Další den mě čekalo několik náročnějších přednášek a seminářů. Krom toho jsem potřebovala ještě trénovat nové taneční kroky jelikož se velmi rychle blížila předváděčka na které záviselo moje další zaměření při studiu. A taky jsem na dnešek měla hodinu kytary, nevím proč jsem se rozhodla si ji na tenhle rok zapsat do rozvrhu, nejspíš jsem čekala, že to bude hračka. Jenže opak byl pravdou a já s tím i po několika měsících měla pořád problém a vypadalo to, že náš učitel už se mnou pomalu ale jistě ztrácel nervy. Co se týče včerejška, nedopadlo to nakonec úplně nejhůř. Všichni se skvěle bavili, dokonce i já, což je docela zázrak. Moc jsem se sice do jejich diskuzí nezapojovala a většinu času jsem jen mlčky seděla a pozorovala je, ale jejich dobrá nálada a bezstarostnost se i tak přesunula i na mě. Dokonce jsem si všimla jak mě Cameron několikrát zamyšleně pozoruje. Ze začátku mi to bylo celkem nepříjemné, ale pak jsem se rozhodla to ignorovat. Nakonec jsem jako první odešla spát, přičemž ostatní pokračovali v zábavě až do rána.

***

Po dnešním dni jsem byla úplně vyřízená a to mě ještě čekala hodina kytary a trénování tance. Šla jsem si zrovna do skříňky pro další věci, když se vedle mě objevil Cameron.

"Ahoj Becco," usmál se na mě.

"Ahoj Camerone," lehce jsem mu úsměv opětovala a dál jsem se přehrabovala ve své skříňce.

"Včera to bylo fajn," pokračoval dál v konverzaci a já místo odpovědi zase jen tiše přikývla. "Tak mě napadlo, že bychom to mohli někdy zopakovat," a přesně v ten moment mi v hlavě začalo blikat výstražné světýlko. Kdežto on zářil jako vánoční stromeček.

"Jo, to ehm...to asi můžeme," vážně jsem chtěla znít víc nadšeněji, ale to bych lhala.

"Tak super, zatím se měj Becco," vypadalo to ale, že Cameronovi moje odpověď stačila ke štěstí a vesele odkráčel pryč. Tenhle rozhovor byl rozhodně dost divný. Zavrtěla jsem hlavou a s kytarou přehozenou přes rameno jsem se vydala do učebny hudby, kde mě čekalo čtyřicet minut utrpení.

***

Měla jsem pravdu, profesor Johnson se mnou už vážně ztrácel trpělivost a dnešní den pro něj nejspíš byla poslední kapka. 

"Rebecco, takhle už to dál nejde, jestli chcete z tohoto předmětu projít, tak musíte dělat pokroky, jenže ty se zatím nedostavují," mračil se na mě. Chápala jsem ho, co se týče hudebních nástrojů byla jsem fakt dřevo a jemu jsem jen zbytečně přidělávala práci. "Trénujete vůbec doma?" promnul si unaveně kořen nosu.

"Ano, každý den," i když to tak rozhodně nevypadalo.

"Dobře, zkusíme ještě jednu věc a jestli ani tohle nezabere, tak už nevím," povzdechl si a odložil svou kytaru zpět do pouzdra. "Přiřadím vám jednoho z mých žáků aby vás doučoval, má pro to skvělý cit a věřím, že by s tím opravdu mohl pomoct," usmál se na mě. Moc se mi to nelíbilo, ale nezbylo mi nic jiného než souhlasně přikývnout. "Budu ho informovat a Ethan se pak s vámi spojí aby jste se domluvili na podrobnostech," dokončil svůj monolog.

"Ethan, jako Ethan King?" nadzvedla jsem překvapeně obočí.

"Ano, máte s tím nějaký problém slečno Adamsová?" zamračil se Johnson.

"Ne pane," zakývala jsem hlavou. Překvapilo mě, že zrovna někdo jako Ethan King hraje skvěle na kytaru. Po škole se o něm proslýchá, že je to namyšlený frajírek co spal už s polovinou školy a každý večer tráví v barech. Párkrát jsem ho potkala na chodbě a vždycky mi jeho pohled přišel arogantní.

