Když jsem se ráno probudil byla Becca už pryč. Většinou jsem takhle utíkal od holek já, takže bylo zvláštní být protentokrát na opačné straně lodi. Na mou zprávu proč ode mě utekla, mi jen napsala, že má moc práce a dost pravděpodobně se neuvidíme dřív než další den. Na to jsem se znovu svalil do postele a rozhodl jsem se dát si ještě menšího šlofíka. Přece jen předchozí noc byla náročná. Nad tou vzpomínkou jsem se musel pousmát. Ta noc byla dokonalá a já měl rozhodně v plánu si ji při nejbližší příležitosti zopakovat. 

Ačkoliv jsem to ráno neměl původně v plánu nakonec jsem večer znovu zavítal do "La Bella". Vlastně za to mohl hlavně Jamie, který nebral ne jako odpověď. Usadili jsme se na svém obvyklém místě a objednali si první drink. Už při příchodu jsem si v chodbě všiml nové fotky, která tam ještě minule nebyla. Ta fotka patřila Molly, která na ni byla nádherná a mi už zase začínaly myšlenky na ni zatemňovat mozek. Ještě ráno jsem myslel jen na Beccu a těšil jsem se až budu zase s ní a teď...byl jsem v klubu a hlavu jsem měl plnou Molly. Tohle musí skončit. Musím přestat do klubu chodit. Tohle není vůči Beccy fér. Tohle jsem si alespoň říkal do doby, než Molly spolu s ostatními vstoupily na jeviště. Byla nádherná jako vždycky a stejně tak skvěle i tančila. Celou dobu upírala svůj pohled na mě. Přišlo mi jako by mě přímo vybízela. Bylo skoro až nesnesitelné jak moc jsem po ní znovu toužil, i když bych neměl. I když to nebylo správné. Neměl jsem ani v úmyslu ten večer nechávat Molly vzkaz, ale Jamie to udělal za mě. Jaké pak bylo mé překvapení, když mi přišla jedna ze servírek říct, že Molly souhlasila se schůzkou v jednom ze salónků. Nerozhodoval jsem se dvakrát a během minuty jsem už na ni čekal na smluveném místě.  Přišla druhými dveřmi. Na sobě měla pořád to v čem tancovala a obličej jí stále zakrývala škraboška. Vypadala nervózně, jenže já byl víc. Potily se mi ruce, měl jsem knedlík v krku a hlavně jsem nemohl uvěřit, že tady s ní konečně stojím. 

"Ehm...ahoj já jsem Ethan a ty musíš být Molly?" přerušil jsem nakonec jako první ticho a představil se. Ona jen souhlasně přikývla, ale jinak neřekla ani slovo. "Strašně dlouho jsem se s tebou toužil sejít. Jsi skvělá...teda chci říct tančíš úchvatně a taky jsi moc krásná," v podstatě jsem si ani nevěděl co vlastně říkám, chtěl jsem ji zalichotit, bylo toho tolik, co jsem ji chtěl říct a stejně jsem neuměl najít slov. "Já vím, že je zakázané se vás dotýkat...," přistoupil jsem k ní blíž. Věděl jsem, že je to ode mě nejspíš hodně troufalé, když mě vlastně ani nezná a v podstatě se vidíme poprvé, ale já si prostě nemohl pomoct. Bylo to silnější než já. "Víš, moc rád bych tě políbil," přesunul jsem pohled na její rty.

"Co ke mě cítíš?" přerušila mě ve chvíli, kdy jsem se k ní začínal naklánět. Dokonale mě tím zmátla. Neměl jsem ani tušení co jí na to říct, hlavně proto, že jsem se sám v sobě nedokázal posledních několik měsíců vyznat.

"Já vlastně nevím. Nemůžu na tebe přestat myslet a moc po tobě toužím, ale neumím pojmenovat, co přesně cítím," řekl jsem nakonec přesně to, jak to bylo.

"A co Rebecca? Jak to je s ní?" zašeptala. Tím mě dostala podruhé.

