Tak tahle kapitola ze mě lezla jako z chlupaté deky.

Vůbec jsem nevěděla jak má Tony zareagovat na J.A.R.V.I.S.ovu úpravu, kterou Ari provedla a její vypůjčení obleků, tak snad jsem zpatlala něco přijatelného :D

Zase písnička od Mandoponyho k FNAFu. Snad se vám bude líbit tak jako mě a obrázek Tonyho ;)

„Děkuju za pomoc."vymanila jsem se pomalu z Rogersova obětí.

Nevím proč, ale celou dobu až jsem mě pořád držel kolem ramen. Jak jsem k němu byla přitisknutá, bylo mi teplíčko, avšak celou dobu jsem byla napnutá a nedokázala jsem se uvolnit. Pro něj tahle situace byla asi taky taková zvláštní, protože i on nebyl tak úplně uvolněný.

„Nemáš zač."usmál se, „Vždyť ty si vlastně pomohla mě."

„Ne tak docela. Nebýt mě tak si tam vůbec nebyl a ten kluk by Tě nezmrazil nebo co to udělal.

„To je možná pravda, ale tys..."

„Mohla bych tě o něco poprosit?"skočila jsem mu do řeči.

„Samozřejmě."

„Mohl bys mi ty tašky hodit do pokoje? Chtěla bych jít ještě na chvíli na balkón."

„Odnesu Ti je tam."zase se na mě usmál tím jeho kouzelným úsměvem a vrátil se do výtahu.

Hlasitě jsem si oddechla. Tahle situace se Stevem mi připomněla, jak mě Clint učil střílet. Kdybych nevěděla, že má ženu a děti, tak bych vážně nevěděla co si o tom myslet. Jenže Rogers žádnou manželku, dokonce ani přítelkyni nemá, takže jsem z jeho gesta v totálním šoku. Jelikož už tu ale Kapitán není tak jsem se konečně uvolnila. Rázně jsem si to štrádovala k baru, kde se nacházela jedna ze Starkových rozmanitých sbírek alkoholu. Popadla jsem několik lahví. Se čtením etiket jsem se vůbec neobtěžovala a vyrovnala si je na pult vedle skleničky, kterou jsem si připravila.

„Neměla byste pít, slečno."upozornil mě J.A.R.V.I.S.

Strašně jsem se ho lekla, až jsem nadskočila: „J.A.R.V.E.!!!"vykřikla jsem vyčítavě, „Ty mě vážně jednou přivedeš do hrobu!"

„Omlouvám, ale pití ve Vašem věku není v České republice, které jste občankou, povoleno!"poučil mě.

„Děkuju za připomenutí, ale to je mi putna!"

Postupně jsem ze všech připravených lahví nalila trochu do skleničky a pečlivě obsah promíchala.

„Tahle kombinace alkoholu není..."

„J.A.R.V.I.S.i!"okřikla jsem ho, „Tyhle protivné poučky mám za to, že jsem na tebe použila svou... tu... za to, že jsem Ti udělala pár úprav?"

„Ne, slečno. V momentu, kdy se poslední Vámi vypůjčený oblek vrátil na své místo, se obnovilo nastavení pana Starka."obeznámil mě se situací během mé cesty na balkón.

„Skvěle."ušklíbla jsem se.

Tohohle úchvatného výhledu se snad nikdy nenabažím. Světla lamp, ruch města pode mnou a tmavá noční obloha poseta tisíci hvězdami nad hlavou. Člověk má v téhle výšce pocit, že se stačí jenom natáhnout a můžete se dotknout hvězd. Usmála jsem se a upila ze své skleničky. Byla to síla. Úplně mi to vyrazilo dech. Nevím, co přesně jsem tam namíchala, ale byla to vražedná kombinace. Určitě bych ji nedoporučovala někomu s malou výdrží. J.A.R.V.I.S. mlčel. Po mé reakci na drink bych čekala nějakou poznámku typu „Já to říkal.", ale bylo ticho. Tak jsem se pěkně zachumlala do Rogersovi bundy, která voněla Armanim a typickou Rogersovou vůní. Vím, že to zní divně, ale zkuste si k něčemu jinému přirovnat třeba vůni růže. To prostě nejde, růže voní jako růže a stejně tak Rogers voní jako Rogers.

