Plním Furyho rozkaz,"oznámil mi klidně, ale nepřestával ve svých pokusech mě chytit.

„Tak to ne!"zamračila jsem se a odhodila ho zpátky ke dveřím. Překvapeně na mě valil oči, „Já za Furym půjdu až budu chtít já a teď si dejte pohov! Musím udělat důležitější věci než se tady dohadovat s agentem S.H.I.E.L.D.u."

„Tohle..."chtěl něco říct Torv, ale já mu skočila do řeči: „Vypadněte z mého pokoje a zavolejte si šéfovi pro jiné rozkazy!"

Vztek. Vztek z tohohle chlápka přímo čišel, avšak jeho výraz byl nemněný. Nesnášela jsem tu telepatii. Nesnášela jsem, když mě zaplavovaly pocity jiných lidí a já s nimi musela bojovat, jakoby byly moje vlastní.

„Budu před vaším pokojem,"upozornil mě, před tím než zmizel za dveřmi.

Tohle mi ten pirát dělá naschvál. Vždyť jsem mu říkala, ať za mnou žádné agenty neposílá a on nejenom, že mě neposlechne, ale ještě pošle takového troubu. To je vážně paráda. Byla jsem naštvaná, ale to teď muselo stranou.

Znovu jsem se postavila mezi televizi a postel, kde bylo nejvíce prostoru kolem. Zhluboka se nadechla. Zavřela oči. Potřebovala jsem ty informace z hlavy dostat do prostoru, přesně tak, jak ve filmech vidíte Starka manipulovat se složkami, které jsou jakoby promítány do vzduchu. Vždycky mě zajímalo, jak to dělá, ale na tyhle úvahy teď není čas. Uklidnila jsem se. Vyprázdnila si hlavu a soustředila se na dýchání. Věděla jsem, co chci udělat, ale už jsem nevěděla, jak toho docílit. Soustředila jsem se a snažila se ve své mysli narazit na ty informace, které podle všech mám uložené v sobě. Soustředila jsem se na jejich hledání a úplně zapomněla na okolní svět.

Nemám nejmenší tušení, jak dlouho jsem tam stála. Nakonec se to však vyplatilo. Stalo se to z čista jasna. Bylo to jako kdybych se rozběhla proti zdi a náraz mě probral. Otevřela jsem oči a nejenom, že se vzduch kolem mě změnil v můj osobní dotykový monitor, kde jsem si mohla všechno krásně najít, ale v křesle u stolu seděl ten agent, se kterým jsem se před chvílí pohádala.

Zamračila jsem se: „Co tu ještě chcete?"

„Mám nové rozkazy,"prohlásil klidně.

„Jaké?"mračila jsem se dál.

„Nemám z vás spustit oči,"ušklíbl se.

„Bezva,"otočila jsem oči v sloup, „a je nějaká šance, že se vás zbavím?"

„Ne!"prohlásil nekompromisně.

„Bezva,"rezignovaně jsem vydechla, „ale jakmile mi do něčeho začnete kecat, proletíte se oknem,"varovala jsem ho a otočila se k němu zády.

Protestně zabručel a něco si pro sebe zamumlal, ale nic víc na to neřekl. Díky bohu, neměla jsem náladu a popravdě ani čas na to dohadovat se s nějakým agentem. Zhluboka jsem se nadechla a ponořila se do procházení co největšího počtu složek za co nejkratší čas.

Našla jsem celou řadu šifrovaných zpráv, na jejichž dešifrování jsem neměla potřebný čas ani prostředky, i když moje moc by teoreticky měla zvládnout i dešifrovat to, ale určitě bych tím ztratila spoustu vzácného času. Taky jsem objevila seznam budov a výzkumných center patřících Hydře i s evakuačními plány, seznam zásob, zbraní, dopravních prostředků a seznam neobvyklých předmětů, které na základně ukrývali. Narazila jsem i na staré projekty, které byly už dávno zavrhnuty, ale i na právě probíhající výzkumy. Dočetla jsem se tam o oficiálních i neoficiálních objevech. Bohužel jsem tomu moc nerozuměla, protože to bylo psané odborně, že já se tu chemii, fyziku a biologii lépe neučila. Nejzajímavější mi ale přišli složky zaměstnanců, pokusných subjektů a vylepšených. Vydržela jsem u nich docela dlouho.