***

Doufala jsem, že ve studiu budu sama, dokážu se tak víc uvolnit, jenže dneska jsem očividně neměla svůj den, a tak tam bylo celkem plno. Našla jsem si teda jedno klidné a tmavé místo v rohu studia. K mému štěstí byla místnost obrovská, po celém jejím obvodu jsou na stěnách zrcadla a k nim přidělané opěrné tyče na protahování. Svůj malý batůžek jsem si odhodila ke zdi a brýle jsem si položila na volnou židli. Vlasy jsem měla zase stažené do drdolu, přičemž mi z něj několik pramínků stejně vypadlo. Zadívala jsem se na svůj odraz v zrcadle. Na sobě jsem měla černé sportovní legíny a mikinový crop top, pod kterým jsem měla ještě černou sportovní podprsenku. Snažila jsem se zastrčit si neposedné vlasy zpátky do copu, ale po pár minutách bezúspěšné práce jsem to vzdala a vlasy jsem si rozpustila. 

Mezitím co už si ostatní nacvičovali kroky, jsem se já teprve protahovala. Nebylo kam spěchat, měla jsem spoustu času. Zrovna se z reproduktorů ozývaly první tóny skladby od The Chainsmokers. Zavřela jsem oči a snažila jsem se soustředit jen na hudbu a na choreografii, kterou jsem vymyslela. Jenže to nešlo! Musela jsem několikrát přestat uprostřed tance. Nedokázala jsem se plně soustředit, pořád tam bylo něco co mě rušilo. Necítila jsem se ve své kůži. Měla jsem pocit jako by mě všichni sledovali, jako by mě hodnotili, i když to vlastně nebyla pravda. Trápilo mě to. Mrzelo mě, že ačkoliv tanec miluju víc, než cokoliv na světě, se nedokážu úplně uvolnit a užít si to. Takhle to prostě bylo pokaždé, dokonce už jsem i chvílemi přemýšlela nad tím, jestli je to vůbec to co jsem chtěla vždycky dělat a přesto nakonec dojdu ke stejnému závěru...to teda rozhodně je!

Po hodině a půl tréninku jsem si sbírala své věci a už jsem se těšila jak si zalezu do své postele s nějakou napínavou knížkou, když se přede mnou objevila krásná dívka s havraními vlasy a uhrančivým pohledem. Na sobě měla na můj vkus až moc upnuté a krátké šortky, přičemž její hrudník zahalovala jen sportovní podprsenka.

"Ahoj, já jsem Annie," zářivě se na mě usmála.

"Rebecca," představila jsem se jí a zároveň jsem si ji podezřívavě prohlížela.

"Viděla jsem tě tančit a musím uznat, že jsi vážně dobrá, tvůj styl se mi líbí," naklonila lehce hlavu na stranu, očividně si mě taky prohlížela.

"Vážně?" obočí mi muselo vyletět překvapením až ke kořínkům vlasů.

"No jasně! A měla bych pro tebe takovou nabídku," úsměv, který u toho vystřihla rozhodně nevěstil nic dobrého. Vypadala jako by měla něco za lubem. Z tašky, kterou měla přehozenou přes rameno vylovila svůj mobil a chvíli na něm něco hledala. "Tady ve městě existuje jeden takový klub...taneční klub a nám teď zrovna chybí jedna tanečnice," vysvětlovala mi a zároveň se i s telefonem přesunula vedle mě.

"O jaký taneční klub se přesně jedná?" zeptala jsem se podezřívavě. Tohle se mi moc nelíbilo. Nerada bych skončila v nějakém pajzlu tančit opilým a slizkým chlapům na klíně.

"Hned ti to ukážu," usmála se na mě a zároveň stiskla tlačítko play na svém mobilu. Na videu byl záznam tanečního vystoupení. Všechny dívky vypadaly skvěle i přesto, že jim polovinu obličeje zakrývaly škrabošky a masky. Tančily fantasticky, působilo to sexy ale zase ne lascivně. A pak to začalo...odhození jednoho svršku, o několik minut později následoval další. Nesvlékaly se úplně ale na mě odhalovaly až moc. 

"Tak to rozhodně ne!" zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou. Rozhodně se nebudu svlíkat před bandou nadržených chlapů.

"Nech si alespoň vysvětlit o co tam jde a jak to v klubu funguje," pokoušela se mě Annie přemluvit.

"Řekla jsem ne a už o tom nechci slyšet!" zamračila jsem se na ni a vzdorovitě jsem zavrtěla hlavou.

"Dobře, kdyby sis to rozmyslela, tak se ozvy," vložila mi do dlaně malou kartičku a zmizela.

Ještě chvíli jsem zírala na místo, kde jsem jí viděla naposledy a pak jsem svou pozornost přesunula na objekt ve své dlani. Byla to vizitka, na luxusním papíru byl napsán název klubu "La Bella" a pod tím telefonní číslo, nic víc ani nic míň. Zamračila jsem se na ni a vhodila jsem ji do batohu. Neexistuje nic co by mě donutilo změnit názor.