Už pěknou chvíli jsme s Rogersem a Samem postávali u jednoho ze stolů s občerstvením a debatovali o muzice, která tu hrála, o oblečení ostatních hostů a posuzovali jejich účesy. Pozorovali jsme Tonyho, což bylo vážně hodně vtipné. Obzvlášť, když Sam začal jeho pohyby komentovat. Začala jsem se smát a už jsem nemohla přestat. Občas k nám, někdo kdo Avengers znal, přišel a dal se s kluky do řeči. Já se jenom usmívala a poslouchala.

„Smím prosit?"dotkl se letmo někdo mojí ruky.

S úsměvem jsem se otočila, ale ten hned zmizel, jakmile jsem osobu spatřila.

„Co chcete, Collinsi?"vyštěkla jsem.

„Copak to není jasné? Chci si s vámi zatancovat."křivě se usmál.

„Ale, to už nejsem nepovedený experiment?"pozvedla jsem tázavě obočí.

Co si o sobě ten parchant myslí? Nejdřív se ke mně chová jako k odpadu, potom jako k nějakému zločinci a teď se bude snažit být milý? Tak na to mu rozhodně neskočím. Tak pitomá nejsem!

„Pokud si, tak určitě ne nepodařená."přejede mé tělo lačným pohledem.

„Slizáku!"naštvu se.

„Co se děje?"objeví se vedle mě Sam.

„Nic, jen jsem tady slečnu vyzval k tanci a ještě mi neodpověděla."mluvil klidně.

„Tak já ti teda odpovím ty hnusnej..."začala jsem soptit, ale Wilson můj započatý projev utnul.

„Je mi líto, ale první tanec slíbila Ariana mě."usmál se na Collinse.

Cože? Já a tancovat? A na veřejnosti? Zbláznil se? To chce, abych se tady před všemi ztrapnila? Nevěřícně jsem na Sama zírala a doufal, že jsem se přeslechla, avšak když si moji ruku zavěsil do svého rámě a vykročil vpřed pochopila jsem, že to myslí vážně.

„Same, co to děláš?"vyděšeně vykviknu.

„Jdu si s tebou zatancovat."zasměje se.

„Já ale tancovat neumím!"špitla jsem.

„Tak Tě to neučíme!"zastavil se na parketu a podíval se mi do očí.

„Tak to pochybuju!"sklopila jsem oči.

Já se tady ztrapním! Všichni se mi budou smát! Panebože jak se z tohohle dostanu? Měla jsem slzy na krajíčku.

„Věř mi trošku."zaujal se mnou Wilson taneční postavení, „Začneš levou dozadu. Dobře?"

Zhluboka jsem se nadechla: „Dobře."

Pozorovala jsem Sama. Bylo zajímavé sledovat, jak se zaposlouchává do hudby. Byl tak klidný a vyrovnaný. Najednou ze mě všechny obavy opadly. Než udělal první krok, pohlédl mi do očí a já věděla, že tenhle tance dobře dopadne. Levá vzad, pravá dopředu a při tom se pootáčet. Nebylo to zas tak těžké. Po minutě pekelného soustředění jsem se uvolnila a užívala si hudbu a tanec. Takhle uvolněná, klidná a bezstarostná jsem dlouho nebyla. Dokonce ani při těch dnešních vzácných chvílích plných smíchu. Ke konci mě Falkon navedl do otočky, kterou jsem udělala, a s doznívající hudbou jsme se uklonili jeden druhému.

„No vidíš. Šlo Ti to bezvadně. Opravdu si nikdy netancovala?"nedůvěřivě si mě prohlížel.

Musela jsem se smát: „Fakt ne. Ale nechceš si zatancovat ještě? Nějak mě to začalo bavit."

To rozesmálo i jeho: „Jak si přejete, slečno."uklonil se.

Já udělala pukrle. Hudba znovu hrála. My se k sobě přiblížili a pohybovali se do rytmu hudby. Společně jsme odtancovali snad další pět písniček, než k nám přišel Clint a požádal mě o tanec.

„Sam je dobrý učitel. Jde Ti to skvěle."pochválil mě Hawkeye.

„To bude partnerem."laškovně jsem na něj mrkla.

On se příšerně rozesmál. V ten samý okamžik se vedle nás objevila Natasha s Brucem a proběhla výměna tanečních partnerů. Postupně se na parketu objevili všichni Avengers, kteří si mě posílali z náruče do náruče. Byla to náramná legrace.

„Neříkala si, že netančíš?"rýpal do mě Tony.

„Jo a tak jsem říkala, že se nebavím s kdejakým individuem a vidíš. Povídám si tu s tebou."smála jsem se.