Jednoduše řečeno, jsem vdechovala opojnou vůni bundy, sledovala noční oblohu a chvilami upíjela ze skleničky.

Z ničeho nic mě zasáhl příval čiré zlosti. Bylo to jako bych dostala pěstí do břicha. Někdo zuřil a všechna ta zlost byla mířená na mojí osobu. To není dobrý. To osoba se ke mně blížila. Cítila jsem to. S ubývající vzdáleností mezi mnou a danou osobou, se zlost stupňovala. Narovnala jsem se v zádech a napjatě očekávala, kdo to je. Po chvilce jsem slyšela dopady kroků a už nebylo pochyb o tom, kdo se ke mně blíží.

„Ariano!?!?"křičel Tony.

Na sucho jsem polkla: „Na balkóně."

Ten cizí pocit zloby byl nepříjemný. Nevím, kde se v Tonym takové množství zvalo, ale ubíjelo mě to. Všechno bylo mířené na mě a moje hlava z toho nebyla zrovna nadšená. Ten pocit bych přirovnala k ranní kocovině. Byla to bodavá bolest, která mi vystřelovala ze spánků. Stark oděný v obleku na se zastavil ve dveřích.

„Omlouvám se, za to co jsem udělala, ale..."snažila jsem se o omluvu, avšak Stark mě přerušil.

„Mě nezajímají tvoje omluvy. Musíš dostat lekci!"prohlásil.

Zamračila jsem se. Co to má znamenat? Proč se tak zlobí? To ho vážně tak vykolejilo půjčení dvou obleků a úprava J.A.R.V.I.S.ova programu, který už je zase napravený?

„Co tím myslíš?"spolkla jsem strach.

Pozvedl proti mně ruku. Reaktor na dlani se začal nabíjet. To není dobrý.

„Přesně to co jsem řekl."jeho hlas zněl pobaveně, když na mě s těmi slovy vystřelil.

Jen tak tak jsem se vyhnula. Přistála jsem na zemi. Musela jsem se však rychle zvednout a uskočit znovu, protože Tony na mě vypálil ještě jednou.

„Co to děláš? Přestaň!"křičela jsem, když jsem se po druhé ráně postavila na nohy.

„Přestanu, až pochopíš, že některé věci se nedělají!"zas vypálil.

Strach se začínal měnit v hněv. Tentokrát Iron man vystřeli vysoko, takže jsem se je prohnula v pase a ta hřející rána tak proletěla několik centimetrů nad mým obličejem.

„Hráblo Ti?"zařvala jsem naštvaně.

Nic neřekl, jen zvedl i druhou ruku. Nejdříve vyšlehl ten nebezpečný paprsek z pravé ruky. Tomu jsem se vyhnula tak, že jsem se rozběhla dovnitř. Druhému jsem uhnula tak, že jsem udělala ve vzduchu salto vpřed. Počkat! Já udělala salto? Zarazila jsem se. Což byla skvělá příležitost pro Tonyho, aby vystřelil znovu. Na poslední chvíli jsem však vytvořila bariéru, která mě zachránila.

Chtěla jsem doběhnout k výtahu a zmizet v nějakém jiném patře, ale Stark můj plán vytušil a pomocí trysek se dostal k výtahu dřív než já.

„Ale, ale zrůdička nemá ráda hraní?"posmíval se mi.

Zrůdička? Já přeci nejsem zrůda. Možná jsem jiná, než jsem bývala, ale zrůda? To přeci není možné. Ale co když má pravdu? Stekla mi po tváři osamělá slza. Tony ťal do živého. Zaplavila mě vlna pochybností. Vzpomněla jsem si na to, jak mi řekli, že jsem jen nepovedený experiment, na to jak se cítím pokaždé, když se vidím v zrcadle.

„Ááá."vykřikla jsem při rychlém saltu vzad, které jsem udělala, abych se vyhnula další střele.

