Málem jsem zapomněla na celou tu záležitost s doučováním. Tedy až do dnešního rána, kdy mi od Ethana přišla smska ohledně termínu první hodiny.

/Ethan/ V pondělí, ve 3 v hudební učebně. Buď přesná. Ethan King

Byla to velmi stručná zpráva. Nemělo cenu se ho ptát kde vzal moje číslo nebo jak si představuje celkový průběh doučování. Neměla jsem v plánu si s ním celé dny textovat. Odeslala jsem mu na to jen krátkou odpověď, potvrzení, že s tím počítám.

/Rebecca/ Budu tam.

Vůbec jsem se na to netěšila. Představa, že s ním budu trávit několik hodin o samotě mě děsila, i když věřím, že jiné holky by se mnou moc rády měnily. Jenže já nejsem jako ostatní a rozhodně jsem nestála o společnost slavného lamače dívčích srdcí Ethana Kinga. Radši bych trávila všechen ten čas posloucháním Amber a jejich nejnovějších drbů než tohle. Bohužel jsem neměla na výběr. Takže to prostě budu muset nějak přežít.

***

Celý den jsem byla jako na trní a když jsem pak seděla v maskérně uvnitř "La Bella", byla už jsem skoro na pokraji zhroucení. Annie to přišlo strašně zábavné a vyprávěním různých historek z jejich vystoupení se mě snažila ještě víc vynervovat. V podstatě se na mě všechny nahrnuly sotva jsem přišla. Dotlačily mě až k jednomu z toaletních stolků a usadily mě na židli před ním. Pak se pustily do díla. Annie se vrhla na mé vlasy, mezitím co se Jasmin nabídla, že mi pomůže s makeupem. Brýle mi odložily stranou a podaly mi balení kontaktních čoček, které pro mě dnes vyzvedly. Chtěla jsem se zeptat, jak věděly, které koupit, ale nenechaly mě ani mluvit. Takže mi nezbylo nic jiného než si čočky nasadit a dál čekat než skončí s veškerýma úpravama. Během toho k nám přiběhla ještě Lidya s tím, že si musím zvolit své umělecké jméno pod kterým mě může napsat na program. Nemusela jsem dlouho přemýšlet. Jméno mé matky byla jasná volba. Molly, pod tímhle jménem dnes budu tančit.

Když jsem se po jejich řádění nakonec viděla v zrcadle, nevěřila jsem vlastním očím. Tohle jsem nemohla být já. Před zrcadlem stála krásná dívka s rozpuštěnými vlasy, které kvůli vystoupení byly navlhčené aby působily mokrým dojmem. Oči jsem měla orámované černou linkou a řasy zvýrazněné řasenkou. Víc ani nebyla potřeba protože mi stejně horní polovinu obličeje zakrývala černá krajková škraboška, která v tuhle chvíli ještě víc zvýrazňovala barvu mých očí, ačkoliv se to zdá přehnané, bylo to tak. Rty zvýrazněné matnou, bordovou rťenkou. Na sobě jsem měla krátké černé a až moc přiléhavé kraťasy, které zvýrazňovaly mé křivky. Pod volným bílým crop topem jsem pak měla černou krajkovou bralettku. Z počátku jsem si v tom připadala až moc nahá, nebyla jsem zvyklá chodit takhle odhalená, zvlášť když jsme na konci vystoupení měli odhodit i onen bílý crop top. Jenže když jsem se pak na sebe dívala v tom zrcadle připadala jsem si jako někdo jiný. Dokonce jsem se v oblečení, které jsem měla na sobě, začínala cítit pohodlněji. 

"Moc ti to sluší Becco. Říkala jsem, že až se na tobě vyřádíme, budeš nejhezčí tanečnice na pódiu," objala mě kolem ramen Annie a zářivě se náš odraz v zrcadle usmívala. 

"Vypadám jinak," pořád jsem nemohla uvěřit, že ta osoba, kterou vidím v zrcadle jsem já.

"Vypadáš skvěle," věnovala mi milý úsměv a pak už mě tahala směrem k pódiu.

Bylo na čase se připravit. Zbývalo jen několik minut do začátku našeho vystoupení. Všechny už jsme stály na svých místech a já vzpomínala na včerejší den, kdy jsme až do pozdních hodin nacvičovaly choreografii. Nebyla nijak těžká v podstatě byla z převážné části o improvizaci, bylo jen a jen na dané tanečnici jaký pohyb zvolí v místě, kde na to byl vyhraněný prostor. Bavila jsem se, až mě to samotnou překvapilo jak moc. Holky na mě byly milé, nepřipadala jsem si s nimi tak nesvá jako při tančení ve škole. Jenže teď když jsem stála na pódiu a opona se pomalu dala do pohybu, na mě veškerá tréma a stres znovu dolehly. Ruce i nohy jsem měla jako z želé a když jsem viděla všechny ty lidi, kteří se na nás přišli podívat, zapomněla jsem i jak se dýchá. Přistihla jsem se, že si zase koušu spodní ret, stejně jako to dělám vždycky když jsem nervózní a okamžitě jsem toho nechala. Hudba začala hrát. Hluboký nádech a výdech. To zvládneš Becco! Nikdo tě nepozná! Teď v tuhle chvíli můžeš být sama sebou, nikdo tě nebude soudit, nikdo si na tebe nebude ukazovat. Stačily první dva kroky. První dva kroky a já se uvolnila. Všechen ten stres, všechna ta nervozita ze mě opadla a já se soustředila jen na tanec a hudbu. Nechala jsem se tím pohltit. Okolní svět pro mě přestal existovat a já si najednou připadala silnější. Víc sebejistá a mnohem víc uvolněná. Doba kdy jsem tohle naposledy při tanci cítila už byla dávno pryč a doteď jsem nevěřila, že bych to mohla ještě někdy zažít.