Ann mě zase táhla rovnou do prostor za oponou, kde už pilně trénovaly další tanečnice. Všechny byly tak krásné, že jsem pomalu začínala uvažovat co tady vlastně dělám. Oproti nim jsem byla jen průměrná holka s dioptrickýma brýlema a širšími boky.

„Děvčata vedu nám novou posilu," spustila vesele a přerušila tak jejich trénování.

„No super, ještě řekni že je stejné kopyto jako ty Ann," odfrkla si dívka s rudými vlasy a šedýma očima, načež jsem já jen nechápavě pozdvihla obočí.

„Ahoj, já jsem Jasmin a Nicol si nevšímej to ona je kopyto," vyšla mi vstříc menší holčina s tmavší pletí, tmavě hnědými vlasy a zeleno-hnědýma očima. Tvářila se přátelsky a Nicol, jak se ona druhá dívka jmenovala nad její poznámkou jen zakroutila očima a rozhodla se, si nás dál nevšímat.

„Támhle to je Leanne," ukázala Jasmin na černovlasou Asiatku po její pravé straně, která mi na pozdrav s úsměvem lehce zamávala.

„A tyhle dvě jsou Daisy a Aimee," pokynula nakonec k blondýnce s perfektně střiženým mikádem a dívce s výrazně růžovými vlasy.

„Ještě s námi tancovala Caitlin, ale místo ní jsi tady teď ty, jelikož se rozhodla nás opustit," dokončila představování Annie.

„Ahoj všichni, já jsem Rebecca, ale můžete mi říkat Becco," představila jsem se jim a snažila se na tváři vykouzlit přátelský úsměv.

„Takže ty teď budeš jedna z nás jo?" usmála se na mě Leanne aniž by se zároveň nepřestala protahovat.

„Ne to ne, zatím tady budu jen na jedno vystoupení a pak teprve uvidím," rychle jsem vše uvedla na pravou míru. Nechtěla jsem jim říkat, že už se tady nejspíš víckrát neukážu.

***

Hned po seznámení jsme začaly s holkama zkoušet na první vystoupení. Tanec nebyl tak složitý a v podstatě dával dost prostoru i improvizaci, což se mi líbilo. Navíc na mě byly všechny strašně milé a já se vlastně skvěle bavila, což mě hodně překvapilo, protože jsem si skoro s nikým nerozuměla, jenže s nimi to bylo jiné. Annie mě ani na chvíli nespustila z očí a celou dobu na mě dohlížela, jako bych byla její mladší sestra. Dokonce i Nicol se na mě po několika hodinách tréninku přestala mračit, což jsem brala jako velký pokrok. Všechno bylo v pohodě, dokud jsem nedošla domů a všechno na mě nedolehlo. Zítra mám vystupovat! Proboha, já budu zítra vážně vystupovat. Nikdy jsem před tolika lidmi netančila. Teda když nepočítám další studenty. Jenže i před nimi mám vždycky obrovskou trému a co teprve v takovém klubu. Do čeho ses to holka zase dostala. 

Několik minut jsem přecházela po pokoji sem a tam. Snažila jsem se uklidnit a zároveň jsem zvažovala jak se z toho zase vyvlíknout. Jenže už nebylo cesty zpět. Lidya mi už zaplatila předem a já ty peníze vážně potřebuju. To co mi dala stačilo tátovi alespoň na první měsíc a za tu dobu bych si mohla najít něco jiného.