Když jsme dorazili do klubu, byla už zábava v plném proudu. Ze začátku byla Rebecca pořád celkem nesvá, a tak jsem nám hned na rozjezd koupil drink. Vypadala vtipně, když se po prvním loku zašklebila a stejný obličej dělala skoro celou dobu než dopila první sklenku. Hned jsem nám pak objednával další a další, přičemž na Rebecce už bylo celkem znát, že jí alkohol značně stoupá do hlavy. Byla to příjemná změna oproti jiným akcím na které jsem chodil. S Rebeccou jsme si celou dobu povídali o různých věcech a já začínal mít pocit jako bych ji znal už věčnost, i když jsem o ni vlastně až tak moc věcí nevěděl. Troufal bych si říct, že pro mě za tu dobu byla jednou z nejlepších kamarádů jaké jsem kdy měl. Uvědomoval jsem si, že jí mám vážně rád a že s ní chci trávit svůj volný čas i dál. Zároveň jsem z hlavy nemohl dostat Molly z "La Bella". Tolik jsem toužil ji poznat a nejen to. Neustále jsem na ni myslel, dokonce i několikrát v přítomnosti Rebeccy, kdy mě pak musela pošťouchnout abych ji začal vnímat. Byl jsem z toho totálně v hajzlu a přestával jsem se vyznávat sám v sobě. 

Vyprávěl jsem ji jak mě můj strýček učil jezdit na motorce, když mi bylo patnáct. Smála se, když jsem se přiznal, že jsem ze začátku spíš pořád jen padal, než jezdil. Táta byl tehdy zásadně proti a tak jsme museli chodit na tajno. A pak když mi jednou k mým narozeninám strýček koupil mou vlastní motorku, tátu málem kleplo. Nejdřív se pohádal se strýčkem, pak se mnou a nakonec se s tím stejně smířil. Rebecca mě celou dobu poslouchala a u vtipných pasáží se usmívala. Nebyla jako ostatní, kteří se hned vyptávali na mé vztahy s tátou. Prostě jen poslouchala a na nic osobního se neptala. Byla to příjemná změna. Za celý večer jsem se od ní nehnul až na jednu chvíli kdy jsem si potřeboval odskočit. Když jsem se pak vrátil zpátky stál u ní můj spoluhráč Cameron. Nechápal jsem co mě na tom tak štvalo, vždyť si jen povídali. Jenže on stál na můj vkus až moc blízko ní. Celou dobu jsem je pozoroval s rukama zatnutýma v pěst a naštvaným výrazem ve tváři. Nechápal jsem sám sebe. Poslední kapkou pro mě bylo, když se k ní ještě o krok víc přiblížil a zastrčil ji pramen vlasů za ucho. Tak nevinné gesto a přesto mi bylo jasné kam tím Cameron míří, a to pro mě bylo jako spouštěč. 

"Co se to tady děje?" několika rychlými kroky jsem byl u nich. Můj hlas zněl hrubě a rozzuřeně, skoro jsem ho nepoznával.

"Ahoj Ethane," usmál se na mě můj spoluhráč. Vyzařovala z něj až moc velká dávka sebejistoty a tím mě vytáčel snad ještě víc.

"Rebecco myslím, že je nejvyšší čas jít," zavrčel jsem aniž bych se na ni podíval. Chtěl jsem vypadnout, chtěl jsem ji dostat co nejdál od něj a od všech ostatních kluků, kteří by se k ní jen přiblížili. 

"Zrovna jsem chtěl Beccu pozvat k tanci," otočil se na ni, na tváři jeden ze svých proslulých úsměvů na které balil holky. První věc co ve mě vyvolala další nával vzteku byla přezdívka jakou jí oslovil. Ta zkrácenina jejího jména se mi zatraceně líbila a jí očividně taky. To, že jí takhle on řekl jako první mě štvalo ze všeho nejvíc. Druhou věcí pak bylo to, jak se na něj Becca dívala. Byla už značně opilá a tak na jednu stranu ani nebylo divu, že se nechala oblbovat sladkýma řečma. Nemohl jsem jí to mít za zlé.

"Jenže my už odcházíme!" zkusil jsem to znovu. Vážně jsem doufal, že se Rebecca zvedne a odejde se mnou bez dalšího zbytečného dohadování. Měl jsem nutkání přehodit si ji přes rameno a odnést ji pryč.

"Já bych šla ráda tancovat," zavýskala nadšeně. 

"Rebecco...," zavrčel jsem podrážděně. Vážně už jsem toho začínal mít dost.

"Myslím, že je dost stará na to aby se rozhodla sama," přerušil mě Cameron a aniž by čekal co na to řeknu, vzal ji za ruku a odtáhl na taneční parket. 

