Víkend přišel až moc rychle a já s každým dnem měla větší a větší trému. Pomalu jsem od nervozity okusovala i omítku jaký jsem měla z vystoupení strach. Je pravda, že tehdy, když jsem s holkama tančila poprvé, tak mě při prvních krocích nervozita přešla a já se cítila jako bych byla přesně tam, kde mám. Jenže tentokrát to bylo jiné. Vystoupení obsahovalo víc svlékání, ne že bychom byly úplně nahé, ale nejsem prostě zvyklá se odhalovat. Taky mělo složitější choreografii, což ale pro mě nebyl takový problém jako poslední bod a tím byl tanec na stole. V rámci choreografie jsem měla vylézt na stůl, přímo před klienty a na něm několik minut tančit. Přesně z téhle části jsem měla největší strach. Ani jsem nevěděla kdo bude na daném místě sedět a dle Lydie to měl být někdo kdo velmi touží po mé přítomnosti. Bála jsem se, že na mě budou sahat, když jim budu takhle blízko i přes to, že mě Annie uklidňovala, že si to klienti nemůžou dovolit, jinak by je ochranka okamžitě vyvedla. 

***

Každý den jsem s děvčaty po škole poctivě trénovala pokud jsem zrovna neměla doučování s Kingem. Naštěstí to se mnou hned po prvních hodinách nevzdal a snažil se mě co nejlíp naučit hrát. Párkrát se i snažil navázat konverzaci a zjistit tak o mě nějaké informace. Třeba jako včera.

"Hele nikdy jsem tě neviděl na žádné mimoškolní akci...takže s kamarádkama spíš chodíte někam dál do města na párty a tak?" nadhodil během pauzy, kterou jsme si od hraní dali abych si uvolnila prsty.

"Já tady vlastně moc kamarádek kromě Amber nemám," mykla jsem rameny. Nestyděla jsem se za to, že nemám tolik kamarádů, byla jsem ráda sama.

"A co Zoe, Martin, Daniel a Cameron? Amber s nimi tráví hodně času, to nejsou tvoji kamarádi?" pozvedl jedno obočí. On nejspíš nebyl zvyklý na to nemít kolem sebe tolik lidí. Byl to přece školní oblíbenec.

"Jsou to hlavně její kamarádi, já s nimi trávím čas jen když k nám přijdou na filmový večer," vlastně to nebyla tak úplně pravda, protože realita je spíš taková, že oni se dívají a já jsem ve svém pokoji.

"Aha. A jak teda s Amber trávíte o víkendech čas?" přešel zpátky k původní otázce. Vypadal, že ho to fakt zajímá a já neměla důvod mu na otázku neodpovědět i když mi bylo jasné, že mě bude mít za blázna.

"No...předpokládám, že Amber běhá z jedné párty na druhou a nebo chodí s ostatníma do kina. Já většinou trávím víkendy doma a buď si čtu nebo se učím," když jsem to řekla nahlas znělo to ještě mnohem víc nudněji než v mojí hlavě.

"Děláš si srandu, že jo?" rozesmál se ale můj vážný obličej mu jako odpověď stačil. "Vždyť to musí být strašná nuda. To ses nikdy nebyla bavit?" nechápal.

"Mi to takhle naprosto vyhovuje. Mám ráda klid a samotu," pokrčila jsem rameny. Na to už mi nic neřekl, jen zakroutil hlavou a dál pokračoval s výukou.

Pokaždé když se mě takhle na něco ptal, jsem si připadala, ještě víc nezajímavá a nudná než jsem normálně byla. Měl taky pár otázek na mou rodinu ale na ty jsem mu vždycky odpověděla jen stručně a raději jsme změnila téma. Není to tím, že bych se za ně styděla nebo je neměla ráda. Jen o tom nerada mluvím. Nepotřebuju ničí lítost. Z mých myšlenek mě vyrušila Annie, která mě za ruku táhla stejně jako posledně k toaletnímu stolku, kde se na mě s ostatníma holkama zase vrhly jako supi. Vlasy mi tentokrát lehce natočily kulmou a stejně jako předtím mě výrazně nalíčily. Zářivě rudá rtěnka a oči zvýrazněné linkami a tmavými stíny. Kostým pak zahrnoval dvě části. Červené body ve stylu uniformy pochodové kapely. Na tom jsme pak měly všechny ještě klasickou uniformu pochodové kapely zahrnující dlouhé kalhoty a kabát. Vše uzpůsobeno tak aby se dalo při tanci rychle strhnout a sundat. Připadala jsem si směšně a hlavně zase jako úplně jiný člověk. Nakonec jsem si na tvář ještě nasadila škrabošku a pak už jsem se s děvčaty vydala na nástup, který jsme tentokrát měly pod pódiem.

Z počátku jsem se kolem sebe moc nerozhlížela, nejspíš proto, že jsem se bála koho tam uvidím. Stejně jako při prvním vystoupení i tentokrát jsem cítila jak mě pohlcuje tréma. Snažila jsem se zhluboka dýchat a nemyslet na to co mě čeká, no moc mi to nešlo. A pak jsem zvedla zrak a poprvé od nástupu jsem se odvážila podívat ke stolu na kterém mám tančit. Myslím, že se mi snad i na minutu zastavilo srdce, když jsem ho tam viděla sedět. Zatracenej King seděl ještě s nějakým klukem u prvního stolu a nespouštěl ze mě oči. Jímala mnou hrůza, co když mě pozná? Jenže on se na mě usmíval, nevypadal vůbec překvapeně nebo pohoršeně. To mě alespoň trochu uklidnilo. Od dalšího přemýšlení mě vyrušily první tóny písně na kterou jsme měly s holkama tančit, a tak jsem se začala soustředit na choreografii. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nakonec jsem stejně pohledem zakotvila na Ethanovi, který mě stále upřeně sledoval. Vypadal jako by ho něco velmi fascinovalo, jako zhypnotizovaný. Pak přišlo na řadu první svlékání a tak jsme všechny odhodily kalhoty. Většině pánského osazenstva málem vyskočily oči z důlků. Ve chvíli kdy jsem v rámci další části choreografie zaujala místo na Ethanově stole vypadal na omdlení a já k tomu taky neměla daleko. Naštěstí jsem to celé zvládla a jakmile jsem choreografii dokončily, přičemž jsme ze sebe během ní shodily všechno oblečení krom červeného body, jsem skoro utekla do naší šatny. Jak se teď sakra podívám Ethanovi do očí?