I přes to, že jsem si ze včerejšího vystoupení odnášela hlavně kladné pocity, jsem Lidyi řekla, že u ní opravdu nechci dál pracovat. Pořád jsem se při pomyšlení, že se takhle vystavuju cítila nesvá a ani ten úžasný pocit při tanci to nedokázal přebít. Nepřemluvila mě ani Annie s holkama. K mému štěstí jsem dokonce hned další den na doporučení Amber našla práci v jedné z kaváren poblíž kampusu. Nebudu tam mít sice tolik jako za jeden večer v "La Belle", ale snad to bude stačit. Nastoupit jsem měla od dalšího týdne a už teď jsem si nebyla jistá jak to budu spolu s doučováním, které mám mít s Kingem, zvládat. Jedna z dalších věcí, která mi o víkendu zvedla náladu bylo to, že se tátův stav o něco zlepšil. Měla jsem za něho radost a jen jsem doufala, že nakonec bude všechno zase dobré.

Víkend uběhl jako voda a než jsem se stihla vzpamatovat bylo pondělí 14:58 a já stála před učebnou hudby. Měla jsem nutkání prostě se jen otočit a utéct. Už snad po tisíce jsem si nervózně zastrčila pramen vlasů za ucho. Dnes jsem si je nechala rozpuštěné. Upravila jsem si brýle a znovu se hluboce nadechla a vydechla. Nebyla jsem si jistá z čeho vlastně jsem tak nervózní. Amber si ze mě ráno dělala legraci, že prý jsem nervozní z toho, že budu s Kingem sama v jedné místnosti. Měla pravdu jen napůl. Byla jsem nervózní z toho, že s ním budu sama, ale ne z toho důvodu, že se jedná zrovna o Kinga. Prostě jsem jen všeobecně neměla ráda společnost lidí, které neznám a kteří jsou pro mě cizí. Jsem odjakživa samotářka a tudíž jsem fakt neskákala nadšením, že budu muset trávit čas zrovna s ním. Navíc po tom všem co jsem o něm slyšela se ještě divím, že o něj má nějaká holka zájem. Možná je to krasavec, ale taky je to hlavně blbec a takový za to nestojí.

"Klidně jsi mohla počkat uvnitř," vyrušil mě z mých myšlenek hluboký hlas zamnou a než jsem se vzpamatovala už kolem mě dotyčný prošel a aniž by se na mě jedinkrát podíval, vešel rovnou do učebny přede mnou.

Zavrtěla jsem hlavou a s kytarou v ruce jsem ihned zamířila za ním. King už seděl na jedné z židliček a vytahoval svou kytaru z obalu. Následně si ji opřel o koleno a začal ladit jednotlivé struny. Měla jsem alespoň chvíli čas si ho konečně prohlédnout. Krátké, tmavě hnědé vlasy. Modro-šedé oči, které schovával za přivřenými víčky jak se snažil soustředit aby byly struny správně naladěné. Na ostře řezané bradě měl třídenní strniště, které mu přidávalo pár let navíc. A nakonec vysportovaná postava díky školnímu fotbalu. Jak jsem říkala hezký, ale blbec. Po dokončení obhlídky jeho osoby jsem se přesunula na jednu z židlí naproti němu a stejně jako on jsem následně po vyndání z obalu začala kytaru ladit. Nebudu lhát, nešlo mi to tak snadno jako jemu. Celou dobu jsem se na ni usilovně mračila a silou myšlenek jsem se snažila jednotlivé struny donutit k tomu aby zněly tak jak mají. Ačkoliv jsem se na něho nedívala, přísahala bych, že se mi vysmíval. 

"Můžeme začít?" prolomil ticho, které doteď narušovaly jen zvuky ladění strun. Očividně to chtěl mít rychle za sebou a moje pomalé a ani ne příliš účinné ladění už ho začínalo štvát. A to jsme ještě ani nezačali.

"Jasně," nebyla jsem si jistá jestli můj souhlas slyšel, jelikož i já jsem měla problém určit jestli z mých úst vůbec nějaký zvuk vyšel, ale soudě dle toho jak ihned nastavil ruce pro první tón nejspíš i tak pochopil.

"Vezmeme to úplně od začátku a nejdříve tě pořádně naučím hrát jednotlivé akordy," vysvětloval mi s pohledem upřeným do mých očí. Kývla jsem, že rozumím a lehce jsem se na své židli zavrtěla. Připadala jsem si hloupě. Nejenom že jsem vypadala jako úplná blbka, která si zvolila předmět, který nezvládá ale navíc na něm bylo dost znatelné jak moc rád by byl kdekoliv jinde, jen ne tady se mnou. 

"Začni akordem G," poručil a pro jistotu ještě i předvedl. Tenhle akord pro mě nebyl problém a tak jsem ho po něm snadno zopakovala, načež on jenom spokojeně kývnul hlavou a už mi předváděl další z řady akordů.

Ty základní se mi dařilo opakovat dost úspěšně, jenže pak přišli na řadu ty těžší a s těmi už jsem měla menší problém. Ačkoliv se mi zdálo, že jsem akord zahrála dobře Kingův naštvaný výraz říkal něco jiného. A takhle to pokračovalo ještě půl hodiny, než naše trápení ukončil tím, že si dáme pauzu. Bylo mi trapně. Hlavu jsem si opřela o kytaru a koukala jsem nepřítomně někam do rohu místnost, mezi tím co on se usmíval na něco co viděl ve svém telefonu. Nejradši bych byla někde na druhém konci planety.