Agent Torv už začínal být dost netrpělivý, čím dál tím častěji se zvedal ze židle s tím, že mi s procházením složek pomůže. Pokaždé jsem ho však usadila zpátky s obočím pevně semknutým s ne zrovna vytříbeným výběrem slov.

Záznamy zásobování, platy zaměstnanců, výsledky testů prováděných na školách, kterými jsem si prošla i já, popis výroby jednotlivých sér a jejich objevené účinky. Tak tohle bylo zajímavé, ale ne pro teď, protože jsem se konečně dostala k tomu, co jsem hledala. Informace o zařízení, které blokuje schopnosti. To zařízení bylo složitější než by mě kdy napadlo, a to nebylo větší než sim karta. Vlastně to byl malý čip, který mohla Hydra umístit do jakéhokoliv elektronického zařízení v budově do kamery, televize, reproduktoru, počítače, ovládacího panelu, prostě kamkoliv. Našla jsem dva způsoby, jak deaktivovat čipy, zničit je, nebo zničit zařízení ve kterém jsou. Ať tak či tak, bude se ničit.

„J.A.R.V.I.S.i, víš, kde drží Avengers?"optala jsem se svého neživého kamaráda.

„Ano, nachází se v pobřežní základně na půl cesty mezi New Yorkem a Providence."

„To jsem vám mohl říct i já,"prohlásil uraženě agent S.H.I.E.L.D.u, „před hodinou tam vyrazil speciální zásahový tým."

„Cože?"vykulila jsem oči, „Je to ta základna, kde mě drželi naposledy?"

„Ano, je,"potvrdil moje obavy.

„Dobře, tak to jim budeme muset pomoc,"skousla jsem si tvář a začala přemýšlet nad tím jak se tam dostat rychle, ale nepozorovaně.

„Snad tam nechcete vyrazit?"překvapeně na mě zamrkal.

„Ne, říkám to jenom tak,"protočila jsem oči, „slíbila jsem Hermannovi, že si pro něj brzy přijdu a svoje slovo hodlám dodržet."

„Fury zakázal..."

„Mě nezajímá, co zakázal a nezakázal. Převléknu se a odjíždím a žádný agent S.H.I.E.L.D.u mi v tom nezabrání!"mluvila jsem klidně, ale nekompromisně.

Nečekala jsem na Torvovu odpověď, popadla jsem zbraně z postele a ztratila se za dveřmi šaty. Vůbec toho chlapa neznám, ani nemám zájem ho poznat, ale jeho slepé naslouchání rozkazů se mi ani trochu nelíbí. Nejradši bych se ho setřásla hned, ale neumím řídit, takže potřebuju někoho, kdo by mě tam odvezl. Ach jo, proč jenom musím mít takovouhle smůlu?

Začala jsem se probírat oblečením v šatně a u toho jsem si hezky ve své rodné řeči nadávala. Jak jen jsem mohla být tak hloupá a naletět Hydře? Jak jenom jsem je mohla nechat, aby mě zlomili? Proč jenom jsem byla na Avengers tak protivná? Co mi na nich tak strašně vadilo? Proč jsem protivná pořád? Proč nedokážu zase začít myslet pozitivně? Proč mám pocit, že vztek a negativita živí moje nově nabyté schopnosti? Proč jsem nedokázala pomoct Lucce? Co jí provedli? Kam se podělo naše přátelství? Jak mohla tak snadno zapomenout na to, co nám celé měsíce prováděli?

Bezradně jsem si povzdechla a dál hledala mezi oblečením něco, do čeho bych se oblékla. Něco, čím bych přitáhla pozornost. Nakonec jsem objevila dlouhý světle modrý kabát koženého vzhledu, který se střihem podobal tomu, co nosil Fury, bílé tílko, které jsem si zastrčila dovnitř úzkých, bílých džínů a jaké jiné než bílé kozačky bez podpatku. Nasoukala jsem se do Natashina opasku. Sepnula jsem si vlasy do vysoko posazeného culíku, takže vynikla jejich délka. Hodila si na záda toulec s šípy, popadla luk a s hrdě pozvednutou bradou se vrátila čelit tváří v tvář svojí špiónské chůvě.

Myslela jsem, že vyjdu ven a Torv mě zasype další várkou protestů, ale zrovna zkoumal rozbité okno. Využila jsem tedy situace a potichu se proplížila ven z pokoje.

„Jdete někam?"ozvalo se těsně za mnou.

Leknutím jsem nadskočila a otočila se o sto osmdesát stupňů: „Do háje!"