Byla to rána za ránou. Střídavě na mě posílal mini raketky, pálil paprsky, nebo střílel z mini kulometu, který má v příslušenství obleku. A já jen poskakovala a dělala nejrůznější akrobatické kousky, aby mě nic netrefilo. Dělala jsem hvězdy, kotouly, přemety, úskoky, stojku na rukou s kotoulem, dokonce jsem se i pořádně odrazila, udělala ve vzduchu most, dopadla do stojky, dorazila se rukama a přistála zase na chodidlech. Tenhle akrobatický kousek mě dost vysílil, společně se hvězdami bez použití rukou, parakotoulů a další a další pohybů, které jsem viděla jen ve filmech, ale v životě by mě nenapadlo, že je moje tělo dokáže zopakovat.

„Starku?!"ozval se ženský hlas.

Najednou Tonyho zlobu přebyla vlna zděšení, která přicházela od té ženy. Otočila jsem se na nově příchozího, což byla osudová chyba. Iron man využil mojí chvilkové nepozornosti a vystřelil z mini kulometu.

Zjistila jsem, že ve dveřích stojí vyděšená Wanda, od které ke mně mířila její červená mlha. Nevěděla jsem co dřív, jestli se vyhnout kulkám nebo utéct pře Wandinou mocí.

Moje rozhodnutí hodně ulehčil Tony, jehož kulky mě zasáhly do levé nohy a boku.

Rychle jsem udělala mezi mnou a ním bariéru, abych neschytala další rány. Wandina mlha se stočila a ode mne zamířila ke Starkovi, kterého znehybnila.

„Ariano?!"uslyšela jsem z balkonu Thorův hlas, který předcházela vlna obav a zděšení.

Lehla jsem si na záda a snažila se vypořádat s bolestí od střelných ran. Zahlédla jsem Scarlet witch a Thora, jak se ke mně rozběhli. Nevěřila jsem jim! Nikomu! A po tomhle už ani nikdy věřit nebudu! Svíjela jsem se na zemi v bolestech, ale dokázala jsem se dostatečně soustředit na to, abych ze stěny, která oddělovala mě a Tonyho udělala kopuli, která mě ochrání před okolím.

„Co se tady stalo?"vběhla do místnosti Natasha s Bartnem a Falkonem.

„Áááá."vykřikla jsem bolestí.

„Áááá."vykřikla jsem bolestí.

Kulky v mém těle se samy pohnuly. Byla to strašná bolest. Úplně jsem přestala vnímat své okolí. Jedna kulka za druhou se ukrutně pomalu vydala na zpáteční cestu z mého těla. Chvílemi jsem byla v klubíčku a chvílemi propnuta v luku. Když však i poslední kulka opustila moje tělo, rychle jsem se stočila do klubíčka a svoji bariéru jsem zmenšila těsně k sobě. Někdo se bariéry dotkl a ta mu dala ránu. Slyšela jsem, že někdo volá moje jméno, ale bylo to jakoby z veliké dálky a já neměla chuť odpovídat. Soustředila jsem se jenom na příjemné teplo rozlévající se z útrob ran. Pomalu, ale jistě mizela veškerá moje bolest a nahrazovaly ji pocity ostatních. Všichni byli v šoku a zlobili se na Starka. Pak se tu mísil pocit strachu, nechápavost, zmatenost a další podobné pocity. Bylo toho moc. Cítila jsem, jak pocity ostatní ve mně ubíjejí ty moje. Cítila jsem to co ostatní, ale nevěděla jsem, co cítím já.

„Všechno bude v pořádku, jen stáhni tu bariéru a my Ti pomůžeme."ozval se Wandy hlas tak blízko, že kdybych kolem sebe stále necítila tu bariéru, tak bych se vsadila, že mi ta slova šeptá do ucha.

„To zrovna. Já ji sundám a vy mě doděláte."neodpustila jsem si poznámku aspoň ve své hlavě, která mě momentálně neskutečně bolela. Neměla jsem náladu s nikým mluvit a tak jsem to taky hodlala nechat na hodně dlouho.