Já tam zůstal stát s rukama zatnutýma v pěst a nakrčeným obočím. Na baru jsem si objednal další drink a na jeden zátah jsem ho vypil. Nejradši bych se teď sebral a šel domů, jenže jsem tam prostě nechtěl nechat Beccu samotnou v jeho společnosti, i když o ni zrovna v tu chvíli stála víc než o tu moji. Postavil jsem se do jednoho z temnějších rohů baru a celou dobu jsem je pozoroval. Nejdřív spolu jen tak blbli na rychlejší písničky, jenže pak tam DJ pustil jednu pomalejší a Cameron se chopil příležitosti. Přitáhl si Beccu k sobě, dělilo je sotva pár milimetrů a ona mu váhavě obmotala ruce kolem krku. Nakonec si svou hlavu položila na jeho hruď. Chvíli se takhle pohupovali do rytmu hudby. Ve chvíli kdy jí Cameron prstem zvedl za bradu obličej směrem k tomu jeho a svou druhou ruku přesunul na její zadek, mi bylo víc než jasné co se chystá udělat. Nemohl jsem se na to dívat. Už jsem byl na odchodu, když jsem si všiml jak se od něj Rebecca snaží odtáhnout. Očividně o něj nestála až tak, jak jsem si původně myslel a to zjištění mě příjemně zahřálo na srdci. Co už mi takovou radost nedělalo byl Cameronův přístup k jejímu odmítnutí. Místo aby ji pustil, jen ještě víc zesílil stisk aby se nemohla odtáhnout a znovu se k ní začal naklánět pro polibek. 

"Dej od ní ruce pryč!" během sekundy jsem byl u nich a odtáhl ho od ní. Pak jsem se sám postavil před Beccu aby na ní už nemohl sahat. 

"Nechápu proč se do toho pleteš Kingu, běž raději šukat nějakou z roztleskávaček," zařval na mě a to byla poslední kapka. Neváhal jsem ani chvíli když jsem mu dal první ránu pěstí přímo do obličeje. Cameron se ale jen tak nedal a úder mi během vteřiny oplatil. Strhla se celkem mela, kdy jsme do sebe mlátili hlava nehlava. Měl jsem chuť ho zabít. Zuřil jsem, všechna ta zlost ve mě od toho co se u Beccy objevil bobtnala až nakonec vybouchla a já se přestal ovládat. Nakonec nás od sebe oddělila ochranka a spoluhráči s fotbalu, kteří s Cameronem do klubu přišli. Já se naopak vydal rovnou domů. Neřešil jsem v tu chvíli to, že jsem tam Beccu nechal samotnou ani to že budu mít nejspíš zítra dost velký monokl. Prostě jsem jen potřeboval vypadnout. 

"Ethane, počkej!" zakřičela na mě Becca ve chvíli, kdy jsem už odemykal dveře od bytu. Ani jsem si nevšiml, že za mnou běží.

"Co po mě chceš?" otočil jsem se na ní a propaloval ji naštvaným pohledem. Byl jsem pořád hodně vytočený a ačkoliv mi ona nic neudělala, byla bohužel ve špatnou chvíli na špatném místě.

"Cože?" nakrčila nechápavě obočí.

"Nejdřív se tam plazíš po Cameronovi a teď běháš zamnou," zavrčel jsem a dál se věnoval odemykání dveří. Bylo mi jasné, že toho co jsem řekl budu později litovat a taky, že to nebyla vůbec pravda. Jenže já byl plný vzteku a potřeboval jsem ho ze sebe dostat ven.

"Já se...já se po něm neplazila! Snažila jsem se ho od sebe celou dobu odstrčit!" začala po mě křičet pro změnu ona. Což mě upřímně překvapilo. Nikdy jsem ji neslyšel ani zvýšit hlas, natož křičet. Pravda, byla u toho spíš víc roztomilá, než aby naháněla hrůzu, ale vážně se snažila. "A vůbec proč tě to sakra tolik štve?" ukončila svůj monolog. Proč mě to tolik štve? Dobrá otázka. Jenže ani já sám na ni neznal odpověď. Byly jsme jen kamarádi a já se přesto choval jako žárlivý přítel. Přál jsem si v tu chvíli být na Cameronově místě a zároveň jsem věděl, že současně toužím po jiné. Byl jsem z toho všeho zmatený. Byl jsem zmatený ze sebe. 

Jenže místo toho abych ji odpověděl nebo to nějak vysvětlil, jsem prostě udělal to, co jsem toužil udělat už od chvíle co jsem jí dnes večer spatřil stát v těch šatech u mě v obýváku. Přitáhl jsem si ji k sobě a prudce ji políbil. Byl jsem vlastně stejný jako Cameron, ani jsem se jí nezeptal jestli to ona chce. Už jsem se od ní chystal odtáhnout a omluvit se, když mi obmotala ruce kolem krku a polibky začla oplácet. Víc jsem nepotřeboval. Zatáhl jsem ji k sobě do bytu a nohou za námi zavřel dveře o které jsem ji hned na to opřel. Líbal jsem ji, jako by to bylo to jediné co jsem v tu chvíli potřeboval a vlastně to byla pravda. Nebránila se, právě naopak nechávala mě brát si z ní všechno. Nebránila se ani ve chvíli, kdy jsem z ní sundával všechno to přebytečné oblečení. Dokonce mě nezastavila ani, když jsem ji položil do své postele. Dovolila mi dotýkat se jejího hebkého těla. Chtěl jsem pomaličku prozkoumat každý kousek a zároveň jsem se toužil rychle přesunout k další části. V té chvíli pro mě existovala jenom ona a nikdo jiný. V té chvíli byla moje.