„Dále," ozval se z druhé strany vysoký a autoritativní ženský hlas.

Otevřela jsem tedy dveře a vešla do menší místnosti, která sloužila jako kancelář. Za velkým dubovým stolem seděla postarší žena s pečlivě vyčesanými blond vlasy. Na tváři měla kamenný výraz a ačkoliv ji už mohlo být něco přes čtyřicet, působila velmi atraktivně. Na sobě měla perfektně padnoucí šedý kostýmek. Ruce sepnuté na desce stolu. Naproti ní pak na jedné z židlí seděla Annie, na tváři přátelský úsměv. Na sobě měla stejně jako já pohodlné džíny a bílou košili.

„Pojď dál Rebecco a posaď se," ukázala žena na volnou židli vedle Annie.

„Stačí pár menších úprav a bude nejžhavější holkou v podniku," otočila se Annie k oné ženě mezitím co jsem se já usazovala na své místo. Moc jsem nechápala o čem mluví a už vůbec mi nebylo příjemné, když si mě ta žena měřila přísným pohledem od shora dolů a zase zpátky.

„Já jsem Lidya, majitelka restaurace do které si vcházela a také soukromého luxusního podniku La Bella ve kterém se nyní nacházíš," představila se mi. „Máš nějakou představu o tom co obnáší práce v mém podniku?" zeptala se mě.

„No,...Annie říkala, že tady pracuje jako tanečnice a ukazovala mi nějaké video, vypadá to jako luxusnější striptýz" pokrčila jsem rameny.

„Striptýz?" rozesmála se Lidya. „Dovol abych ti vysvětlila o čem práce v tomto podniku je. Mé dívky opravdu tančí. Tančí pro pobavení publika, které se skládá sice převážně z mužů, ale najdeš mezi nimi i spoustu žen. Dívky jsou oblečeny do speciálních kostýmů nebo oblečení, které lichotí jejich postavám. Jde o to návštěvníky zaujmout hlavně tancem ale i vzhledem, zároveň je chceme také pobavit. Nikdo z návštěvníků se nesmí dívek dotýkat, pokud jim to ona sama nedovolí, to je jedno z hlavních návštěvních pravidel. Většinou dívky vystupují na pódiu společně, přesto si může návštěvník zažádat o jednu z nich, aby mu sama zatančila v salónku. Dívka tuto žádost pak buď přijme nebo odmítne," vysvětlovala a pohled mi přitom upírala zpříma do očí. „Žádnou z mých dívek do ničeho nenutím, nemusí dělat nic co by jim bylo nepříjemné, každopádně tance v salóncích jsou za prémie. Nejsme žádný striptýz ani bordel. Jsme seriózní podnik pro bohatou klientelu, která se k nám chodí odreagovat, ale také zde nepouštíme každého. Návštěvníci si musí dělat rezervace předem a také zde máme několik vážených stálých hostů. Posledním a zároveň nejdůležitějším pravidlem u nás je nošení škrabošek, nechceme aby naše dívky kvůli práci v klubu někdo obtěžoval i v jejích osobním životě a tak jim tímto způsobem dopřáváme anonymitu a volnost," dokončila svůj monolog a hlavou pokynula Annie aby pokračovala.

„Ukazovala jsem Lidyi video, které jsem nahrála tenkrát ve studiu. Tančíš vážně skvěle a máš přirozené a zároveň smyslné pohyby, které by se nám tady hodily. Jedna z našich tanečnic od nás zrovna před nedávnem odešla a my teď za ni sháníme náhradu. Já bych byla moc ráda, kdybys to byla zrovna ty," naklonila se ke mně blíž. „Pojď to s námi alespoň zkusit. Dej tomu šanci. Prosím Rebecco, jedno vystoupení a pak můžeš buď pokračovat nebo odejít," prosila mě.

„Takže jestli jsem to pochopila správně, žádný fyzický kontakt s návštěvníky, když nebudu chtít. Žádný soukromý tanec, když řeknu ne a po celou dobu budu mít na obličeji škrabošku aby mě nikdo nepoznal?" zopakovala jsem ty nejdůležitější věci které jsem pochytila, abych se ujistila, že jsem to pochopila správně.

„Přesně tak," přikývla Lidya a lehce se na mě usmála.

„A když se nebudu cítit dobře, můžu kdykoliv skončit?" ujistila jsem se ještě.

„To souhlasí," znovu přikývla Lidya a Annie už na tváři pohrával vítězný úsměv.

Lehce jsem si povzdechla. Potřebuju pomoct tátovi, dělám to všechno hlavně pro něj nebo ne? Kdykoliv přece můžu skončit. Hlavou mi běhalo tisíc důvodů proč do toho jít a zároveň dalších milión proč se rychle sebrat a utéct.

„Já to teda zkusím. Jedno vystoupení a pak se teprve rozhodnu jestli zůstanu nebo odejdu!" dala jsem jim nakonec svůj souhlas.

Annie vypískla a vrhla se mi kolem krku. Lidya si stále držela kamennou tvář ale i jí na tváři pohrával lehký úsměv. Zároveň ze stolu vytáhla štos papírů, které přede mě lehce postrčila.

„Potřebuju abys mi podepsala pár formalit a taky ještě dnes něco uděláme s tvým vzhledem, alespoň tedy na vystoupení," pokynula na mě hlavou.

„Co je na mém vzhledu špatného?" pozvedla jsem nechápavě jedno obočí.

„Rebecco, účelem vystoupení je diváky zaujmout a toho s brýlemi a culíkem rozhodně nedosáhneš. A trocha líčení by ti taky neuškodila," mrkla na mě a jakmile ode mě převzala podepsané papíry, už nás s Ann vyháněla ven.