„Zapomněla si dodat pohledným individuem."mrkl.

Ach jo. On má snad na všechno odpověď. Protočila jsem nad ním oči.

„A Kapitán netancuje?"zeptala jsem se Thora, kterému jsem se najednou ocitla v náručí.

„Nikdy jsem ho tančit neviděl."

„Ale to je škoda, je to vážně legrace."vyhledávám v davu Rogerse, který vypadá posmutněle.

„Ano, to je."souhlasí se mnou bůh hromu.

„Omluvíte mě?"

„Ale jistě."uklonil se mi Thor.

Já spěšně provedla poklonku a zamířila za Rogersem. Jakmile mě zaregistroval, jeho smutná tvář se změnila na překvapenou.

„Už Tě nebaví tancovat?"zeptals se s úsměvem.

„Právě naopak."rošťácky jsem se usmála, čapla ho za ruku a táhla na parket.

„Co to děláš?"mluvil stejně vyděšeně, jak jsem mluvila já, když mě Sam vedl na parket.

„Neboj se. Určitě Ti to půjde."

„Ari! To není dobrý nápad. Radši Tě budu pozorovat z dálky."prohlásil.

Ale už jsme byly na parketu.

„Ty mě máš ale hlídat a to je lepší když si poblíž."postavím se před něj a umístím jeho ruce tak jak mají být.

„Když já nevím."protestuje.

„Já se taky bála, ale Sam mě nenechal se z toho vykecat, takže ty máš taky smůlu!"pronesla jsem přísně.

„Hmm."netvářil se moc nadšeně.

Nechtěla jsem ho nutit do něčeho, co nechtěl, na to mi byl až moc sympatický, ale zároveň jsem chtěla, aby to aspoň zkusil.

„Nic to není. Uvidíš."usmála jsem se na něj, když se mi podíval do očí. Představila jsem si kroky, které dělal Sam a snažila se mu je pomocí mých telepatických schopností poslat.

„Ari, tos udělala ty?"zmateně zamrkal.

„Ano, takže pravou vpřed."poručila jsem.

Opět jsem se zaposlouchala do hudby, a když nastal správný okamžik, udělala jsem krok vzad. Steve mě následoval a tak jsme chvíli tančili ve čtverci. No, chvíli vlastně to bylo skoro celou písničku, dokud se nepřestal dívat na nohy. Pak jsme z tance na místě přešli na tanec po celém parketu.

„Není to tak zlé."pronesl, když píseň dohrála.

„Šlo Ti to."usmála jsem se, „Dáme ještě jednu písničku?"

„Rád."opětoval můj úsměv a už bez mých instrukcí se postavil do tanečního postoje.

„Zdá se, že se Vám tanec nějak zalíbil, Kapitáne."poznamenala jsem během tance.

„Jak pak by ne, když mám tak dobrou učitelku."odvětil.

Je tak milý a ty jeho kouzelné oči. Úplně jsem pod tím pohledem roztávala. Ještě, že náš tanec občas zpestřil otočkou, jinak bych se od těch nádherným modrých očí neodtrhla. A ty jeho napnuté svaly, které jsem cítila i přes ty vrstvy látky mezi námi. Kdybych nevěděla, že tancuju s proslulou celebritou, s hrdinou, tak bych si i myslela, že je stejně nervózní jako já. Vlastně ani nevím, proč jsem nervózní. Z něho? Proč? Kvůli těm očím? Nebo té jeho úžasné postavě? V hlavě jsem najednou měla totální zmatek. Následovala další otočka.

„Smím prosit?"popadl mě nějaký muž kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.

Louskáček? Ten tady chyběl.

„Na tu otázku je trošku pozdě. Nemyslíš?"odpověděla jsem klidným hlasem.

„To je pravda, ale jinak bych Tě neukořistil. Avengers si Tě předávají jako nějakou hračku."zasmál se.

„To bych neřekla!"odsekla jsem.

„Promiň, nechtěl jsem Tě naštvat."omluvně se usmál.

Co to tady se mnou hraje za šaškárnu? Nejdřív mě s tím druhým klukem, jak se, jo jasně Robert. Nejdřív mě s Robetem otravují a uráží a teď si hraje na slušňáka? Snad si nemyslí, že mu budu věřit.

„Proč mám takový pocit, že to není pravda, Calebe?"schválně použiju jeho jméno.

Zasmál se: „Takže si mě pamatuješ, bezva."

„Co chceš?"udržuju si klidný hlas.

„Já? Vůbec nic."usměje se a roztočí mě.

Za mě popadne někdo jiný: „Tak spolu předce tancujem."zasměje se Collins.

„K mojí smůle."postěžuju si polohlasně.

