Ačkoliv jsme na sebe s Rebeccou kvůli zkouškám neměli poslední skoro dva týdny čas, zůstávali jsme v kontaktu alespoň přes smsky. Chtěl jsem ji během jejich zkoušek podpořit a ona na oplátku podporovala mě při těch mých. Nebyl jsem z toho tak ve stresu jako ona, věděl jsem, že jsem připravený a tak jsem si s tím ani tolik nelámal hlavu. Ona sama se taky neměla čeho bát, dle jejich zpráv jsem pochopil, že všechno zvládá na jedničku a její taneční vystoupení prý bylo dokonce jedno z nejlepších. To mi neřekla ona, ale dost se to šuškalo po chodbách.

/Rebecca/ Mám pocit, že jsem všechno co jsi mě naučil zapomněla. 

Musel jsem se nad tou zprávou pousmát. Věděl jsem, že to není pravda a ona zase jen zbytečně plašila. Měl jsem pro ni po zkouškách připravené překvapení. Počítal jsem s tím, že s mým nápadem nejspíš nebude souhlasit, ale já už se rozhodl, a tak neměla na vybranou.

/Ethan/ Nemáš se čeho bát. Zítra tam budu a budu ti držet palce, tak jak jsem slíbil.

Vlastně jsem to, že s ní budu u její zkoušky měl v plánu už dávno a taky jsem to hodlal dodržet. Já už měl dnešním dnem po zkouškách a jí zbývala zítra tahle poslední, pro ni jedna z těch těžších. Ona to ale v pohodě zvládne a pak už budeme jen slavit, což mě vlastně zase přivádí k mému pátečnímu plánu. 

/Rebecca/ Děkuju ti.

Přišla mi od ní další zpráva zrovna ve chvíli kdy jsem po náročném dni padl únavou do své postele. Jen jsem se nad tou zprávou pousmál a znovu zavřel oči. V hlavě se mi pak vynořila vzpomínka na Molly a jejich sobotní vystoupení. Byla nádherná jako vždycky a já z ní byl zase kompletně mimo. Vždycky jsem na ni jen zbožně zíral a zatínal ruce v pěst abych zahnal všechny ty nekalé myšlenky co se mi při spojitosti s ní honily hlavou. Tohle vystoupení bylo ovšem oproti těm ostatním jiné. Pokaždé dávala do jejich čísla všechno, ale vždy si u toho udržovala skoro až kamennou tvář. Tentokrát však vypadala uvolněněji než obvykle. Působila tak přirozeně, jako by konečně byla sama sebou. Nechala vyjít emoce na povrch a dokonce se u čísla i usmívala. Úplně mě tím odzbrojila. Mrzelo mě, že ani jednou neustoupila a pokaždé moji žádost o osobní setkání odmítla. Jediné co na tom bylo pozitivní je to, že stejně tak jako mě, odmítala i ostatní.

***

Nečekal bych, že v den její kytarové zkoušky budu nakonec já ten víc nervózní. Celou dobu jsem přešlapoval na místě, nebo chodil po chodbě tam a zase zpátky až mě nakonec Rebecca musela okřiknout. Když pak přišla na řadu, jen jsem tam tak stál s ostatními studenty, poklepával nohou a čekal až uslyším první tóny kytary. Netrvalo dlouho a z vedlejší místnosti jsem slyšel první akordy písně, kterou si Rebecca vybrala a nevidět ji to hrát na vlastní oči, tak bych nikdy nevěřil, že je to opravdu ona. To děvče, které při první hodině mělo problém zahrát dva akordy po sobě. Jenže ona to dokázala a když pak vyšla ze dveří jen jsem na ni nedočkavě hleděl a čekal až mi řekne jak vlastně dopadla. Zprvu se tvářila smutně, docela mě tím vyděsila. Že by byl Johnson hluchý? Jenže pak smutný výraz vystřídal obrovský úsměv a jiskřičky v očích.

"Mám to!" zapištěla a se smíchem se rozběhla ke mě. Nečekal jsem ani vteřinu a vyšel jsem ji se stejně radostným výrazem za ní. Doslova mi skočila do náruče a já obtočil ruce kolem jejího těla, ona naopak obmotala ruce mi kolem krku. Vyzvedl jsem ji nad zem, tak že ji nohy vysely ve vzduchu a několikrát jsem se spolu s ní v náručí zatočil. Měl jsem z ní obrovskou radost.

"Jsem na tebe pyšný! Tohle musíme oslavit!" postavil jsem ji zpátky na zem a už jsem ji tahal pryč ze školy. "Dneska tě vezmu na párty," oznámil jsme ji plány na večer.

"Ale já nemám co na sebe," čekal jsem spíš, že bude protestovat nebo cokoliv jiného, ale tohle ne.

"Neboj mám jeden nápad," mrkl jsem na ní a zároveň jsem vytáhl z kapsy svůj telefon a v rychlé předvolbě našel její číslo. "Ahoj sestřičko, potřeboval bych tvoji pomoc," vyhrkl jsem téměř okamžitě, co má sestra hovor zvedla. Nebyla proti, naopak byla až příliš nadšená. 

Ve smluvený čas jsme se já, Rebecca a má sestra sešli u mě v bytě. Poprosil jsem ji aby pomohla Rebecce s přípravou na večer a já si mezitím pustil v televizi fotbalový zápas. Předpokládal jsem totiž, že to budou mít děvčata na dýl a taky jsem se moc nepletl. Tolik jsem se zabral do zápasu, že mě přerušilo až hlasité odkašlání, kterým na sebe chtěla upozornit má sestra. Vypl jsem televizi a otočil se jejich směrem. To co jsem viděl, mě donutilo kompletně zamrznout na místě. Rebecca stála vedle mé sestry v černých uplých šatech nad kolena s dlouhým rukávem, odhalující krk a ramena. K tomu pak měla vysoké kozačky stejné barvy. Vlasy měla rozpuštěné a vyžehlené, takže jí perfektně rámovaly její obličej. S makeupem očividně nenechávala mou sestru moc řádit, protože měla jen zvýrazněné řasy, trochu tvářenky a rtěnku skoro v tělovém odstínu. Nepůsobila vůbec vyzývavě a přesto byla svým způsobem sexy. Moje sestra na mě jen uličnicky mrkla a aniž bych stihl cokoliv říct, vypařila se jako pára nad hrncem. Zůstal jsem tam jenom já pořád zírající, nejspíš i s otevřenou pusou, na Rebbecu, která naproti mě stála s pohledem zabořeným někam do země a rukama lehce skříženýma na prsou. Vypadala, že se zrovna dvakrát necítí ve své kůži a já ji to ani nemohl mít za zlé. 

"Pokud chceš můžeš si klidně oblíknout něco svého," protnul jsem ticho jako první a ona se na mě jen nechápavě podívala. "Teda nemyslel jsem to tak, že by ti to neslušelo právě naopak jsi nádherná...teda sluší ti to...já jen...prostě chci aby ses cítila dobře," snažil jsem se uvést vše na pravou míru jenže akorát jsem se u toho zakoktal. 

"Jsem v pohodě," rozesmála se Rebecca a viditelně se uvolnila. To mě uklidnilo a já si s úsměvem oddechl, protože už jsem se opravdu začínal bát, že můj plánovaný večer začne nějakým nedorozuměním.