Nebyl jsem zrovna nadšený když mi pan Johnson oznámil, že budu doučovat kytaru nějakou neskutečně levou holku. Ani to jméno mi nic neříkalo a to znám skoro všechny holky na škole. Rebecca Adamsová...prý je to taková ta typická šedá myška, alespoň podle Jamieho. Johnson chtěl abych s doučováním začal co nejdřív, jenže já teď zrovna kvůli tréninkům a zkouškám neměl vůbec čas, proto jsem mu rovnou oznámil, že jakmile se mi v kalendáři uvolní místo, budu ji kontaktovat. Od té doby uběhlo několik týdnů a jelikož na mě Johnson tlačil, musel jsem s oním doučováním začít. Po notné chvíli přemýšlení jak se z toho ještě na poslední chvíli vykroutit jsem dotyčné poslal smsku s instrukcemi.

/Ethan/ V pondělí, ve 3 v hudební učebně. Buď přesná. Ethan King

Stručná a jasná zpráva. Číslo jsme si sehnal na studijním a jen jsem doufal, že bylo aktuální. Odpověď přišla skoro hned.

/Rebecca/ Budu tam.

Čekal jsem trochu obsáhlejší odpověď, ale na druhou stranu jsem byl rád, že si nechce dlouze dopisovat. Jen doufám, že to bude alespoň k něčemu, protože jestli s ní ani sám profesor neudělal žádný pokrok, tak si nejsem jistý jestli se mnou to bude lepší.

***

V "La Bella" jsem byl už stálým klientem stejně jako Jamie. Narazil jsem na něj skrz jednu holku se kterou jsem tehdy často spal a ona shodou okolností v klubu tančila, alespoň teda do doby, než se odstěhovala bůhví kam. Každopádně i pak jsem podnik pravidelně navštěvoval. Líbilo se mi jak to tam měli zařízené, jak přirozeně a zároveň luxusně to tam působilo. Navíc všechny ty nádherné holky, které moc dobře věděly jak se mají hýbat aby nepůsobily lacině, ale zároveň dokázaly i tak všechny v místnosti rozhycovat. Klub fungoval jen v pátek a sobotu večer a dívky vždy vystupovaly společně. Všichni návštěvníci museli dodržovat několik pravidel, ale já s nimi neměl nikdy problém. I tak jsme já i Jamie několikrát skórovali s nějakou z tamních dívek a že bylo z čeho vybírat, jelikož se jich tam hodně vystřídalo. Momentálně se tam už několik měsíců drží stálá osmička tanečnic a jsou vážně skvělé, jenže před nedávnem se jedna z nich rozhodla odejít, alespoň to tedy tvrdila majitelka klubu při jejich posledním vystoupení, takže jsem zvědavý kdo nastoupí na její místo.

Když jsme dorazili, byl už klub skoro plný. Naštěstí jsme jako stálí zákazníci měli svůj stůl a nejlepší na tom bylo, že to byl stůl hned u pódia. Usadili jsme se a hned si oba objednali sklenku chlazeného Jacka. Zbývalo jen pár minut než vystoupení začne, nejdřív vždy na pódiu vystoupí majitelka klubu, která zopakuje pravidla pro nové návštěvníky a popřeje všem příjemnou zábavu.

"Hele dneska to zkusím na tu s růžovýma vlasama," uculil se Jamie. Při každé návštěvě si vybral jednu z tanečnic a tu se pokoušel celý večer sbalit. Někdy se mu to povedlo, někdy zase ne, ale rozhodně byl hrozně vytrvalý. Já nad tím jen zavrtěl hlavou, tohle nebylo nic pro mě. Ne, že by se mi ani jedna z těch holek nelíbila, ale období kdy jsem se otáčel za každou sukní už mě dávno přešlo.

Místnost potemněla a tlustý závěs na pódiu se dal do pohybu. Dívky stály přichystané na svých pozicích  oblečené jen do velmi krátkých a těsných černých šortek, které jim dokonale obepínaly zadečky. Bílé, volné crop topy jim pak zakrývaly vrchní část těla. Vlasy měly mokré a celkově působily dojmem jako by je zrovna zastihla malá přeháňka. Polovinu obličeje jim pak jako pokaždé zakrývala škraboška. Přejel jsem všechny dívky pohledem. Stále ty stejné tváře. Teda až na jednu. Vrátil jsem se pohledem na dívku uprostřed. Kratší kaštanové vlasy měla mokré a lehce se jí lepily na obličej. Oproti ostatním působila lehce nervózně a v jedné chvíli jsem zachytil jak si kouše spodní ret. Nemohl jsem z ní spustit oči. Něco na ni bylo. Po prvních pár krocích bylo vidět jak z ní všechna nervozita opadá, uvolnila se a začala působit sebejistěji. Po celou dobu jsem se soustředil jen na ni, všechno kolem přestalo existovat. Byla tam jen ona. Každý pohyb, každé pohození hlavou, to všechno se mi vtisklo do paměti. A pak všechny odhodily ten bílý crop top a odhalily co skrývají pod ním. V jejím případě to byla černá krajková bralettka. Dokonalý pohled. Bylo to poprvé co jsem mezi prvníma běžel o přestávce k baru abych ji napsal pozvánku do salónku. Připadal jsem si trapně, protože jsem se všem těm chlapům, kteří tohle dělali smál a ohrnoval jsem nad nimi nos, jenže tentokrát jsem nemohl jinak. Chtěl jsem s ní mluvit, chtěl jsem ji vidět dýl než pár minut během tance na pódiu. Jaké zklamání pak bylo, když mi přišla barmanka říct, že ona dívka mou pozvánku odmítla. Alespoň jsem tak zjistil její přezdívku. Sice mě dnes odmítla, ale počkej krásná Molly já se jen tak nevzdám.