„Už vám Tóth řekl, co si připravil jeho kamarád?"ďábelsky se na mě zašklebil.

„Kdo je Tóth a o čem to tu blábolíte?"

„Caleb Tóth, váš předešlí taneční partner."směje se dál, „Jeho kamarád má překvapení, které je speciálně pro tebe."konec zašeptá a roztočí mě.

„Jaké překvapení?"ptám se při otočce.

„Překvapení se nevyzrazují."přitáhne si mě do tanečního postoje John.

Co to má znamenat? To teď jako budu putovat od jednoho grázla k druhému? Ale co můžou myslet tím překvapením? Že by Caleb věděl kdo je ten telepat? A co když je to ten Robert? Collins mluvil o kamarádovi a s kým jiným by pro mě Tóth šel než s kamarádem?

„Jak která." odseknu.

„Tak tohle se nevyzrazuje. Fellini by nebyl rád, kdybychom mu někdo vzal tu radost říct Ti to."

„Říct mi co?"přestávala jsem se ovládat.

John nic neřekl, jenom se zasmál a posla mě do náruče svého bratra.

„Musíte být trpělivá."upozornil mě, „Slečna Veselá a Vaši rodiče taky byly."

„Lucka? Rodiče?"začínalo ve mně vzrůstat zoufalství, „Co jim provedl?"

„Klid. Jen si s nimi hezky popovídal po svém."zasmál se.

„Po svém? Co tím myslíte?"hlas mi vylétl o oktávu výš.

„Jen jim vysvětlil, jak se věci mají?"

„Jaké věci?"nechápala jsem.

„Důležité věci."

„Jaké důležité... ááá."popadl mě někdo za pas a otočil čelem k sobě.

Tentokrát jsem se ocitla přitisknutá na hrudi černovlasého kluka a hnědýma očima, které jsem už někde viděla.

„A kdo jste vy?"pronesla jsem potichu.

„Neříkej, že si mě nepamatuješ, z té uličky."zářivě se usmál.

Když jsem dlouho nic neříkala, dodal: „Já jsem Robert Fellini."

„Tak to ty si ten parchant, co si pohrával s myslí mých rodičů a Lucky?"zamračila jsem se.

„Tak to prr, s tou holkou jsem nic dělat nemusel, ta nad tebou zanevřela sama."oznámil mi dotčeně.

Zanevřela? To by předci neudělala. Vždyť ví, že kdybych mohla tak bych jí vzala s sebou. NE! Nevěřím mu! Lucka je s nimi určitě proti svojí vůli. Určitě jí nějak upravil myšlení, protože jinak to není možné.

„Zato tvoji rodiče byly jiný oříšek. To bylo poprvé, co jsem se tak nadřel."zasmál se.

„Nadřel?"sevřel se mi žaludek.

„Jo, nadřel. Byla docela fuška zamaskovat v jejich myslích tu pojistku."

„Jako pojistku?"zděsila jsem se.

„Snad si nemyslíš, že když má Avengers dva zkušený telepaty, tak jsem tvý rodiče nepojistil. Za koho mě máš?"ušklíbl se.

„Za idiota?"vypadlo ze mě automaticky.

„To od tebe není moc hezký."

„Mě je fuk co si o mym názoru myslíš, řekneš mi už konečně, cos provedl mym rodičům?!"ztratila jsem trpělivost.

„To je jednoduchý."pozvedl koutek v náznaku úsměvu, „Pokud Scarlet witch nebo Vision zbaví tvoje rodiče mého vlivu, zapomenou na tebe, zapomenou, že vůbec někdy měli dceru, zapomenou na všechno, co se Tě týká a to už nastálo."

„Cože?"přiškrceně vydechnu.

Opět mě uchopí cizí pár rukou a přitahuje si mě k sobě. Slzy mám na krajíčku. Tohle je zlý sen! To předci nemohl udělat. Sice s mámou a tátou nemám zrovna idylický vztah, ale aby na mě zapomněli? To nejde. Zvednu oči a podívám se na další bezcitný monstrum, které mě dostalo do svých spárů.

„Co po mě chceš?"špitnu při snaze udržet slzy na uzdě.

„To je jednoduché."mile se usměje Lukas, „Chci tebe! Chci Tě na své straně. Chci abys stála po mém boku až bude S.H.I.E.L.D. a s ním i Avengers poraženi."

„Co z toho budeš mít? Proč já?"bezmocně mu hledím do očí.

„Samé otázky s jednoduchými odpověďmi."zasměje se nahlas, „Bude na mé straně stát nejuniverzálnější vylepšený, kterého kdy Hydra stvořila. Ten zpackaný pokus z tebe udělal unikát, a jestli si myslíš, že Fury s Avengers se o tebe starají pro tvoje krásný oči, tak se pleteš!"