„Stark nemůže za to, že Tě napadl. Někdo ho ovlivnil. A nikdo Tě dodělávat nechce, chceme Ti pomoct. Cítím tvojí energii, hodně klesá. Jsi vyčerpaná a za chvíli určitě omdlíš."mluvila ke mně dál klidně Scarlet witch.

Tak moment! Jak mohla odpovědět na něco, co jsem si jenom myslela? Že by my... ne, to ne. Kdyby byla v mojí hlavě tak mě určitě přinutí tu bariéru stáhnout a takhle by se se mnou nevybavovala, ale ta moje náhlá bolest hlavy hlasuje pro tuhle domněnku.

„Dejte mi pokoj! Všichni jste stejní! Vy i Hydra! Mluvíte o mé ochraně, ale držíte mě tu zavřenou. Vyprávíte mi jak je tohle všechno pro mé dobro, ale už nevidíte, že se mýlíte! Jste hnusní parchanti, kteří si kopou jen za svůj tým a ostatní jim jsou ukradení!"křičela jsem na Wandu v mysli a čekala, jestli mi odpoví nebo ne.

„Mýlíš se. My Ti opravdu chceme pomoct a Stark byl pod vlivem někoho jiného."udržovala svůj vnitřní hlas stále klidný, ale její pocity jí zrazovaly. Začínalo jí to přemlouvání štvát.

Na rozdíl od ní já už naštvaná byla: „Jděte se všichni vycpat!"posadila jsem se, „A ty vypadni z mojí hlavy!"rozhodila jsem ruce kolem sebe a bariéra vybuchla.

Všichni kdo, postávali kolem, odletěli několik metrů dozadu. Wanda měla pravdu, byla jsem opravdu hodně vyčerpaná, to jsem však nechtěla nikomu ukázat. Přemluvila jsem své tělo, aby se zvedlo ze země. Rozhlédla jsem se kolem. Celá místnost byla zničená po Iron manovu útoku na mě a tenhle výbuch, který jsem způsobila, domu nasadil korunu. Všechen nábytek byl minimálně odřený, většina ho však byla na několik kusů. Avengers leželi různě rozpláclý po celé místnosti a prohlíželi si mě. Byly to zděšené pohledy kloubící se s naštvanými a udivenými. Zhluboka jsem se nadechla a zamířila k výtahu.

„Pietro!"uslyšela jsem Scarlet witch s Visionem.

Podlomila se mi kolena a já padala k zemi. Už jsem se viděla, jak ležím na zemi v té hromádce střepů, ale něčí paže mě zachytily. Vlastně takhle rychle mě mohla chytit jen jedna osoba: „Pietro?!"

„Neboj, držím Tě, zlato!"šibalsky se usmál.

„Neříkej mi zlato!"zamračila jsem se a pokusila se o křik, avšak ze mě vyšel spíš hlasitějš šepot.

„Odnes ji do jejího pokoje. Musí si odpočinout! Její tělo není zvyklé na využívání takové energie."požádal Quicksilvera Vision.

„Hned tam bude."vyhoupl si mě do náruče.

„Na to ani nemysli!"varovně jsem zaprotestovala.

„Smůla,"usmál se „už se stalo."

Rychle jsem zabořila obličej do jeho hrudě a v ten samý okamžik už byl v pohybu.

Tak co vy na to vážení? :D

Část je taková zvláštní a má skoro 2000 slov, ale nějak se mi to pořád nezdá.

Mám na vás ale několik otázek :D

Proč Tony na Ari zaůtočil?

Byl opravdu pod něčím vlivem? A pokud ano, tak pod koho?

Co nebo kdo Ari vyndal/o ty kulky, když byla v bariéře?

Jak to, že si mohla takhle hezky popovídat s Wandou, když předtím stačil pouhý letmý dotyk myslí a Ari se z toho zhroutila?

Proč pořád omdlévá?

Co si myslíte o Pietrovi?

Dělá jí tyhle "rychlopřesuny" naschvál?

Neváhejte a napište ;)

Budu strašně ráda za šechny vaše názory a domněnky, které vás napadají :D