Od toho co jsem mluvila s Annie uběhl měsíc a věci se bohužel jen posouvali k horšímu. Táta potřeboval zvláštní péči a já si tady nedokázala sehnat práci, která by mi vynášela dostatečné peníze aniž bych musela přerušit studium. Proto jsem posledních několik dnů čím dál tím víc přemýšlela nad jejím návrhem a ačkoliv se mi to pořád příčilo nepřišlo mi to teď až tak nepřijatelné jako tehdy. Nejspíš to bylo i tím, že už jsem v podstatě ani moc jiných možností neměla. A tak jsem se nakonec jednou večer rozhodla, že se tam zajdu alespoň podívat. Zavolala jsem Annie a domluvila se s ní ohledně mé návštěvy. Byla nadšená, i když jsem ji jasně zdůrazňovala, že to neznamená, že se k nim přidám, stačilo ji, že alespoň přijdu.

Ráno jsem se tedy oblékla do pohodlných džínů a staré, vytahané mikiny. Nasadila jsem si brýle a vlasy stáhla do vysokého copu. Přehodila jsem přes sebe bundu a vydala se do dalšího chladného, březnového dne. Na adrese, kterou mi Annie nadiktovala jsem byla během chvilky. Od kolejí byla vzdálená jen jednu zastávku metra a pět minut chůze. Přímo přede mnou byl vchod do luxusně vyhlížející restaurace, což úplně neodpovídalo podniku do kterého jsem se měla jít podívat. I přesto jsem vešla dovnitř a vydala se směrem k baru kde stála holčina v mém věku a utírala sklenice. Rychlými kroky jsem tedy přešla až k ní.

„Ahoj, mám domluvenou schůzku kvůli práci a byla mi nadiktována tahle adresa," začala jsem.

„Omlouvám se, ale my nikoho nehledáme, musí to být omyl," odbyla mě ona aniž by se na mě podívala.

„Ale Annie říkala...," chtěla jsem protestovat.

„Annie? To jsi měla říct hned, ty musíš být Rebecca!" přerušila mě jakmile zaslechla zmínku o Annie a okamžitě mi začala věnovat svou plnou pozornost.

„Ano, jsem Rebecca," odkývla jsem ji.

„Já jsem Jenny, hned tě zavedu dozadu Annie a Lidya už na tebe čekají," mrkla na mě a už mě za sebou táhle ke dveřím s nápisem Sklad.

Lehce mě to vyvedlo z míry a to co se ukrývalo za nimi mě pak vykolejilo ještě víc. Jakmile totiž Jenny otevřela dveře ocitly jsme se místo ve skladu v dlouhé, úzké chodbě končící dalšími dveřmi. Na zdech byly obrazy s fotkami děvčat vyfocených ve velmi sexy pózách, většina z nich byla spoře oděná a ty odvážnější byly dokonce nahé, přičemž ale pózovaly tak, aby neukazovaly nic nepřípustného. Obdivně jsem na ty fotky hleděla.

„Každá holka má tady svou fotku, aby se návštěvníci mohli před vstupem podívat na co se můžou těšit," vysvětlila mi Jenny. „Tahle je moje," ukázala na jednu z fotek napravo od nás.

Seděla obkročmo na židli a ležérně se opírala o opěradlo. Dlouhé blond vlasy ji v loknách spadaly přes ramena. Plné rty měla zvýrazněné matnou růžovou rtěnkou, oči a horní polovinu obličeje pak měla skrytou za černou krajkovou škraboškou. Smyslně upírala svůj pohled přímo na fotografa a přitom působila tak přirozeně. Na sobě měla jen hodně krátké džínové kraťasy a krajkovou černou podprsenku.

„Páni," nevěděla jsem co na to říct.

„Skvělá že? A támhle má fotku Annie," zasmála se a následně ukázala na další fotografii nalevo od nás.

Skoro bych na ni Annie nepoznala. Její havraní vlasy byly perfektně sčesané do vysokého koňského ohonu. Na sobě měla černou koženou sukni, která skvěle sedla k její postavě a zvýrazňovala jí boky. Pod černou koženou bundou pak měla rudou bralettku. Samozřejmě stejně jako Jenny měla horní polovinu obličeje skrytou pod škraboškou. V pravé ruce si držela cop zatímco v levé držela červený pendrek jehož druhý konec svírala v zubech. Vydala divoce a sexy, což byl účel.

„Všechny vypadáte skvěle," žasla jsem dál.

„Třeba tady brzo bude i tvoje fotka," mrkla na mě Jenny, když jsme došli ke dveřím.

Než jsem ji stihla oponovat s tím, že zatím nemám v plánu se k nim přidat, ty dveře otevřela a mi se tak naskytl pohled na další obrovskou místnost. Bylo tam několik stolů pro návštěvníky, přičemž přímo před nimi se tyčilo obrovské pódium momentálně zakryté oponou. Napravo pak stál obrovský bar za nímž byla tři obří zrcadla. Vypadalo to tam velmi luxusně. Jenny mě vzala na opačnou stranu kde místnost pokračovala v další úzkou chodbu.

„Tady je několik soukromých salónků," ukázala na několik dveří a jedny z nich otevřela.

Místnost byla lemovaná zrcadly, uprostřed stál velký pohodlný gauč a před ním zase skleněný obdelníkový stůl. V rohu bylo menší dřevěné pódium na jehož levé straně byla dokonce striptérská tyč. Valila jsem na to všechno oči a Jenny se mi za zády smála.

„Taky jsem takhle koukala, když jsem tady byla první den," culila se na mě a už mě znovu tahala zpátky na chodbu a pak až do posledních dveří na jejím konci.

„Dál už s tebou nepůjdu, vevnitř tě čeká Lidya s Annie, tak hodně štěstí," usmála se na mě, lehce mě poplácala po ramenu a odešla.

Několikrát jsem se zhluboka nadechla a znovu vydechla abych se alespoň trochu uklidnila. Byla jsem nervózní a vlastně jsem ani nevěděla z čeho. Všechno to tady působilo dost luxusně na to co se tady vlastně odehrávalo. Naposledy jsem se nadechla a zlehka jsem zaklepala na dveře přede mnou.