Na sucho jsem polkla. Nevěděla jsem co mám dělat. Co odpovědět. Jak zareagovat. Nedokázala jsem zdravě uvažovat. Tohle nejde, nemůžou na mě moji vlastní rodiče zapomenout a už vůbec mě tenhle ten parchant nemůže chtít.

„A proč potřebuješ Lucku?"vypadlo ze mě nakonec.

„Má velmi zvláštní schopnost, která se mi hodí. Nic víc bych v tom nehledal."ten jeho chladný výraz jak to říkal. Přeběhl mi mráz po zádech.

„Co si jí udělal?"stekla mi po tváři jedna zbloudilá slza.

„Ale no tak maličká,"setřel mi slzu z tváře, „tvoje kamarádka je v pořádku. JE tam kde chce být a s lidmi kterým věří, na rozdíl od tebe."

„Na rozdíl ode mě?"ustoupila jsem o krok vzad.

„Myslíš, že po tom co si nedodržela svůj slib, Ti bude ještě někdy věřit?"vysmál se mi Hermann.

„Nebýt tebe tak bych ten slib splnila!"

„Určitě?"začal kolem mě kroužit, „Vždyť sis ani svojí milované kamarádky nevšimla. Ona Tě tady celou dobu pozoruje a ty ani netušíš, že je tady."vysmíval se mi dál Lukas.

„Tak dost!"vykřikla jsem se slzami v očích, „To by stačilo."dořekla jsem šeptem.

„Nemyslím si."naklonil se ke mně blíž, „Přidej se ke mně a tohle celé skončí. Tvoje starosti a trápení zmizí, ale vzdoruj mi a budeš litovat."šeptal mi varování do ucha.

Otřásla jsem se až do morku kostí jak mi jeho vlahý dech laskal kůži. Zavřela jsem oči a soustředila se jenom na zahnání slz. Na nic jiného. Když se mi to úspěšně povedlo, znovu jsem otevřela oči.

„Nikdy nebudu na straně někoho, kdo mě šest měsíců mučil!"prohlásila jsem rozhodně a odešla od něj dřív, než stihl jakkoliv zareagovat.

Tak a je tu slíbená kapitola ;D

Už jsem myslela, že to dneska nestihnu, ale zvládla jsem to.

Jsem ráda, že mám tuhle kapitolu za sebou, protože jsem Ari při psaní strašně litovala.

Taky jste jí litovali?

Mám tu i slibované věnování pro LuckaLucaOttowa moc Ti děkuju za tvoje komentáře. Nikdy nesklamou ;D A jsem tu s tou samou nabídkou jako u minulé části. Osoba, která jako první napíše svůj názor o téhle kapitole, od mě dostane věnovanou tu příští ;D

Už jsem dokonce dostala i dotaz za jak dlouho tahle knížka skončí (asi už se týhle knížky chce Manalahope zbavit :D :D :D ), popravdě jsem myslela, že se vejdu tak do 32 kapitol, ale podle toho jak jsem se s tím plesem rozepsala, tak spíš počítejte s 35 kapitolama ;)

Dále v předchozí části s názvem DOTAZ jsem se vás ptala, co si myslíte o mém nápadu s hromadným psaním a jelikož byly kladné ohlasy, tak jsem založila webovou stránku, kde najdete podrobnosti. Tedy, časem tam najdete podrobnosti, protože dneska jsem se věnovala téhle kapitole, takže ta webovka je zatím pouhou kostrou ;) ale stejně vám sem hodím odkaz.

http://secret-magic0.webnode.cz/

Odkaz vložím i jako externí, aby to pro vás bylo jednoduší ;)

Mám pocit, že jsem vám chtěla ještě něco říct, ale nějak si nemůžu vzpomenout co to bylo. No, tak nic, asi to nebylo zas tak důležitý :D

Na další kapitolu se můžete těšit v pátek ;)

Bohužel dřív to nestihnu :(

Tak, ale teď už k téhle kapitole.

Co vy na ní?

Jak se vám líbila?

Co se vám na ní líbilo/nelíbilo?

Co si myslíte o chování Ariany?

A byla tahle výměna tanečních partnerů naplánovaná nebo to byla náhoda?

Jak to, že Lucka Ari celý večer sleduje, ale Ariana ji nevidí?

Co se bude dít dál?

Uteče Ari z večírku?

Potká se s Luckou?

Je pravda to o té pojistce?

Opravdu, když se Ariiným rodičům vrátí svobodná vůle, tak na svou dceru zapomenou?