Stála jsem jenom několik centimetrů od o něco vyššího, svalnatého muže se širokými rameny. Měl delší uhlově černé vlasy a tmavě hnědé oči. Udělala jsem krok dozadu, abych zvětšila vzdálenost mezi mnou a tím mladíkem. Typovala bych ho tak na dvaadvacet, nevím jistě, ale určitě byl starší jak já a mladší jak Torv. Během svého ústupu vzad jsem do někoho vrazila. Znovu jsem se lekla a uskočila do strany tak, abych dobře viděla na obě překážky. Samozřejmě ten druhý do koho jsem vrazila, byl agent Torv, který za mnou šel.

„Kam si myslíte, že jdete?"obořil se na mě agent, chůva, kterého jsem znala déle.

„Sama teď už asi nikam, co?"měřila jsem si je pohledem.

„Trefa holka,"řekl ten pro mě neznámý agent.

„Kdo jste vy?"podívala jsem se na něj.

„Agent Henderson."

Bezva další kamenná tvář a ještě ke všemu s vlastním smyslem pro humor. Potěš pán bůh. To je snad zlý sen. Dva na jednu, to není fér.

„Další chůva? Bezva,"ušklíbla jsem se, „ale nemáme na nějaké seznamování čas,"vydala jsem se k výtahu, v patách jsem samozřejmě měla oba dva, „předpokládám správně, že řídit umíte oba?"

„Jo, ale já jsem lepší řidič,"chlubil se Henderson.

„Tak v tom případě budete řídit,"oznámila jsem mu, když jsem ve výtahu mačkala tlačítko do garáží.

„A kam pojedeme?"zeptal se.

„J.A.R.V.I.S.i, prozraď to tady agentovi Hendersonovi,"pousmála jsem se.

J.A.R.V.I.S. s odpovědní nezaváhal ani na okamžik.

„To nemyslíte vážně,"pronesl.

„Myslím to smrtelně vážně,"prošla jsem kolem něj otevřenými výtahovými dveřmi.

„Ty tam tu holku necháš jít?"špitl Henderson svému kolegovi.

„Furyho rozkaz,"odpověděl prostě druhý muž.

„Jakým autem jste sem přijeli?"rozhlédla jsem se po plné garáži.

„Támhle tím,"zavedli mě k typickému černému autu, jaké znám ze seriálu Agent sof S.H.I.E.L.D.

„No jasně,"prohlásila jsem a posadila se na místo spolujezdce.

Oba agenti si vyměnili několik všeříkajících pohledů a nakonec oba nastoupili taky. Hendeson se posadil na místo řidiče a Torv seděl za mnou.

Tak co vy na to?

Co si myslíte o téhle Arianině změně?

Co si myslíte o agentu Torvovi a Hendersonovi?

Co myslíte, že se stane v další kapitole?

Vyjasní se konečně všechno? Nebo se vše ještě více zamotá?

No, ať tak či tak, bude to poslední kapitola Rozpolcené :'(

Utřete si ale slzy, protože už pro vás připravuji druhý díl, o kterém více detailů napíšu na konci příští kapitoly ;D

Mám pro vás je ještě jednu informaci.

Od několika čtenářů mi přišli dotazy ohledně některý věcí, které jim přišli jako nesrovnalosti. Některé nesrovnalostmi opravdu byly, a jiné jsem zase jenom špatně podala já, takže tak vyzněli, ať tak či tak, všem jsem odepsala a doufám, že i dostatečně vysvětlila. Takže bych vás tímho chtěla poprosit, pokud jste narazili i vy na nějakou nesrovnalost, během vašeho čtení napište mi to prosím. Budu za to moc ráda. Třeba i někomu jinému se to nezdá, ale jenom se bojí se zeptat ;) Vy se ale bát vůbec nemusíte. Nevraždím ;)

Samozřejmě mi nemusíte psát jenom nesrovnalosti. Pokud máte jakoukoliv otázku ohledně příběhu, děje, postav, pokud máte jakýkoliv dotaz mířený přímě na mě nebo nějakou otázku pro jakoukoliv z postav, opravdu neváhejte a napište. Já i postavy rády všechny dotazy zodpovíme ;D

Jo a ještě by asi bylo dobré říct, že všechny vaše otázky pak dám do samostatné kapitoly, kde si budete moct přečíst odpověď nejenom na vaši otázku, ale i na otázky ostatních, tak hurá do psaní ;P