"Jak o ni víš?" nadzvedl jsem překvapeně obočí. Možná nebude až tak neznámá jak jsem si doteď myslel, když věděla o Rebecce. Jak to s ní je? To jsem nevěděl ani já sám.  "Nic s ní nemám, přísahám. Není pro mě nijak důležitá," vyhrkl jsem nakonec a až pozdě si uvědomil, co jsem to vlastně řekl. V podstatě jsem nad tím ani nepřemýšlel, mozek jsem měl úplně vygumovaný a později jsem toho i ohromně litoval.

Přesně ve chvíli, kdy ode mě odstoupila a začala si sundávat škrabošku. Vypadala ublíženě a já nechápal proč. Alespoň do chvíle, než si masku sundala úplně a přede mnou stála v celé své kráse Rebecca. Celou tu dobu to byla ona. Ona byla Molly na kterou jsem nemohl přestat myslet. Ona byla osoba se kterou jsem se jednu noc vyspal a další večer jsem se snažil políbit jinou dívku, přičemž ironií osobu to byla pořád tatáž osoba. A já jí teď do očí řekl, že pro mě absolutně nic neznamená. Ta krutá realita, mě udeřila pěkně tvrdě. Ta bolest kterou jsem v jejích očích viděl...ubíjelo mě to. Nejradši bych si jednu vrazil!

"Becco," chtěl jsem něco říct, nějak to napravit. Zachránit to. Jenže ona mě nenechala. Utekla ode mě a zavřela se za stejnými dveřmi ze kterých předtím přišla. Bušil jsem na ně, volal její jméno, prosil ji aby se vrátila zpátky a nechala mě jí to vysvětlit. Jenže nebylo co vysvětlovat. Lhal jsem jí i sám sobě. Nakonec jsem to vzdal a odešel pryč z klubu.

***

Celý večer a i ten následující den jsem buď seděl zavřený doma nebo jen tak bez cíle jezdil na své motorce po okolí. Napsal jsem Rebecce několik zpráv, dokonce jsem se jí snažil i dovolat, ale ona ani na jedno z toho nereagovala. Chtěl jsem jí dát osobní prostor, neměl jsem v úmyslu na ni nějak tlačit a navíc jsem si to i já sám potřeboval urovnat v hlavě. Popřemýšlet nad tím, co ji vlastně řeknu. Jenže moje trpělivost nevydržela dlouho a tak jsem hned v pondělí ráno naběhl k nim do bytu jako smyslů zbavený. Bušil jsem na dveře tak dlouho, dokud mi Amber nepřišla otevřít. Místo pozdravu jsem se jí jen zeptal, kde má Becca pokoj a když mi to po několika minutách zbytečných dotazů a odmítání nakonec řekla, vtrhl jsem tam bez dalšího zaklepání. Jenže pokoj byl úplně prázdný. Nebylo to tak, že by jen na několik hodin odešla. Naopak byl pokoj prázdný, jako by si sbalila všechny své věci a odjela na delší dobu. 

"Kam odešla?" otočil jsem se na Amber, která mi byla celou dobu v patách. 

"Já nevím, prostě tady ráno nebyla ani ona, ani její věci," pokrčila rameny. 

"Jsi snad její nejlepší kamarádka, tak snad musíš alespoň tušit, kde by mohla být," vystartoval jsem na ni. Byl jsem rozčilený. Možnost to mezi námi spravit mi doslova unikala mezi prsty a to mě štvalo.

"Ona se mi s osobními věcmi nesvěřuje, ani jsem nevěděla, že vy dva...ani nevím co vlastně jste," zamračila se na mě. Ani já nevěděl co jsme my dva byli. Kamarádi? Něco víc? Ať tak nebo tak, pořádně jsem to posral a teď jsem ani neměl šanci to napravit. 

Aniž bych se s ní rozloučil vyběhl jsem z bytu zase ven a vydal se na poslední místo, kde by o Becce mohli něco vědět.